Dezinformační souhrn, do jehož čtení se právě pouštíte, je kompilací zpráv obdržených od členů týmu East StratCom Task Force, který se zabývá vyvracením nepravdivých informací. Tým se skládá ze 450 expertů, novinářů, úředníků, nevládních organizací a think-tanků z více než 30 zemí světa. Protože propagandu považujeme za extrémně nebezpečnou, rozhodli jsme se ve spolupráci s autory přehledu pravidelně přinášet aktuální výsledky jejich práce. Text je psán z pohledu autorů souhrnu s ohledem na datum zveřejnění originálního článku.
Porušení zákona je jen „nezávislý výklad“
Během posledních dnů se mnoho prokremelských novinářů a komentátorů stalo odborníky na mezinárodní právo. Impuls k tomu pravděpodobně přišel ze stanoviska napsaného Alexandrem Bastrykinem, vedoucím Vyšetřovacího výboru Ruska http://bit.ly/24cVj6f. Pan Bastrykin tvrdí, že EU a USA přibírají mezinárodní právo do jejich války proti Rusku, přičemž důkazy, jak tvrdí, poskytují případ Jukos, rozhodnutí o Litviněnkovi, vyšetřování MH17 nebo spor kolem mistrovství světa ve fotbale 2018 v Rusku. Ve skutečnosti je samozřejmě velmi těžké si představit, jak by USA a EU by mohly využít mezinárodní právo proti Rusku v kontextu případů vyšetřovaných veřejným slyšením ve Velké Británii (případ Litviněnka); nebo nizozemskou bezpečnostní radou (MH17).
A přesto případy pokračovaly. V jedné show Pjotra Tolstého jsme slyšeli, že simulovaný útok na americkou válečnou loď v Baltském moři byl v souladu s právem (http://bit.ly/1puXwtY), ačkoliv je přinejmenším v rozporu s bilaterální dohodou mezi oběma zeměmi (http://www.state.gov/t/isn/4791.htm). Jen o den později, v další show Tolstého, jsme se dozvěděli, že americká loď vůbec neměla být v „ruském“ Baltském moři (http://bit.ly/1SlntYq). Baltské moře je ve skutečnosti obklopeno ne méně než osmi dalšími zeměmi kromě Ruska; a simulovaný útok na americkou loď se odehrál v mezinárodních vodách.
Show Vladimira Solovjova nabídla jedno vysvětlení tohoto trendu (http://bit.ly/1r9V5yn): anexe Krymu, odsouzená mnoha mezinárodními organizacemi včetně OSN, byla podle Vjačeslava Nikonova, vedoucího Russkiy Mir Foundation, jednoduše „nezávislý výklad mezinárodního práva„.
Velmi „nezávislý“ výklad byl také prezentován ohledně lidských práv v interfax.ru (http://bit.ly/1SrFOQi): že lidská práva byla „aktivně využívána západními a americkými strukturami k manipulaci, vydírání a pokusu o destabilizaci a nátlak na Rusko,“ říká Taťána Moskalkova, nový Ombudsman pro lidská práva v Rusku, zdůrazňujíc, že ve své nové funkci bude mít dostatek zdrojů, aby tomuto trendu čelila.
Popírat zřejmé a vynalézat neexistující
Jednou z nejagresivnějších dezinformačních technik je jednoduše popírat realitu a vytvořit paralelní verzi situace. V poslední tabulce Disinformation Review znovu uvidíte několik příkladů. „Rusko neučinilo žádné konkrétní rozhodnutí o přerušení ekonomických vazeb s Ukrajinou„, tvrdí se (http://bit.ly/1NILGCC) – ačkoliv Rusko jednostranně rozhodlo o vyloučení Ukrajiny z bloku volného obchodu bývalých sovětských zemí, počínaje lednem tohoto roku. „Zpráva OBSE obviňuje ukrajinské činitele z obrovského množství hrubého porušování lidských práv“ (http://bit.ly/1WOR5PW) – a přesto tato zpráva jednoduše neexistuje. „Rusko nikdy nevedlo agresivní války“ (http://bit.ly/1puXwtY) – i když jen v posledním desetiletí Rusko vojensky zasáhlo ve dvou suverénních státech.
