Krátká úvaha ruského spisovatele Valerije Panjuškina o ruské povaze a touhách.
Ve skutečnosti je Veliký ruský sen – snem o sebedestrukci, na jehož konci je jeden světlý záblesk, jeden zázračně svobodný den, který považujeme za skutečný život.
V dnešní realitě, kde každý nenávidí každého a všichni kolem jsou podráždění, nabízí jediný fungující model polidštění společnosti Sergej Šnurov. Viděli jste jeho klip “V Pitěru pít“? Pokud ne, tak v něm různí lidé (každý svým způsobem nepříjemný) hodí za hlavu své otravné činnosti, pošlou své povinnosti do všem známých míst a pustí se do pití vodky. Projíždějí se po Petrohradě autem, z oken mávají šálami, tancují na náměstích a vystřelují rachejtle. A díky tomu přestávají být nepříjemnými lidmi a stávají se sympatickými. Makléř, prodavačka, taxikář z Kavkazu, nudná průvodkyně – co je v Rusku potřeba udělat, aby vám tito lidé byli sympatičtí? Odpověď je jednoduchá – musíte si představit, že každý z nich každou minutu svého života touží poslat všechno a všechny do …, otevřít flašku vodky, pít a kouřit.
Ten veliký ruský sen – poslat všechny někam a chlastat.
Veliký ruský sen můžeme hledat v duši kteréhokoli ruského člověka a jakýkoli člověk se tím v našich očích polidští. Je snadné představit si televizního moderátora Kiseljeva, kterého najednou to lhaní před kamerou přestane bavit, dotyčnou kameru efektně odkopne a mizí ze studia směrem k nejbližšímu baru. Je snadné představit si poslance Státní dumy, které přestane bavit schvalování šílených zákonů a tak kolem hořící hranice z poslaneckých pověření uspořádají mejdan s tancem na předsednickém pultu. Samozřejmě, že to nikdy nedělají, ale v Rusku se nedá žít bez představy, že o tom sní.
Úplně snadné je představit si ministra zahraničí Lavrova, kterého už jednou otráví obhajovat vymyšlené a absurdní zájmy ruského státu, a tak mrští tajné dokumenty za hlavu, s ulehčením se chopí vodky a pustí se do tance.
Veliký ruský sen nepředpokládá žádnou práci, žádné výsledky, žádný zítřek.
Kohokoli je možné si představit jak oživuje Veliký ruský sen – vyšetřovatele, prokurátora, soudce, lékaře, učitele, dělníka … Dokonce i prezidenta Putina si můžete bez námahy představit, jak každý den sní, že ukončí celý ten řiťolezecký tanec kolem sebe slovy: “Táhněte všichni do…”, chrstne do sebe panáka vodky a zmáčkne, no konečně, ten červený knoflík – když ohňostroj, tak ať už to stojí za to. Nikdo to nedělá, samozřejmě, ale každý o tom v hloubi duše sní – čímž se také vysvětluje popularita Šnurovových klipů.
Veliký ruský sen nemá žádnou budoucnost. Hrdinové klipu “V Pitěru pít” neopouštějí svoji nechutnou práci, aby se vypravili někam na Sibiř a tam vybudovali zemědělskou komunu založenou na svobodné práci. Veliký ruský sen nepředpokládá žádnou práci, žádné výsledky, žádný zítřek. Když se ohlédneme za excentrickými událostmi posledních let, uvidíme, že většina osudových rozhodnutí byla přijata v okamžiku, kdy “už toho bylo dost” a pod heslem “běžte všichni do…” Žádná strategická vize.
Veliký ruský sen vlastně s žádným vnímáním času vůbec neoperuje. Nepočítá s budoucností. Všechno končí svítáním a kocovinou. Ve skutečnosti je Veliký ruský sen – snem o sebedestrukci, na jehož konci je jeden světlý záblesk, jeden zázračně svobodný den, který považujeme za skutečný život.
Národ, který si vzal do hlavy, že se touží stát motýlem.
Valerij Panjuškin
Zdroj: Snob.ru 3. 5. 2016
