I u nás to bohužel začíná vypadat, že doba absolutně volného a svobodného internetu končí. Ze strany naší politické garnitury jsou dlouhodobě prováděny tu drobné krůčky, tu kroky větší a viditelnější, směřující k jeho postupné regulaci. V Ruské federaci jsou už na tomhle poli mnohem dál, o čemž svědčí například článek uveřejněný na nezávislém (zatím) serveru rus2web, jehož překlad vám přinášíme.
17. února skončil za politická vyjádření na sociálních sítích před soudem Andrej Bubejev, aktivista z Tveru. Je obviněn z podněcování extremismu spočívajícho v útoku na územní celistvost státu v souladu s paragrafy 280 a 280.1 trestního zákona. V současné době si už odpykává jeden trest ve vězeňské kolonii. V srpnu minulého roku ho odsoudili k 10 měsícům odnětí svobody podle stejných paragrafů. Dnes budou aktivistu soudit v další věci. Podobná trestní řízení již nejsou vzácností. Jen za rok 2015 bylo kvůli “aktivismu na internetu” zahájeno přibližně 200 trestních řízení. Nejméně 18 z nich skončilo uložením trestu. Poté, co v červnu roku 2014 prezident Putin podepsal zákon o zavedení trestní odpovědnosti za extremistické výzvy na internetu, se na sociálních sítích rozpoutal boj proti těm, kteří kritizují politický kurz ruského vedení. Novináři nezávislého serveru Rus2Web téma konzultovali s právníky, aby získali výklad toho, jaké komentáře na internetu mohou být považovány za trestné, zjistili, která sociální síť je v tomto směru nejnebezpečnější a co dělat, aby se člověk v důsledku neuváženého lajku neocitl za mřížemi.
Regulace internetu
„Ještě před 10 lety byl internet v Rusku považován za svobodný prostor. Podat například žalobu na ochranu osobnosti bylo prakticky nemožné. Bránila tomu komplikovaná pravidla pro zjišťování totožnosti a místa bydliště autora komentáře. Dnes se ale člověk předtím, než na sociální síť něco napíše nebo vyvěsí, musí důkladně zamyslet,“ vysvětluje advokát Roman Kačanov. „Když se jim zachce, mohou vyšetřovatelé pod extremismus podřadit libovolný text, i naprosto neškodné obrázky,“ prohlašuje právník.
Posledních několik let se objevují stále nové pokusy něco na internetu zakázat, regulovat nebo kontrolovat. Na konci prosince roku 2015, když se Putin setkal s představiteli fóra Internet – Ekonomika, byly různým úřadům (počínaje ministerstvy, přes justici až po Radu bezpečnosti Ruska) vydány pokyny připravit návrhy na další regulaci a kontrolu internetu. Ruské úřady daly jasně najevo, jaké mají plány: je třeba získat kontrolu nad internetem, protože pro současný režim představuje hrozbu. Boj probíhá i na mezinárodní úrovni. Pod záminkou, že Spojené státy údajně internet kontrolují, se každý rok objevují nové návrhy na převedení celosvětové sítě pod dozor OSN nebo Mezinárodní telekomunikační unie. Jako ideální se přitom označuje varianta, ve které dostanou národní státy možnost regulovat prostor vnitrostátních domén. To by umožnilo ruský internet ještě více izolovat, a díky tomu získat téměř úplnou kontrolu nad šířením informací. Podle názoru právníka mezinárodní neziskové organizace Agora, Damira Gajnutdinova, se na akcích represivních orgánů jednoznačně projevuje politika “regulace a kontroly”. “Cítí zde poptávku a snaží se ji nějak uspokojit. A jak to udělat jinak, než zvýšit počet trestních řízení,” sdělil serveru Rus2Web Gajnutdinov. Právník se domnívá, že pro represivní orgány je mnohem jednodušší potírat terorismus a extremismus na síti, než ten skutečný. “Je to velmi pohodlné, stačí procházet sociální síť VKontakte a hledát extremistická videa a prohlášení.”
