Podnikání v novodobém Rusku mělo vždy svá specifika především díky silnému provázání podnikatelské sféry s politickým životem. Jak se tedy v Rusku vede člověku, který dle svých slov vsadil nikoliv na osobní vztahy, ale na držení se litery práva? Jeho životní příběh shrnul pro Moscow Times novinář Peter Hobson.
Ráno 18. února si Dmitrij Kamenščik, toho času 27. nejbohatší podnikatel v Rusku, sbalil do ruksaku kartáček na zuby, čisté oblečení a boty bez tkaniček. Připravoval si tak nejnutnější věci na svůj nadcházející pobyt ve vězení.
Podle advokáta nedal miliardář vlastnící moskevské letiště Domodědovo najevo žádné emoce. Vzhledem k tomu, že již deset dní předtím byli tři současní a bývalí vedoucí pracovníci letiště zatčeni, došel Kamenščik k závěru, že se ke svým zaměstnancům pravděpodobně brzy připojí.
Kolem poledne dorazil do Moskvy ze svého lesního domu na předměstí. Sedm monotónních hodin strávil s vyšetřovatelem v malé místnosti v osmém podlaží jedné kancelářské budovy. Stav místnosti naznačoval, že se ji nikdo nenamáhal ani vymalovat už od dob Sovětského svazu.
Když byly vyřízeny byrokratické procedury, doprovodili příslušníci FSB Kamenščika do jeho cely. Byl obviněn z nepřímé zodpovědnosti za smrt 37 lidí způsobenou během teroristického útoku, který se odehrál na jeho letišti v roce 2011.
Jeho zadržení spustilo vlnu reakcí. Zatímco vyšetřovatelé tvrdí, že bezpečnostní systém letiště byl naprosto nevyhovující, všichni ostatní – znalci, právníci, podnikatelé – považují obvinění za vymyšlená a z hlediska práva neopodstatněná. Mají za cíl jedinou věc – připravit Kamenščika o jeho letiště. Kamenščikovi a jeho kolegům přitom hrozí až deset let vězení.
Případ neušel srovnání s podobnými kauzami kolem Vladimira Gusinského, Michaila Chodorkovského a Vladimíra Jevtušenkova, ruských miliardářů, kteří byli za vlády Vladimira Putina uvrženi do vězení na základě pochybných obvinění a ztratili veškerý majetek nebo alespoň jeho část.
Kamenščikův právník Michail Kolpakov připomněl rozhovor mezi státními vyšetřovateli a jeho klientem, který dokumentoval cynismus celé situace. Ke konci výslechu se nevěřícný vyšetřovatel zeptal Kamenščika, proč neopustil zemi, když věděl o zatčení kolegů několik dní předtím.
„Proč bych utíkal?“ odpověděl 47letý podnikatel, „když vím, že je pravda na mé straně?“
Génius autista
Kamenščikova odpověď ukazuje tvrdohlavost, která možná zkomplikuje jakýkoliv pokus obrat ho o Domodědovo.
„Operuje bez emocí a není na nikoho citově vázán,“ tvrdí Sergej Kapčuk, bývalý státní úředník, který ho znal v 90. letech. „Jeho podnik je pro něj vším – on sám je v podstatě továrna na výrobu peněz.“
Když se s ním Kapčuk seznámil v roce 1992, Kamenščik právě přerušil studium filozofie a pomáhal s řízením letecké dopravní společnosti. Pracoval v třípokojovém bytě v jihozápadní části Moskvy, kde žil se svou přítelkyní a jejím malým synem.
Dle Kapčukova vyprávění vtrhli jednoho dne do tohoto bytu dva muži. Přiložili granát k chlapcově hlavě a vyzvali Kamenščika, aby jim dal své peníze, jinak všichni zemřou. Pokud by přišel o finance, znamenalo by to pro něj konec podnikání. Bez jediného slova se Kamenščik vrhl přes celou místnost, vyrval z rukou útočníků granát a vytlačil je z bytu.
