„Politika je o přežití do příštích voleb, zahraniční politika o přežití do příštího století”, napsal včera na svém twitterovém účtu předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček jako reakci na právě zveřejněné společné prohlášení čtyř nejvyšších představitelů naší země – prezidenta republiky Miloše Zemana, premiéra Bohuslava Sobotky, výše zmíněného předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka a předsedy Senátu Milana Štěcha – prohlášení, že “naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky.”
Společné prohlášení čtyř nejvyšších představitelů země není jen tak nějaký textík, který se šoupne na pár dní na libovolné webové stránky. Společné prohlášení čtyř nejvyšších představitelů země má váhu a užívá se výjimečně. A nyní visí na oficiální webové stránce Hradu.
Jaký je důvod jeho vydání? Návštěva Jeho Svatosti Dalajlámy. Přijel na pozvání Nadace Forum 2000 a setkal se s naším ministrem kultury Danielem Hermanem i s vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem.
Byla to návštěva neoficiální, návštěva člověka, který se již před lety vzdal své politické role. Přijel k nám beze zbraně, bez peněz, bez touhy škodit. V míru, s láskou a pravdou v srdci….a vyvolal paniku, jejímž výsledkem je tohle prohlášení.
Prohlášení plné přihrblé demonstrace respektu vůči ČLR.
Prohlášení, jehož text připomíná strojový překlad z čínštiny. Nebo Ovčáčkovu tiskovku.
Kladu si otázku, zda tento dokument vydali naši nejvyšší o své vůli, či nikoliv, a opravdu nevím, která možnost je pro mne přijatelnější. Servilní poníženost před rudým kapitálem? Nebo snad šlo o zažehnání nějaké zatím nespecifikované a nezřejmé hrozby?
Vraťme se na chvíli k tweetu pana předsedy Hamáčka: “...zahraniční politika o přežití do příštího století”. A spojme to s vědomím, že memorandum nejvyšších představitelů země je mimořádný instrument. A že se v naší polistopadové historii doposud nic podobného neobjevilo.
Máme tomu rozumět tak, že návštěva Dalajlamy pro nás představuje bezpečnostní riziko? Kdo je agresorem? Co nám hrozí? Nebo máme spojit tuto iniciativu s faktem, že nejen Miloš Zeman má ve svém týmu čínské poradce? Máme začít přemýšlet o tom, zda je “tahle země” ještě vůbec naše, jak nám z billboardů placených bůhvíkým do omrzení melduje pan prezident?
A co Bohuslav Sobotka, který ve velkém rozhovoru pro deník Právo deklaroval úmysl “nevracet se k Zemanovi, ale naopak hledat nové příznivce mezi městskými liberály”? Opravdu nechápu, jak toho chce docílit, když signály, které nyní směrem k tomuto segmentu voličů vysílá, jsou zcela odpudivé.
Nevím, co si mám o tom všem myslet. Jsme ještě stále svobodná země? Nebo ten račí krok, o kterém mluvil Petr Pithart a který naše země v posledních letech nabrala, získal na rychlosti sedmimílových bot a my se jejich pomocí řítíme zpátky do naší nepěkné minulosti? A přitom vlastně nevíme, kdo nám šlape na krk.
Nevím, co s tím budeme dělat. A co zmůžeme. Ale rukavice již je hozena. Jen ji zvednout.
Jeden drobný pán. Beze zbraně, bez peněz, bez businessové a mediální lobby. Bez touhy škodit. V míru, s láskou v srdci… To je síla myšlenky, která otevírá oči.
