Rusové doufali, že díky jejich invazi se ukrajinský stát zhroutí a že velká část obyvatelstva podporuje Moskvu.
Proč jsem horlivým stoupencem Ukrajiny v jejím konfliktu s Ruskem.
Nemám rád, když se lže. Začátkem téhle historie byly protesty na podporu větší integrace s EU, které byly státními orgány brutálně potlačeny, dále byly v únoru 2014 přijaty diktátorské zákony a následovala ruská invaze na Krym. Vím přesně, co se stalo, protože znám lidi, kteří byli v Kyjevě v době protestů, a znám také lidi, kteří byli na východě, a také znám jazyk. A osobně jsem Ukrajinu navštívil. Zdá se, že je to přirozená věc, ale téměř nikdo ze zahraničních expertů, kteří komentují situaci v této zemi, nezná tamní jazyk. A nechci zmiňovat konkrétní jména, ale většina lidí, kteří se v USA věnují tomuto tématu, nikdy nebyli na Ukrajině. To je velká chyba.
Ukrajinskou revoluci na Západě nepochopili a zradili.
To hlavní, co se stalo na Ukrajině: více než milion lidí se mobilizoval a překonal násilí vládní moci, po které chtěl jednoduchou věc – podepsat asociační dohodu s EU, která by, jak lidé doufali, umožnila existenci střední třídy na Ukrajině a normální právní stát. Byla to revoluce, která si zasloužila mnohem větší podporu. Jenže z nejrůznějších důvodů, souvisejících i s neznalostí a propagandou, se tak nestalo. Takže, pokud se vás snad nedotýká osud Ukrajinců, měli byste si dělat starosti alespoň o otázku světového pořádku, a samozřejmě i o situaci v Evropě. Putinův přístup spočívá totiž v tom, že je možné napadnout jakoukoliv další zemi a pošlapat ideu neporušitelnosti jejích hranic, čímž porušuje velmi důležité dohody – chartu OSN a Budapešťské memorandum. Žije v představě, že zákon a hranice nejsou důležité – to je velmi nebezpečný přístup, nejen pro Evropu, ale pro celý svět. Proto je mimořádně důležité věnovat událostem na Ukrajině maximální pozornost.
Vladimir Putin tvrdí, že Majdan byl v podstatě Spojenými státy zorganizovaný vojenský puč, namířený proti legitimnímu prezidentovi Janukovyčovi.
K tomu nejsou žádné důkazy. A kdokoliv, kdo by znal ty lidi, věděl by, že situace je opačná: bez ohledu na to, že cílem bylo sblížení se Západem, anti-amerikanismus byl v ulicích den ze dne silnější. Proč? Protože USA neudělaly nic pro to, aby lidem, kteří riskovali vlastní životy pro zavedení právního státu, jakkoliv pomohly. Až po té, co Rusko podniklo invazi, se z Ukrajiny, Evropské unie a USA stali spojenci.
Rusové také říkají, že v událostech na Majdanu sehrály významnou roli „fašistické organizace“, a to zejména Svoboda a Pravý sektor.
Podle výsledků voleb a průzkumů veřejného mínění se krajní pravice na Ukrajině těší nižší podpoře než v některých z hlavních evropských zemí: Belgii, Nizozemí a ve Francii.
Ukrajinu nelze rozdělovat na jazykovém principu.
Platí, že rusky mluvící východ podporuje proruskou politiku a ukrajinsky mluvící západ proevropskou.
Ne. Regionálně-politická diferenciace je na Ukrajině podobná americké či italské. Politickou pozici nedefinuje jazyk. Rád bych zdůraznil, že Ukrajina je dvojjazyčná země, což Američané či Rusové těžko chápou. Znamená to, že pro ukrajinské vojáky ze západu země není absolutně žádný problém mluvit na ukrajinském východě rusky. A také to znamená, že demonstrant, který vystoupil na Majdanu s projevem v ukrajinštině, mohl klidně sestoupit z pódia a zeptat se svých přátel „Tak co, jaké to bylo?“ rusky. Ukrajina prostě nemůže být dělena na základě jazyka.
Jak lze popsat současné vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem?
Rusové ze začátku doufali, že díky jejich invazi se ukrajinský stát zhroutí, a že velká část společnosti podporuje Rusko. Jenže se to nestalo. Stát je v problémech, nicméně se nehroutí, a ruská invaze ve skutečnosti změnila veřejné mínění v neprospěch Ruska. Takže teď se Rusko snaží dostat jím kontrolované oblasti Luhanského a Doněckého regionu do klasické zóny zmraženého konfliktu tak, aby Západ konstatoval: „My nemůžeme nic dělat s Ukrajinou, když je její část okupovaná Ruskem. Ale Ukrajina může i nadále integrovat se Západem, dokonce i za těchto okolností – tento evropský projekt byl zahájen už s Německem, které bylo následně rozděleno na dvě části. Takže je důležité, aby v oblasti, kontrolované legitimní demokratickou vládou v Kyjevě, pokračovaly reformy.
Proč je na Ukrajině doposud tak vysoká míra korupce?
To je zásadní otázka. Lidé přišli na Majdan a riskovali zde své vlastní životy nikoliv proto, že nemají rádi Rusko a milují Ameriku. Chtěli zastavit korupci, chtěli lepší život pro své děti. Jedná se o klasickou revoluci vyvolanou střední třídou. Chtějí se přiblížit Evropě, protože tam se dodržují zásady právního státu. Existuje i jiné řešení problému s korupcí – to ruské: dát moc hlavnímu korupčníkovi, nechat ho vypořádat se se zbytkem oligarchů a zavést relativní pořádek. A nyní jsme svědky boje mezi těmito dvěma přístupy.
Je možné, aby se Ukrajina během příštích 25 let stala zase jednotnou?
Důležité je, zda bude Ukrajina moci provádět reformy na území, které kontroluje. Pokud uspěje, myslím si, že se další územní otázky vyřeší samy. Ukrajina bude prostě přitažlivější než Ruskem obsazený Krym nebo část Donbassu.
Bude Krym Ukrajině vrácen?
Nechci nic předpovídat, ale zdůrazňuji, že v souladu s právem je Krym součástí Ukrajiny. Nikdo na světě neuznává anexi jako legální způsob získání území. Anexe Krymu je první takový případ v Evropě od Druhé světové války. Nicméně si myslím, že řešení této situace závisí na změnách jak na Ukrajině, tak v Rusku. A k tomu bude potřeba nový ruský režim s odlišným chápáním ruských zájmů.
Jestli cítím osamělost ve své podpoře Ukrajině, vzhledem k tomu, že již není tématem číslo jedna?
Ne, takový pocit nemám. Koneckonců, jsem obklopen množstvím báječných Ukrajinců a Rusů, kteří se snaží situaci napravit.
Timothy Snyder pro TVO: 10 Questions on Ukraine.
Překlad: #anikdyjinak
Zdroj textu
Rozhovor v originálním znění