„Je v podstatě autista,“ tvrdí Anton Bakov, podnikatel a politik, který dal začátkem 90. let Kamenščikovi poprvé práci v letecké dopravě. Podobně jako ostatní, kteří se s Kamenščikem seznámili, také Bakov souhlasí s tvrzením, že je Kamenščik podnikatelský génius.
Kamenščik pro Bakova spravoval malé charterové lety od roku 1990. Měl za úkol přepravovat polské turisty přes Moskvu do Asie, čehož se dle Bakova zhostil s dokonalou efektivitou. Kolem roku 1992 společně organizovali cesty nově rostoucí vrstvy ruských drobných obchodníků do Číny. Zde vždy cestující vystoupili a skoupili tolik elektroniky a oblečení, kolik se jim podařilo nacpat do kufru. V Rusku je poté se ziskem prodávali. Kamenščik se později osamostatnil a se svou společností East Line začal podnikat také v letecké nákladní dopravě. V polovině 90. let zahájil práci na letišti Domodědovo.
Tehdy bylo letiště ležící 20 kilometrů na jih od Moskvy v dezolátním stavu. Během sovětské éry bylo určené pro lety do střední Asie a do východních oblastí Ruska. Bylo malé, neuspořádané. Kamenščik a East Line začali s letištěm uzavírat dohody, na jejichž základě po částech opravovali jeho infrastrukturu. V průběhu celého procesu Kamenščik privatizoval jednotlivé budovy a získával je tak do svého vlastnictví.
Díky němu se Domodědovo stalo moderním ruským letištěm. V roce 2002 otevřel vysokorychlostní železniční spojení mezi Domodědovem a centrem Moskvy. Nebyly ovšem k dispozici vlaky, takže Kamenščik musel koupit továrny, které mu je vyrobily. Starý betonový terminál zmizel a na jeho místě vyrostl nový ze skla a oceli. Kamenščik tvrdí, že během více než patnácti let investoval do Domodědova přes 1,5 miliardy dolarů. V polovině první dekády nového tisíciletí se stalo Domodědovo největším letištěm v Rusku. V roce 2014 jím prošlo za rok více než 30 milionů cestujících a podle Kamenščika mělo hodnotu více než 8 miliard dolarů.
Výstižně shrnul vývoj Domodědova další úspěšný ruský podnikatel Jevgenij Čičvarkin: „Z ho*na se mu podařilo udělat čokoládovou bonboniéru.“
Chápete to?
Rozvoj letiště neprobíhal bez problémů. S tím, jak se stávalo stále úspěšnějším, se vynořovaly nové a nové soudní procesy, které byly namířené proti Kamenščikovi. V rozhovoru s deníkem Vědomosti v roce 2014 uvedl, že proti Domodědovu od roku 2001 proběhlo celkem přes 6 500 soudních řízení. Jedním z nich bylo například obvinění, že se společnost East Line podílela na přepravě pašovaného zboží. Počátkem nového tisíciletí se vláda pustila do čtyřleté právní bitvy o zrušení privatizace Domodědova a navrácení letiště do státního vlastnictví. Kamenščik v té době tvrdil, že Domodědovo má tým více než sta interních právníků, kteří se jednotlivými soudními procesy zabývají.
Několikrát tyto konflikty eskalovaly. V roce 2011 uniklo na internet video, na kterém Kamenščikův obchodní partner Valerij Kogan laškoval se dvěma muži oblečenými jen ve spodním prádle.
Tento tlak vedl Kamenščika ke zvýšené opatrnosti, dokonce až k paranoie. Více než deset let skrýval vlastnictví letiště v řadě offshorových firem, aby tak zamezil možným útokům a snahám o převzetí své společnosti. V rozhovoru s deníkem Vědomosti řekl, že si často není jistý, zda neustávající příval kontrol, inspekcí a soudních pří vycházel skutečně z legitimní snahy státu působit jako kontrolní orgán, nebo zda byly tyto kroky motivovány snahou mu uškodit. Jeho obranná strategie přesně sedí na takřka autistického člověka – Kamenščik založil ochranu svého majetku na pedantickém výkladu práva. Odmítá, že by se někdy uchýlil k úplatkům a dohodám s vlivnými osobnostmi. Naopak se domnívá, že intenzivní zájem státních úřadů je do určité míry „handicap“ pramenící z jeho neochoty hrát podle korupčních pravidel.
