“Když vy inžinýrku, tak my…. to budete koukat!” Nesmrtelná hláška z Troškova Slunce, sena a pár facek, kde se dvě vesnické herdekbaby hecují, které z jejich dětí si vezme vzdělanějšího partnera. Všichni to známe, viděli jsme to zhruba tisíckrát. Všichni se bavíme a všichni tomu rozumíme. Přece, který rodič by nechtěl, aby jeho děti byly vzdělané, třeba ti inženýři nebo doktoři. Aby měly hodně peněz a nemusely se moc dřít, jako možná jejich rodiče nebo prarodiče. A lidi, aby si jich vážili a uctivě je zdravili, když je míjejí na chodníku. A pokud snad třeba nedej bože nejsou dostatečně chytré, tak aspoň, ať je “inžinýr nebo doktor” jejich partner. Prostě, aby byly NĚKDO. Elity.
Elity jsou ale posledních pár let poněkud znevažovány. Všimli jste si? Začalo to zpochybňováním čísi profesury, pak dehonestací některých rektorů, kterým se to zpochybňování nelíbilo. Pak někteří politici začali razit různé teze, třeba, že “výzkum si má na sebe vydělat” a “k čemu jsou všechny ty humanitní obory”a že “máme moc studentů, málo pracantů”. Na politiky reagovalo “veřejné mínění” lidí, kteří na sociálních sítích diskutují, nebo dokonce i obrážejí různé demonstrace proti… čemukoliv. Imigraci. “Zločinné” vládě. Bruselu. Inkluzi. “Sluníčkářům a dobrotrusům”. NATO. “Islamizaci společnosti”. Chemtrails. A podobně. Veřejnoprávní televize je označována za “žumpu”. Cizinci jsou “zdrojem” nebezpečí, nositeli tzv. “multikulti”, cizích vlivů, které “tady nechceme”. “Vyžírkové” jsou humanitární neziskové organizace. A studenti. Budoucí elity.
Paradoxem je, že nositelé těchto názorů jsou sami často rodiči, dokonce je to v některých případech veřejně přiznaný stmelující prvek (Naštvané matky). Studenti si tohle uvědomují. Možná i proto chce 77 % z nich žít někde jinde, než v naší zemi. V západní Evropě. V Austrálii. Nebo v USA. Nechtějí se potýkat s dehonestací elit, s “veřejným míněním většiny”, či “typickou českou povahou”, kterou vidí v závistivosti, nepřejícnosti a krátkozrakosti. Nechtějí se potýkat s “hrdým čecháčkem”. Možná nemají energii, ale mnohem spíš nemají zájem bojovat s populisty dobře živenou xenofobií – soustavně se šířící nenávistí ke všemu cizímu.
Ale když mladí vzdělaní Češi odejdou do světa, kdo tady zbude na to, aby naši společnost posouval kupředu? Cizinci. “Multikulti”. Vietnamská komunita tu žije již v druhé generaci. Také mnoho lidí z Ukrajiny a Ruska se u nás za posledních 26 let usadilo. I naše současné dobré vztahy s Čínou jsou příslibem budoucího přílivu nových spoluobčanů..
Můžeme se tedy dál bezstarostně oddávat škvarečkům, vínku a pivku, i nějaké té závistivosti a nepřejícnosti. O produktivitu, konkurenceschopnost a hrubý domácí produkt se asi strachovat nemusíme. Jen s tou xenofobií bude trošku potíž. Tak moc jsme se báli všeho cizího, nám neznámého, až jsme znevážili naše vlastní elity. A kvůli znevážení elit od nás možná odejdou naši studenti, naše děti, příslib elit budoucích. Nabízejí se dvě cesty: buď se s naší nechutí ke všemu cizímu dokážeme popasovat včas a staneme se otevřenou a perspektivní společností, do které se budou lidé rádi vracet, nebo nám nezbude, než se spolehnout na příliv a také možné posílení vlivu těch hrdým čecháčkem nenáviděných “multikulti” cizinců z východu, kteří odcházející mladou elitu nejspíš nahradí. V každém případě je evidentní, že se s xenofobií v naší společnosti budeme muset tak jako tak nějakým způsobem popasovat. A lépe dřív a dobrovolně, než později a z nutnosti.
Čtete nás rádi? Vaší podpory si vážíme. Jestliže si nás přejete podpořit, nominujte naše stránky v anketě Křišťálová lupa. Děkujeme!
