Ruský novinář a válečný korespondent Arkadij Babčenko uveřejnil na svém FB profilu úvahu, ke které ho inspirovala krátká diskuze s právníkem Vladislavem Jusupovem. Ten si na svém FB profilu postěžoval na povahu ruské společnosti volící do svého vedení zkorumpované politiky, přičemž “nezákonné obohacování úzkého kruhu osob je bezvýhradně podporováno vrstvou chudých a na zloděje, který krade zcela otevřeně, se pějí chvalozpěvy a recitují ódy…Národ se vydal na nepřirozenou cestu sebezničení: sám umírá a hyne, ale dává šanci na pohodlný život potomkům těch, kteří jeho smrt zavinili”. Svůj status Jusupov uzavírá: “Možná je čas tuto společnost konečně opustit… tak jako tak přijde doba, kdy nezbude jiné východisko, než utéct ze starého domu s plesnivými stěnami a šílenými příbuznými”.
Arkadij Babčenko na jeho slova reagoval slovy o tom, že ruský národ již neexistuje, že prohrál. To, co z něj zbylo, je podle Babčenka národ sovětský. Následující den Arkadij Babčenko rozvedl výše popsanou diskuzi v úvahu, jejíž překlad vám přinášíme.
Donbas byl zlom. Tehdy Rusko spáchalo zločin.
Vidím, že všichni “zrádci národa” postupně dospívají ke stejným závěrům. Mně to došlo už před dvěma roky. Po Krymu. Tehdy se to ukázalo – do háje, oni se vůbec nezměnili… Jistě, všude na světě tvoří většinu populace konzumenti, zatímco srdcařů je vždy menšina. Na žádném z národů ale neprováděli sedmdesát let trvající genetický (nebo přesněji ne genetický, ale sociální) experiment strašlivé negace přirozeného výběru. Dlužno přiznat, že se experiment vydařil. A ruský národ v něm prohrál.
Ti jeho představitelé, kteří měli zemi sunout kupředu ve dvacátém a dvacátém prvním století, zahynuli ve válkách a v lágrech. A na místo ruského národa nastoupil národ sovětský. A sovětský zůstal, i když přesedl do Porsche, do Cayenne. Po devadesátém prvním nenastalo žádné hromadné pokání. Ani hromadné soudy. Minulost zůstala nepochopená. A smysl nedává ani budoucnost. Národ sám sebe nechápe jako národ. Za svobodu se nebojovalo.
Situace je teď ještě horší. Je to jako v devadesátém prvním, jen už nám to tak lehce neprojde. Něco jako – no, dobře, tak jo, tak jsme se spletli, přiznáváme, byla to blbost, tady máte zpátky Donbas, hned to bude, jen chvilku, ještě tady trochu očistit, no, je jako nový, tak, jde se dál, co jsme si, to jsme si… Ne, tak už to nebude.
Změna v této zemi může dnes nastat jedině cestou hromadného národního pokání. Jen skrze hromadné pochopení toho, že v tom horkém létě roku 2014 jsme spáchali zločin. Ale to tady nechápe ani většina té liberální části společnosti. Člověk často narazí na názor, že Donbas – to je prostě jen další z nekonečné řady bojůvek, jako byly Čečensko, Gruzie, Podněstří a Afghánistán. Jednou větší, jednou menší. Sice se to nemá, ale nakonec to není žádná třetí světová, tak co?
Ne. Tohle není jen další z řady válek. Tohle bylo rozcestí. Linie zlomu. Bylo to to nejzávažnější, co se s Ruskem od devadesátého prvního stalo. Ale Rusko to nepochopilo. A nechápe. Tady nikdy nedojde ani k pochopení, ani k pokání. A protože se neobjevily žádné předpoklady pro jedno ani pro druhé, znamená to, že nebude nikdy nic.
Ano, jsou tu mechanizmy samoléčby. A dokonce fungují. Bez ohledu na to, kolikrát v téhle zemi zničili gen volnomyšlenkářství, vždycky se objevil znovu. Ale problém je v tom, že ani jednou nedostal tolik času, kolik by potřeboval. Mezi čistkami nikdy nebyla dost dlouhá doba na to, aby získal na významu. Aby se mohl postavit na vlastní nohy a změnit zem. A dost času nedostal ani tentokrát.
Už je to tu zase – emigrace a lágry. Zase od začátku. Tohle není genetika. Neexistuje národ, který by byl geneticky lepší nebo horší než jiný. Všechny národy jsou stejné. Všude tvoří většinu konzumenti. To nemá s genetikou nic společného. Tohle je sociologie. Prohráváme stále znovu. Celé poslední století stále jen prohráváme. A prohrajeme i tentokrát.
Tahle země si svou cestu vybrala sama. Je to cesta v kruhu. Tak proč jí v tom bránit? Jediné, v čem je nutné bránit, je zabíjení lidí kolem nás. A v tom ostatním plně souhlasím s Vladimirem Jusupovem.
Zdroj: FB status Arkadije Babčenka