„V současnosti se v Rusku dělá vše pro to, aby názory odlišné od těch kremelských nebylo jednoduché šířit,“ pokračuje Kačanov. „Příkaz shora samozřejmě existuje, ale nevztahuje se na konkrétní obyčejné občany. Stanoven byl obecný směr: je třeba udělat vše pro to, aby se názory na to, co dělá Rusko například na Ukrajině, resp. ty názory, které se odchylují od těch kremelských, na veřejnosti vůbec neobjevovaly a nešířily.“
Moc udání
Dnes se důvodem pro zahájení trestního řízení může stát jakékoli vyjádření. „Například se vládní úředník rozhodne, že je třeba potrestat nějakého opozičního aktivistu, tak na nějaké jeho vyjádření na Facebooku pošle stížnost na policii a prokuraturu. Ti už dají věc do pohybu,“ popisuje Damir Gajnutdinov. Je to ale i jiná možnost – dostanou-li orgány činné v trestním řízení zadání někoho potrestat, hledají pak na takové lidi materiál z vlastní iniciativy. Ty zbylé kauzy jsou výsledkem běžné činnosti policie a spolupracovníků FSB v regionech, kde vyhledávají lidi, kteří vystavili, sdíleli nebo lajkli něco s extremistickým obsahem. „Většina kauz se spustí, pokud se na sociální sítí skutečně najde nějaký extremistický obsah. V drtivé většině jde o mladé lidi, kteří na VKontakte lajknou nebo sdílí krajně pravicová videa nebo písničky, které jsou zahrnuty do seznamu extremistických. Ale počet politicky motivovaných trestních řízení v této oblasti roste,“ vysvětluje Gajnutdinov.
„Vím o mnoha případech, kdy se trestní řízení nezahájí, ale namísto toho předvolají člověka na ‘Centr E’ – oddělení FSB pro boj s extremismem, a provádějí s ním takzvané preventivní rozhovory,“ vypráví Roman Kačanov. Vysvětlil, že předvolávají obyčejné občany, kteří v diskusích s kolegy nebo dokonce se sousedy vyjadřují alternativní názory. Podle Kačanova jsou dnes udání donašečů stále častějším důvodem pronásledování za příspěvky na sociálních sítích. „Během ‘rozhovorů’ na FSB jsou lidé otevřeně zastrašováni vyšetřováním, potížemi v práci, v rodině, říkají: jste nepřítel Ruska, nemáte rád svou vlast.“
Nejnebezpečnější sociální síť
Nehledě na to, že bezpečnostní orgány sledují rovnoměrně všechny sociální sítě, nejvíce trestních řízení se podle statistik týká příspěvků na síti VKontakte. „To ovlivňuje řada faktorů. Zaprvé, množství uživatelů. Zadruhé, VKontakte je pohodlnější i pochopitelnější pro samotné pracovníky bezpečnostních orgánů. Za třetí, je mnohem snazší získat od VKontaktě informace o uživateli,“ vysvětluje Damir Gajnutdinov.
Jednou za půl roku zveřejňují sociální sítě Facebook, Twitter a Google takzvaný transparency report, v němž informují, které země a kolikrát si u nich vyžádaly informace o uživatelích a ve kterých případech byly vyžádané informace poskytnuty. Podle této zprávy například Twitter obdržel v prvním pololetí roku 2015 od ruských orgánů celkem 40 žádostí. Twitter na žádnou z nich nereagoval kladně. Ruské vedení této sociální sítě tvrdí, že má vlastní procedury pro prověření oprávněnosti požadavků od cizího státu. V souvislosti s tím Roskomnadzor periodicky vydává “uražené” tiskové zprávy, že zahraniční sociální sítě nespolupracují a neposkytují požadované informace. Na sociální síť “VKontaktě” (ruská obdoba Facebooku) si Roskomnadzor (Federální služba pro dozor v oblasti telekomunikací, informačních technologií a masmédií. Od roku 2012 má pravomoc zařazovat weby na „černou listinu“, čímž fakticky provádí cenzuru internetu – pozn.) ještě nestěžoval.