Většina z těchto dezinformací se týká Ukrajiny, která je stále největším terčem prokremelských dezinformací. Vytvářejí se obvinění k ospravedlnění Ruského nelegálního únosu a protiprávního odsouzení Nadi Savčenkové: například, že to je ve skutečnosti ukrajinský prezident Petro Porošenko, který nechce, aby se Savčenková vrátila na Ukrajinu, protože ji vidí jako politického soupeře. (http://bit.ly/1VRFBM0)
Dezinformace může vážně poškodit váš smysl pro realitu
Prokremelská média v průběhu posledních měsíců média často uvádějí, že Rusko nemá nic společného s dohodami z Minsku, protože není jejich součástí; nebo proto, že Rusko již všechno splnilo, a nyní je jen na Ukrajině, aby své povinnosti splnila (i když nerealizované příměří, nebo obnovení kontroly nad státní hranicí podle ukrajinské vlády, stále velmi závisí na Rusku).
Pravděpodobně v důsledku tohoto zmatku zkreslila ruská média prohlášení italského ministra zahraničí Paola Gentiloniho. Skutečné prohlášení, že sankce proti Rusku budou projednány na konci června a rozhodnutí přijato na základě vyhodnocení plnění minské dohody přeložila prokremelská média jako „Paolo Gentiloni volá po zrušení sankcí proti Rusku.” (http://bit.ly/1rscgM8)
Propaganda na vině za protizápadní cítění
Ruský sociolog Denis Volkov z uznávaného Levada centra zveřejnil tento týden ve Vedomosti analýzu, kde komentoval, jak vnímá ruské veřejné mínění USA a EU. Článek, dostupný v angličtině na Meduza, tvrdí, že „v pozdních 80. a 90. letech byla ruská společnost fascinována Západem – zejména Spojenými státy. Amerika byla pro Rusy příkladem.“ Nicméně, podle Volkova, „naděje na rychlou a bezbolestnou integraci do světového společenství se pro nové Rusko brzy ukázaly jako neopodstatněné, a byly nahrazeny zlostí vůči Západu.“
Volkov tvrdí, že státní sdělovací prostředky hrály klíčovou roli v tomto negativním trendu. Říká: „Byl-li růst antiamerikanismu v 90. letech relativně spontánní, ruské úřady jej po roce 2000 začaly používat účelově k interpretaci světových událostí a ke zdůvodnění zahraničněpolitických ambicí Moskvy […] Toto úsilí bylo usnadněno tím, že se ruské televizní kanály a největší sdělovací prostředky v zemi soustředily pod kontrolu státu, která začal se vládou Vladimíra Putina.“ Autor dochází k závěru, že negativní názory na Západ zůstanou „dokud se elity země a její masová média nestanou pluralitnější a svobodné.“
Rusofobie? Ne. My prostě nemáme rádi vaši politiku.
Nedávný průzkum veřejného mínění provedený nadací Bertelsmann Stiftung se zabýval německými názory na Rusko: rostoucí počet Němců, nyní 64%, si myslí, že ruská vláda není mezinárodně důvěryhodným partnerem. Zároveň však německý pohled na ruský národ a samotné Rusy zůstává nedotčen nespokojeností s ruskou vládou. Přijetí Rusů v různých sociálních rolích (např. kolega, soused, přítel) od roku 2013 stoupá.
Je Putinovské Rusko pro Německo důvěryhodným partnerem?
Tento průzkum vyvrací populární prokremelský názor, a sice že negativní postoje vůči Rusku – což prokremelská média a úředníci označují „rusofobií“ – jsou důvodem negativních hodnocení ruské vládní politiky. Pojem „rusofobie“ a jeho používání nedávno kritizoval také akademik Andreas Umland v článku nazvaném „Pomýlené obvinění Putinochápačů z rusofobie: jak západní omlouvání chování Kremlu odporuje ruským národním zájmům„. Tvrdí, že „vykládat současnou politiku Moskvy pouze jako projev staletých ruských tradic ignoruje tragický průběh nedávné ruské historie a její vliv na postsovětské Rusko.“
Německé hlasování může sloužit jako příklad toho, jak odlišně se veřejné mínění vyvíjí ve společnostech s významnou přítomností propagandy ve státních médií a bez ní: ruské negativní názory jsou obecně proti „Západu“, zatímco německé veřejné mínění se zaměřuje na ruskou vládu a zanechává ruský národ nedotčený.
