Ruský novinář Arkadij Babčenko zveřejnil ve středu na svém blogu krátkou úvahu o stavu ruské společnosti.
Už nebojuji. Protože už není nikdo, s kým bych bojoval. Nemám dalších nepřátel. Mohl jsem bojovat s uzurpátorem, který se dostal k veslu. Mohl jsem bojovat se zloději. Mohl jsem bojovat s vrahy. Nemohu ale bojovat se státem, který se dobrovolně řítí do propasti. Nelze zápasit se sto milióny lidmi, jestliže se v jediné zlostné vlně rozhodli, aby to skončilo v řiti.
Problém není v diktátoru Putinovi. Problém, jak se ukazuje, je v tom, že Putin není žádný uzurpátor. On není diktátor. On je car. On se k moci nedral. Oni mu ji sami předali. On jim vyhovuje. On – to jsou oni.
Oni to tak CHTĚJÍ. Chtějí Putina. Chtějí Krym. Chtějí se přít s proklatými amíky. Chtějí, aby se gayropa rozpadla. Chtějí, aby se “Iskandery” smály. Chtějí, aby zrádce liberály pověsili. Chtějí, aby měl Porošenko podělané gatě. Chtějí “Armatu” a jaderný popel.
Jak je známo, dokonce ani alkoholika nelze léčit, jestli on sám chce chlastat dál. Nelze změnit stát proti vůli státu. Taková přeměna se nazývá “intervence”. Vnější správa. A já – já nejsem NATO. Tak a to je vlastně vše.
Mně už zbývá jen ironie a výsměch. Postavím se stranou, aby mě kola nerozdrtila. Hlavně abych nepřekážel a nezdržoval. Budu přihlížet, jak se tahle bezhlavá lokomotiva s neschopnými strojvůdci a pasažéry pištícími v radostném opojení v zasviněných vagónech, které oni vidí v růžových barvách, řítí plnou parou k útesu. Válka, to je požehnání, ať všechno táhne do…
Hej topiči, přikládej mašinfíro.
To jen tak přemýšlím nahlas.
Dobré ráno.
Zdroj: Echo Moskvy 24. 8. 2016