Nejistota vzniklá neustálými soudními řízeními omezila možnost investic. Vládě trvá roky, než odsouhlasí stavbu nových přistávacích drah nebo rozšíření silnic spojujících Domodědovo s okolním světem. To vedlo ke zpomalení rozvoje letiště a umožnilo dalším dvěma moskevským letištím, Šeremetěvu a Vnukovu, aby dohnala zpoždění. Obě tato letiště jsou spoluvlastněná státem.
Obavy neustávají. Před několika lety byl Kamenščikovi nabídnut odkup letiště, přičemž mu dle něj bylo řečeno: „Chápete to? … Vezmou vám všechno. Nebo to spojí se státními letišti. Jestli nebudete souhlasit s naší nabídkou, uděláte největší chybu svého života.“
Nový útok
Nová příležitost vyvinout tlak na Domodědovo se naskytla poté, kdy 24. ledna 2011 pronesl dvacetiletý muž Magomed Jevlojev takřka 5 kilogramů výbušnin přes bezpečnostní kontrolu letiště. Byl poslán do Moskvy z vesnice v severním Kavkazu islamistickými separatisty. Pronikl do davu v terminálu a odpálil výbušné zařízení schované pod košilí. Připravil o život 37 lidí a více než 170 dalších zranil.
Vyšetřovatelé se od začátku snažili dokázat spoluvinu vedení Domodědova a jeho majitele. Tvrdí, že bezpečnost letiště měla všechny vstupující do budovy nechat projít detektorem kovů, což by umožnilo odhalit Jevlojevovu bombu.
Tato argumentace byla opakovaně zpochybněna. Několik ruských soudů uznalo, že neexistuje žádné právo, které by ukládalo Domodědovu provádět kompletní prohlídky u všech vchodů, a že ze strany letiště nedošlo k žádnému pochybení. Rusko se muselo v posledních letech potýkat s množstvím teroristických aktů, včetně bombových útoků ve vlacích a v moskevském metru. V žádném z těchto případů nebyl nikdo z vedení nebo majitelů postaven před soud.
Vyšetřovatelé nicméně minulé léto případ znovu otevřeli. Ve dnech 8. a 9. února byli dva bývalí vedoucí pracovníci letiště Světlana Trišinová a Vjačeslav Někrasov zatčeni. Rovněž byl zadržen Andrej Danilov, v současnosti jeden z nejvyšších manažerů Domodědova. O deset dní později se k nim přidal také Kamenščik.
Skutečná motivace vedoucí k obvinění je nejasná, ale je jisté, že je řízena shora. Náznakem by mohl být fakt, že v noci po Kamenščikově zadržení vyšetřovatel mající na starosti jeho případ náhle zmírnil přístup a navrhl umístit podnikatele do domácího vězení. Právník Kolpakov, který Kamenščika zastupuje, předpokládá, že musel dostat instrukce od někoho výše postaveného ve státní hierarchii.
Zájem o případ patrně sahá až k samotnému až prezidentu Putinovi. Zdroj blízký Kremlu řekl Moscow Times, že k rozhodnutí o změně žaláře na domácí vězení nemohlo dojít bez Putinova zapojení. Vyšetřovatelé se dle zdroje opakovaně snažili přesvědčit prezidenta, že se Kamenščik vyhýbal placení odškodného obětím teroristických útoků a vyšetřování si zaslouží, ale nebyla zde podpora pro to řešit věc uvězněním.