Slovo, fotoaparát, fotografie, zbraň
Prokremelští komentátoři často argumentují, že zatímco oficiální ruská média mohou být obviněna z šíření dezinformací, západní média dělají to samé. Ale tento argument selhává v několika ohledech, a jedním z nich je samotný koncept žurnalistiky.
Dne 17. dubna vyznamenal ruský ministr obrany Sergej Šojgu vybrané ruské novináře ministerskými medailemi – ty byly uděleny účastníkovi syrské vojenské operace, nebo za vojenské zásluhy. Byli vybráni zaměstnanci předních prokremelských médií, z nichž nejdůležitější byli uvedeni v článku sprotyv.info .
Před dvěma lety ocenil prezident Putin 300 novinářů za „objektivní“ (!) zpravodajství o událostech na Krymu. Právě tito novináři samozřejmě propagovali oficiální verzi o absenci ruských vojsk na Krymu, nebo o krvežíznivých ukrajinských nacistech kteří utlačovali rusky mluvící na Ukrajině.
„Nastal den, kdy všichni musíme uznat, že slovo, fotoaparát, fotografie, internet a informace obecně se staly dalším typem zbraní, další složkou ozbrojených sil,“ uvedl vloni ministr Šojgu. Minulý týden znovu připomněl, že oficiální prokremelské sdělovací prostředky jsou považovány za další část ruských ozbrojených sil. Nelze tvrdit, že Západ má stejný koncept žurnalistiky.
Prokremelská média k předvolební kampani USA
Předvolební kampaň ve Spojených státech neuniká pozornosti prokremelských médií. Sputnik skutečně informuje častěji o Donaldu Trumpovi, než o ostatních kandidátech. Pohled na 29 článků Sputniku věnovaných americkým primárkám mezi 21. a 28. dubnem ukazuje, že jejich titulky zmiňují Trumpa třikrát častěji než Hillary Clintonovou a skoro tolikrát častěji než všechny ostatní kandidáty dohromady.
Sputnik upřednostňuje citace těch názorů Trumpa, které ladí s prokremelskými názory. Tento týden vyzdvihl jeho slova: „S Putinem a s Ruskem navážeme skvělé vztahy„. Sputnik ho také vylíčil jako „unaveného a znuděného“ americkým antagonismem k Rusku: „Jak to, že se Německo nezabývá Ukrajinou v rámci NATO […] Proč jsme vždy ten, který vede potenciální třetí světovou válku s Ruskem?,“cituje republikánského politika.
Russia Today informuje, že Alexej Pushkov, předseda Výboru pro zahraniční věci Dumy, chválí Trumpův pragmatismus a připravenost ke spolupráci, zatímco je extrémně kritický k Hillary Clintonové. Aljazeera shrnuje: „Donald Trump je statečná proputinovská politická osobnost, která by ukončila americké zahraniční války a snad i sankce proti Moskvě […] Ruská státní televize [..] nenechává nikoho na pochybách o tom, koho Moskva podporuje v listopadových amerických prezidentských volbách: Donalda„.
RT však nesouhlasí: podle komentáře zveřejněného tento týden: „Části amerického establishmentu jsou přesvědčeny, že Kreml podporuje Donalda Trumpa. Nepodporuje. Avšak mnozí Rusové se obávají, že budoucí prezidentka Hillary bude dále zhoršovat už tak otřesné vztahy mezi Moskvou a Washingtonem.“
Páteční zábava: Kebaby v Moskvě nechceme!
Moskvané nebyli nadšení, když městská správa hrozila na počátku tohoto týdne zákazem jejich milovaných stánků kebabu s poukazem na obavu o bezpečnost potravin. Vedoucí městského oddělení obchodu a služeb Alexei Nemeryuk si stěžoval listu Komsomolskaja Pravda na „neexistenci jakékoli vůle majitelů kiosků snášet i ty nejmenší náklady“ na to být v souladu s hygienickými předpisy. Nespokojení uživatelé sociálních médií posílali fotografie srovnávající tento zákaz s carem Ivanem Hrozným, který popravil svého syna.
Tento krok nám připomněl nedávný průzkum, že ruské veřejné mínění vidí Turecko jako jeden ze tří nejvíce nepřátelských národů. Za posledních 12 měsíců se podíl respondentů, kteří označili Turecko jako zemi, s níž má Rusko negativní vztahy, zvýšil ze 3% na 63%.
Zdroj: Disinfo review 26. 4. 2016 Disinformation digest 29. 4. 2016
