Slovenská scéna aktérů proruské propagandy není v ČR zatím příliš známa. Nicméně, tak jako u nás, pracuje pilně a o bizarní kousky ani tam není nouze.
Příběh, který ve svém blogu na serveru DennikN barvitě vykreslil nezávislý investigativec Ján Benčík, známý především svými články o slovenských extrémistech, kteří odešli bojovat za separatisty na Ukrajinu (o tom někdy příště), se týká kauzy žádosti o poskytnutí finanční podpory za šíření ruské propagandy.
Hlavní role v příběhu patří šéfredaktorovi slovenského časopisu Zem a Vek. Tento časopis se zaměřuje na konspirační teorie nejrůznějšího charakteru a obsahově je orientován na podobné čtenáře, jako namátkou náš Protiproud či Střípky ze světa nebo Zvědavec. A stejně jako zmíněné české portály je z jeho obsahu patrná výrazná proruská a protizápadní dikce. Avšak na rozdíl od nich není Zem a Vek pouhým internetovým portálem. Je totiž vydáván v luxusní tištěné podobě a prodáván v knihkupectvích. Jeho náklad vykazuje v čase stále rostoucí tendenci. Financován je údajně výhradně jeho čtenáři.
Šéfredaktorem časopisu je Tibor Rostás, na Slovensku vcelku známá postava. Média placená z ruských zdrojů ho uvádějí jako „významného spisovatele, hudebníka, výtvarníka, esejistu a filosofa“. Ovšem jeho rasistické a homofobní výroky, teorie o „spiknutí mocných“, a především jeho opakované napadání lidí židovského vyznání ho fakticky staví někam na úroveň našeho Adama B. Bartoše. Pan Tibor Rostás se rád považuje za „hledače pravdy“, nezávislého na „jidášském groši“. Je častým hostem i u nás dobře známého internetového rádia „Slobodný vysielač“.
Ale co se nestalo? Neúplatný (jak se sám s oblibou označuje) hledač pravdy byl i se svým společníkem Dušanem Budzákem nachytán „na švestkách“ na ruské ambasádě, jak žádají o peníze na projekt zaměřený na šíření ruské propagandy s vidinou pomocí ruské podpory vybudovaného slovenského „media house“, zahrnujícího mimo časopis také televizi, rádiové stanice, deník a další online média k „boji proti hlavnímu proudu financovanému zájmy americké strany a NATO“.
Nikdo by se tento příběh zřejmě nedozvěděl, kdyby si svůj počin žebroty s nataženou dlaní sami aktéři nenahráli na audiozáznam. Celý článek včetně popisu jejich následného setkání s médii, lidmi z ruské Státní dumy a vládních organizací v Moskvě naleznete zde: Ján Benčík: Jak je to s údajnou nezávislostí Tibora Rostása. O případu informoval taktéž server Neovlivni.cz.
Nám nezbývá, než našim sousedům popřát, aby díky medializaci celé kauzy žádný takový „mediální dům“ a portál ruské propagandy na Slovensku nikdy nevznikl. Umíme si totiž velmi dobře představit, kam by to mohlo vést a jak říká klasik Jaromír Bosák: „To bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy.“