Svoboda slova vs. extremismus
Pochopit, co může posloužit jako důvod pro zahájení trestního řízení, je dost těžké, protože příslušné články jak trestního, tak správního řádu jsou zformulovány velmi nejasně. „Vždy je třeba mít na paměti, že existují určitá riskantní témata. Ukrajina je nebezpečné téma. Krym je nebezpečné téma. Korupce je nebezpečné téma,“ upozorňuje Damir Gajnutdinov. “Všechny podobné rady tak či onak připomínají výzvu k autocenzuře, ale v každém případě je třeba pochopit, že každý lajk, každý sdílený příspěvek se může za určitých okolností stát příčinou potíží.” Podle slov Romana Kačanova sice ruská ústava zaručuje svobodu názorů i projevu, ale zároveň zakazuje šíření národnostní, náboženské, etnické a sociální nenávisti a nepřátelství. “V principu to odpovídá mezinárodním aktům v oblasti lidských práv. S výjimkou sociální nenávisti, o níž se mluví v čl. 282 ruské ústavy (šíření nenávisti k jakékoli sociální skupině). V evropských konvencích tento termín není, ale v ruské ústavě ano.” Podle advokáta je nejasné, co pod termín sociální nenávist spadá. “Když se tento termín v Ústavě objevil, začalo se pod sociální nenávist zařazovat prakticky všechno – včetně kritiky prokurátorů, soudců, policie a zvláštních služeb,“ vysvětluje Kačanov. Podle jeho mínění se pak libovolné vyjádření dá napasovat na tento paragraf a využívají k tomu i “zainteresované znalce”. Přitom soudy v podobných případech často odmítají vyslechnout znalce, kteří posudky v oboru lingvistiky vypracovali, a také zamítají žádosti o provedení doplňujícího komplexního vyšetřování. To vše výrazně ztěžuje obhajobu. “Znalecké posudky zadávají vyšetřovací orgány a je jasné, že je vypracovávají ti znalci, kteří ohodnotí materiály tak, jak je ‘třeba’,” vysvětluje Kačanov.
Taky je třeba připomenout, že samotná trestní odpovědnost v extremistických kauzách má nepříjemné důsledky, protože od okamžiku obvinění nebo jen podezření z trestné činnosti podle těchto paragrafů dojde například k zápisu do seznamu extremistů a zablokování bankovních účtů.
Jedním z nejnovějších případů je kauza Vologženinovové. Proti obyvatelce Jekatěrinburgu, matce samoživitelce Jekatěrině Vologženinovové bylo zahájeno trestní řízení kvůli “aktivitě na internetu”. Byla obviněna ze sdílení materiálů o událostech na Ukrajině na podzim roku 2014. Je jí kladeno za vinu, že byla přihlášená k odběru veřejných příspěvků Ukrajinské národní domobrany a Ruského pravého sektoru (obě organizace jsou na území Ruska zakázané). Kromě toho je obviněná z toho, že umisťovala na své stránce odkazy, například na video “Putinova jachta”, filmy o Majdanu a talk show ukrajinské televize “Odvážná srdce”. Vogolženinovová nepopírá, že na své stránce umisťovala články a ilustrace k událostem na Ukrajině v roce 2014, s tím, že počítala s právem na kritiku státní moci, které Rusům garantuje Ústava. “Vologženinovová odebírala příspěvky těchto skupin ne proto, že sdílí jejich názory, ale proto, že chtěla získávat alternativní informace,” vypráví její advokát Roman Kačanov. “Přitom vyšetřovatelé od počátku předpokládali, že Vologženinovová je členkou Pravého sektoru. Když u ní prováděli prohlídku, vyjasnilo se, že nemá s touto organizací nic společného, že vyšetřovatelé mají před sebou obyčejnou ženu, matku samoživitelku, což je značně otrávilo. Trestní řízení však bylo přece jen zahájeno a v závěrech znaleckého posudku v oboru lingvistiky, vypracovaného ředitelstvím FSB Sverdlovské oblasti, byly napsány naprosté nesmysly. Například z něj vyplývá, že občané Ruské federace jsou jedna národnostní skupina (Rusko je podle Ústavy mnohonárodnostní stát),” vysvětluje Kačanov.
Video ze soudního procesu s Vologženinovovou s CZ titulky.
Za jakou činnost na sociálních sítích může být zahájeno trestní řízení?