Argumenty, kterými se Putina snažili přesvědčit, lze zaslechnout i ve veřejných prohlášeních vyšetřovatelů, která obviňovala Domodědovo, že na to, aby zajistili bezpečnost letiště nebo odškodnili oběti, jsou příliš hamižní. Většina informovaných zdrojů ale tvrdí, že skutečným důvodem vyšetřování je snaha donutit Kamenščika prodat letiště za co nejnižší cenu.
Kamenščik se opakovaně odmítal dělit o kontrolu letiště. Po roce 2010 čelil tlaku vlády spojit Domodědovo s dvěma dalšími moskevskými letišti. Nyní vláda prosazuje nový koncept společného vlastnění letiště veřejným sektorem a soukromým sektorem s tím, že soukromou sféru by zastupovali podnikatelé mající blízko k významným osobnostem státní sféry. Arkadij Rotenberg, Putinův přítel a bývalý kolega v judu, získal podíl v Šeremetěvu. Mnozí se domnívají, že by chtěl dále expandovat.
Domodědovo se zdá být v dnešním Rusku stále atraktivnějším cílem. Letiště je ziskové a upadající ruská ekonomika nabízí čím dál tím méně míst, kde se dá lehce dostat k penězům.
Tlak
Kamenščika a další obviněné čeká až rok a půl ve vazbě. Kopalov tvrdí, že podle státních žalobců vykazuje řízení značné vady, takže soudní proces a odsouzení je nepravděpodobné. Nicméně vyšetřovatelé mohou protáhnout vyšetřování na libovolně dlouhou dobu. Jediným omezujícím faktorem je maximální lhůta 18 měsíců, po kterou může být podezřelý zadržován, než je věc předána soudu.
Kamenščik možná je v domácím vězení a ne v cele, ale tlak na něj zůstává silný. Jedním ze způsobů, jak tento tlak ještě zvýšit, je zadržení Trišinové, Někrasova a Danilova. Jejich zatčení může vést k rostoucímu psychickému tlaku na obžalovaného, což je taktika, která byla užita v Rusku již několikrát v předchozích soudních procesech. Za čtrnáct dní od doby, kdy byli zadrženi, nedošlo ani u jednoho ze tří zadržených k výslechu, tvrdí Kolpakov. Trišinové mající dvě malé děti bylo dovoleno domácí vězení.
Jeden právník popsal jejich situaci jako „lehkou formu mučení“. Podle zdroje z Kremlu se Kamenščikův partner Kogan pokusil přes svoje konexe dostat všechny z vězení, ale jeho snahy byly marné.
Nikdo z těch, kteří Kamenščika znají, si nemyslí, že by se vzdal letiště snadno. „On a Domodědovo jsou nerozdělitelní,“ tvrdí Bakov.
Kolpakov řekl, že když Kamenščik vyšel z cely v noci 19. února, byl klidný a vyrovnaný. Procházel chodbami soudní budovy v mikině s kapucí jako boxer a na tváři rámované hustými černými vlasy a výrazným obočím se čas od času mihl zatrpklý úsměv. „Tomuto letišti jsem zasvětil 22 let svého života. Je to pro mě věc cti dokázat, že tento soudní proces skončí, a ukázat, že já ani mí zaměstnanci nejsme vinni,“ prohlásil Kamenščik před soudem.
Bakov řekl, že ani hrozba 10 let ve vězení by ho nevyděsila. Kamenščik v ruštině znamená kameník. Odtud pochází i Kamenščikova přezdívka – „Kámen“. Přátelé ho popisují jako člověka, se kterým nic nehne.
V roce 2014 řekl Kamenščik deníku Vědomosti, že trval na dodržování litery práva, „protože věříme, že se na něj dá více spoléhat“ než na osobní vztahy. Ovšem následně dodal: „Jestli je to skutečně nejlepší strategie pro přežití, ukáže jen čas.“
(Pozn. překladatele – Dmitrij Kamenščik setrvává do 18. dubna v domácím vězení)
Zdroj: The Moscow Times 24. 2. 2016
