Ruský mikrobloger a kritik putinovského režimu, vystupující na sociální síti Twitter pod přezdívkou StalinGulag, napsal krátký komentář ke stažení ruských vojenských sil ze Sýrie. V názvu svého příspěvku použil pro ruské zapojení do syrského konfliktu výraz “chujňa” – což lze v češtině interpretovat jako: “volovina”, “hovadina”, “kravina”, nebo i ostřeji.
Ještě včera šílení vousáči stáli pod černými prapory vyzdobenými bílým arabským písmem, brousili si nože a slibovali, že vtrhnou do Ruska a podřežou vše, co se hýbe. A co se nehýbe, to rozhýbají a podřežou to taky. Ale dneska už tomu tak není. “Vzhledem ke splnění vytyčených úkolů opouští Rusko Sýrii,” řekl prezidentův tiskový mluvčí. Jsem samozřejmě rád, že se naši vojáci vrací domů, ale co to mělo znamenat? Proč jsme vpadli do Sýrie? Islámský stát jsme nezničili, ale za tohle dobrodružství zaplatilo životem 224 Rusů (nebo už všichni zapomněli na to vybuchlé letadlo z Egypta?). Zničili jsme si vztahy s naším nejbližším spojencem – Tureckem. Takže, plusy žádné, jen mínusy.
A vůbec jaké úkoly, o jejichž plnění mluví prezident, byly tedy stanoveny? To nevíme. A jaké byly skutečné důvody pro vojenský zásah? To nevíme taky. Prostě nevíme nic. My, ruští občané, jsme pro lidi u moci takový kolektivní Ivan Hovnov. Nejen, že se nezeptají, co si myslíme o tom či tamtom, ale ani se neobtěžují nás dopředu informovat o svých cílech a záměrech. Rovnou nás staví před hotovou věc.
Po internetu koluje fejkový citát Margaret Thatcherové, podle kterého měla prohlásit, že v Rusku stačí nechat pouze 20 milionů Rusů, aby bylo postaráno o produkci ropy a zemního plynu. Dnešní Kreml zašel ještě dál a překonal tyto posedlé konspirátory, kteří vymysleli neexistující slova Železné lady.
Pro vládnoucí elitu jsou totiž “Ruskem” jen oni sami a pár desítek jejich důvěrníků (dobře, ještě pár set sloužících) Takhle oni vnímají Rusko. Rozhodli se rozpoutat válku na Ukrajině – byla rozpoutána. Chtěli Sýrii – jeli tam. Změnili názor – vrátili se. Sešli se v úzkém kruhu a rozhodli. Vůbec už ani nemluvím o jejich podnikání, peněžních tocích, už kašlu na všechny jejich korupční sítě.
Mluvím o zemi s obrovským arzenálem jaderných zbraní v rukách hrstky lidí, kteří zřejmě nejen nechápou, co mají dělat, ale ani nevědí, co vlastně chtějí. A jen Bůh ví, s čím přijdou zítra a kolik lidí se stane obětí jejich pravidelných “geniálních zahraničně politických tahů“