„Ať si každý vzpomene, co ‘olajkoval’ a co sdílel, protože na internetu se nic neztratí. Pokud jste před 10 lety, kdy se tu VKontaktě objevila, něco ‘lajkli’, tak ten ‘lajk’ tam stále je a může vám přinést nepříjemnosti,“ radí Damur Gajnutdinov. To samé se podle něj týká i soukromé konverzace. „Pokud jste si o něčem dopisovali elektronicky, pak je hlavním problémem to, že se tato konverzace může stát dostupnou třetím osobám. Jsou případy obvinění kvůli příspěvkům v uzavřených skupinách mezi ohraničeným okruhem účastníků. Jste si jistí, že váš partner v diskusi na vás nenapíše udání? Vždyť předání informací, které mohou být vyšetřovateli považovány za extremistické, už jen jedné osobě se kvalifikuje jako její šíření. Nevyzývám k tomu, abyste se báli s přáteli a kolegy diskutovat, ale je nutné pochopit, že taková diskuse se může stát základem pro trestní řízení. V každém případě, pokud máte podezření, že by proti vám mohlo být vzneseno obvinění, je třeba neztrácet čas, a hned se obrátit na právníky. Hájit se v těchto případech sám je nebezpečné,“ radí advokát.
„Bůh neexistuje“
Pokud chcete konkrétní případ zvůle úřadů ilustrující to, o čem jsme hovořili na předchozích řádních, začtěte se do článku, který jsme přinesli nedávno. Viktor Krasnov (pod pseudonymem) v uzavřené skupině na Vkontaktě hovořil s dalšími diskutujícími na téma víry v Boha. Dva další diskutující na něj kvůli popření existence nejvyššího podali trestní oznámení. Reakce úřadů byla poměrně rychlá. Panu Krasnovovi nyní hrozí rok kriminálu.
Jak postupovat, pokud bylo proti vám zahájeno trestní řízení
Pravděpodobnost, že se vyhnete trestu za “nesprávný příspěvek na sociálních sítích”, je podle advokáta Romana Kačanova vysoká, pokud se ihned obrátíte na právníka. „Jen já jsem měl dva takové případy s příspěvky na podporu Ukrajiny. V obou případech se na mě obrátili už ve stádiu prověřování. Trestní řízení pak nebylo zahájeno,“ vypráví. Oba právníci se shodují v názoru, že pokud bylo proti vám řízení zahájeno, pozvali vás k výslechu, nebo vás už zadrželi, je nejdůležitější odmítnout výpověď a ihned se obrátit na advokáta z nějaké organizace na ochranu lidských práv.
Zpráva “Agory” o svobodě internetu
16. února mezinárodní skupina pro ochranu lidských práv Agora vydala každoroční zprávu věnovanou omezování svobody internetu v Rusku. Autory zprávy byli zakladatel Agory Pavel Čikov a analytik skupiny Damir Gajnutdinov. Rus2Web vybral ze zprávy to hlavní:
Počet narušení práva na svobodu internetu v Rusku vyrostl za rok 2015 osmkrát – ze 2 tisíc na 15 tisíc. To i proto, že bezpečnostní služby začaly testovat systémy pro automatický sběr a analýzu internetového obsahu. Jen prokuratura Tatarstánu poslala za rok 2015 Roskomnadzoru 3856 položek zakázaných materiálů. V honbě za počtem výkazů o blokování narazily bezpečnostní orgány na nedostatek zdrojů pro ruční zpracování a hodnocení desítek tisíc internetových stránek. Soudy “automaticky razítkují rozhodnutí o zákazu informace” a o podrobnosti se nestarají.
Hrozbám a útokům bylo v roce 2015 vystaveno minimálně 28 internetových aktivistů a novinářů. Podle slov právníků to souvisí s neefektivním vyšetřováním těchto činů ze strany orgánů činných v trestním řízení.
“Doživotní” zablokování stránek se ukázalo být neefektivní. V říjnu 2015 vynesl Moskevský městský soud první rozsudek o “věčném” blokování 11 zdrojů, včetně největšího torrent-trackeru Rutor.org. Ve zprávě se uvádí, že jeho návštěvnost to silně neovlivnilo. Zároveň roste počet Rusů s přístupem k internetu a schopných speciálními programy blokace obejít.
Více než dvakrát vzrostl počet regionů, v nichž jsou uživatelé internetu vystaveni vážnému tlaku. Mezi ty, které autoři zprávy označují za nesvobodné, patří Moskva, Petěrburg, Tatarstán, Mordovie, Uljanovská oblast a Čečensko.
Zdroj: rus2web 17. 2. 2016
