Přesně před třemi lety se zatýkalo na Úřadu vlády. Kromě milenky tehdejšího premiéra Jany Nagyové si útvar ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty přišel také pro šéfa Úřadu vlády Lubomíra Poula, exnáměstka ministra zemědělství Romana Bočka, exšéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka a pro poslance Petra Tluchoře a Ivana Fuksu. Později přibyli ještě poslanec Marek Šnajdr, šéf Vojenského zpravodajství Milan Kovanda a příslušník Vojenského zpravodajství Jan Pohůnek.
Kromě zatčení proběhla také vlna domovních prohlídek, ze které si všichni pamatujeme informace z legendární společné tiskovky ÚOOZ a olomouckého vrchního státního zastupitelství, vedené Robertem Šlachtou a Ivo Ištvanem, o “kufrech plných peněz a trezorech plných zlata”. Což bylo vlastně poprvé a vypadá to, že taky naposledy, co jsme o nich slyšeli.
Ze “tří rovin vyšetřování” – tj. kauzy zneužití zpravodajství (Nagyová), kauzy “kupčení s poslaneckými mandáty” (Tluchoř, Fuksa, Šnajdr) a kauzy “organizované zločinecké skupiny kolem pražského státního zástupce Grygárka” (Janoušek a Rittig), zbyl platební výměr pro Janu Nečasovou (Nagyovou) k odvedení daně z kabelek, které údajně dostala darem od různých figurek naší politické a podnikatelské scény.
Je pravda, že v současnosti probíhá nový soud v kauze zpravodajců, ve kterém se Jana Nečasová (společně se zpravodajci a Ivo Rittigem) zodpovídá z údajného vyzrazení utajované informace BIS, nicméně tři roky po monstrózním zásahu na Úřadu vlády, desítkách provedených domovních prohlídek (o tom, že aktéři těchto kauz strávili měsíc ve vyšetřovací vazbě, ani nemluvě) se výsledek celé operace nedá nazvat jinak než fiaskem. Ale to vše je notoricky známá věc a slouží jen k rekapitulaci. Nyní je důležité to, co následovalo.
Prakticky ihned po zveřejnění informací o nočním zásahu na Úřadu vlády oznamuje prezident Zeman svůj záměr pozvat na Hrad předsedu nejsilnější opoziční strany Sobotku, premiéra Nečase, policejního prezidenta Červíčka, ministra spravedlnosti Blažka a nejvyššího státního zástupce Zemana.
K jednání o nastalé krizi…
Na dotaz, zda situaci hodnotí jako zralou na pád vlády a vypsání předčasných voleb, odpovídá, že je vhodné nejprve počkat na výsledky vyšetřování a ctít presumci neviny. Zatímco šéf Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček jásá a je “přímo nadšen.. že zásah takového rozsahu musí být podložený fakty a je to zásah na těch nejvyšších místech”, Václav Klaus nesouhlasně vrtí hlavou a zásah hodnotí jako “přestřelený”. “Zásadně odmítám, aby se věci, které se dají řešit za bílého dne a bez kukel, řešily o půlnoci a s kuklami”, dodává.
Zástupci opozice žádají demisi vlády, Sobotka shání hlasy pro rozpuštění Sněmovny. Poslanec Pospíšil, toho času místopředseda ODS, prohlašuje, že kauza vládu neohrozí… Nečasova vláda padá 17. 6. 2013. Nečas vkládá svou rezignaci do rukou prezidenta Miloše Zemana, od kterého obdrží přání “trochy lidského štěstí”.
Server idnes (tehdy ještě mimo vlastnickou strukturu Andreje Babiše) píše o třech variantách dalšího vývoje – buď nová vláda ODS, TOP09 a LIDEM s premiérem z ODS, nebo předčasné volby, či úřednická vláda. Třetí možnosti dává server nejnižší pravděpodobnost… 24. června prezident Zeman oznamuje svůj záměr jmenovat úřednickou vládu, 10. července ji skutečně jmenuje. Role se ujímá vláda Jiřího Rusnoka. Bez zajištěné podpory parlamentních stran. Kabinet Jiřího Rusnoka je plný lidí s blízkým vztahem k prezidentovi, či k jeho “dvorní” straně – Straně práv občanů – Zemanovců. KSČM oznamuje svůj záměr úřednickou vládu podpořit, stejně tak Věci veřejné. Sobotka váhá. Preferoval by předčasné volby. Šéfka ODS Miroslava Němcová připravuje “101” – tedy 101 hlasů pro vznik vlády pod jejím vedením. Prezident Zeman ji “zdvořile žádá, aby hlasy pro vznik vlády byly notářsky ověřené”.
Na začátku srpna žádá Rusnokova vláda parlament o důvěru. Nezíská ji. Pro vládu se vysloví 93 poslanců, proti 100. Znamená to, že Rusnok nemá důvěru a Němcová nemá “101”. Rusnokova vláda podává demisi 13. srpna. Prezident prohlašuje, že Rusnokův kabinet zůstane u moci do té doby, než “se vyřeší kauzy kolem Nagyové”. To se parlamentním stranám nelíbí, poslanci cítí Zemanovu snahu o udržení moci prostřednictvím Rusnokova, tedy Zemanem ovládaného, kabinetu na blíže neurčenou dobu (třeba až do řádných voleb v roce 2014).
Sněmovna reaguje dohodou na vlastním rozpuštění. 25. a 26. října proběhnou předčasné volby. Zemanova strana SPOZ v nich propadá, získává pouhých 1,5 %. Tehdy se prezidentovi pokus o uchopení moci v zemi nezdařil.
Dnes prezident rozehrává další kolo. Tak jako předtím není iniciátorem, není strůjcem nějakého spiknutí, pouze využívá současné situace. Tak jako předtím je jedním z hlavních aktérů ředitel ÚOOZ Robert Šlachta. Tentokrát ovšem není hybatelem událostí, ale jejich objektem. Kauzu reorganizace policie, ve které má jít o sloučení útvarů “protimafiánského” ÚOOZ a “protikorupčního” ÚOKFK, média překřtila na Šlachtagate.
Nevíme, z jakého důvodu policejní prezident Tuhý reorganizaci nařídil, proč nyní a proč přípravy probíhaly v utajení. Nevíme (a můžeme jen hádat), z jakého důvodu proti ní tak rozhořčeně vystupuje vicepremiér Babiš, který žádá Chovancovu rezignaci. Nevíme, z jakého důvodu reagují státní zástupci v čele s Ivo Ištvanem zahájením prověřování a vyslýchají policejního prezidenta. Nevíme, proč se k reorganizaci negativně staví státní zástupkyně Lenka Bradáčová i nejvyšší státní zástupce Zeman.
Jediné, co můžeme s jistotou říci, že se současnou vládní krizi Miloš Zeman opět pokusí využít k posílení vlastní moci. První krok již byl učiněn: prezident zve “zástupce znesvářených stran” k sobě do Lán.
K jednání o nastalé krizi …
