Byly Velikonoce. Pravda, v Praze je zase neprožijete tak, jako na řádné vesnici se všemi těmi koledníčky, barevnými vajíčky, dobrůtkami a šťopičkami něčeho ostřejšího u každých vrat. Ale i bez toho jsou Velikonoce časem, kdy se schází rodina i známí, a slaví se, ačkoliv možná mnoho lidí pomalu neví co a proč. No a slaví se i v Praze, prostě proto, že je volno, že je hezky a že je fajn se spolu vidět. Tentokrát to bylo jiné.
Deka
Na Velikonoční pondělí k nám zavítala návštěva z Číny. A ne jen tak ledajaká. Kvůli tomu nechala jistá jaksi nepříliš čitelná komora vyzdobit pomalu půl Prahy billboardy a čínskými vlajkami a na Evropskou někdo poslal dva autobusy “vítačů” cizí státní příslušnosti, aby zařídili, že se pan čínský prezident bude cítit jako doma. Pokyny zněly jasně – je nepřípustné, aby někde po cestě byla k vidění jakákoliv známka nesouhlasu s čínskou politikou a režimem. I za cenu užití násilí. Stalo se. A tak jsme mohli z různých záběrů od amatérů i profesionálů vidět obrázky “vítačů”, jak tlučou lidi s tibetskou vlajkou, a snaží se jim ji vzít, nebo jak se snaží vlastními těly a vlajkami překrýt mobilní billboard s nepřípustným obsahem (Václav Havel a Dalajláma). Na mě z toho všeho padla deka. Stvořená z rudých vlajek, těžké atmosféry povinného nadšení a agresivity vůči pouhé přítomnosti opozičního názoru. Ozvučená vuvuzelami a bubínky. Deka zatuchlého vzduchu, který se na vás vyvalí z třicet let neotevřené almary. Dávno zapomenutý pocit zmaru a bezmocnosti, když nemůžete říkat a dělat, co chcete, třeba jen vylepit plakátek na okno vlastní kanceláře.
Vemte jim ty čtyři miliardy!
“Mám tvůrčí návrh, škrtněme čtyři miliardy na inkluzi a přenesme tyto prostředky na zvýšení platů učitelů.“ Poznáváte autora? Ne, není to Peroutka. Ten se takhle lacině do nejslabších nestrefoval. Přítomnost je mi svědkem. Ale našemu panu prezidentovi prostě není nic dost laciné, a tak si po uprchlících, kteří tady, jako na potvoru, pořád nejsou, a jeho věrní začínají ztrácet ostražitost, vybral pro svá rétorická cvičení a rádoby vtipné bonmoty skupinu z těch nejslabších – postižené děti. Takže hurá zpátky do škatulek z dřevních dob reálného socialismu. Jsi jiný? Vypadáš divně a nestačíš svým spolužákům? Padej do ústavu, ať se na tebe nemusí ti “obyčejní, slušní lidi” koukat! Deník Blesk mu k tomu přičinlivě sekunduje obrovskou štvavou kampaní, kterou “obyčejní slušní lidi” s povděkem kvitují: “Naše děti se nepotřebují učit pochopení a toleranci, však je taky nikdo šetřit nebude, že jo! Svět se skládá z vlků a ovcí a MY ovce nejsme!” Dobře vlci. Jsem zvědavá, jakpak vám asi bude, až jednou budete staří a slabí a oporu budete hledat ve svých dětech, které jste nenaučili pochopení a toleranci?
