Arsen Pavlov, zvaný „Motorola“, zemřel. Zemřel následkem zranění po pumovém atentátu. Arsen Pavlov byl polním velitelem a vůdcem východoukrajinských separatistů. Figuroval na sankčním seznamu EU. Arsen Pavlov byl Rus a na východní Ukrajinu přišel bojovat v roce 2014. Z pohledu ruských mainstreamových médií byl válečným hrdinou, hájícím zájmy ruského snu – tzv. Novoruska. Z pohledu Ukrajiny a západních médií zabijákem, který se nezastavil ani před popravami rukojmích. Kreml se oficiálně od donbaského velitele distancoval, ovšem proti pozitivnímu vnímání Motoroly, jako legendárního hrdiny z Donbasu, ze strany ruské veřejnosti nic nenamítá.
Přinášíme pohled ruského novináře Jurije Saprykina na tuto známou postavu z rusko-ukrajinského konfliktu a zprávu, kterou jeho „legenda“ v ruské společnosti vysílá vůči světu.
Jurij Saprykin: Zrcadlo pro hrdinu
Tím, že vytváří zavražděnému polnímu veliteli image hrdiny, odsuzuje státní propaganda generace Rusů k opakování jeho osudu.
Ke smrti Arsenije “Motoroly” Pavlova bylo řečeno už mnohé, co by bylo lepší vůbec nevyslovit – dokonce i člověka, jehož životní volba se zdá hluboce špatná, dokonce i nepřítele je třeba umět pohřbít důstojně. Posměšky nad zevnějškem, manýrami nebo předchozími profesemi zemřelého jsou především špatnou vizitkou těch, kdo zesměšňují, a za své hříchy, o nichž vyprávěl před zapnutými kamerami a diktafony, se bude Motorola zodpovídat před instancí nejvyšší.
Možná, že hrdinný obraz Motoroly vznikl jen proto, že to byl společenský člověk a byl ochoten mluvit s novináři (z těch, kteří prostředky jim dostupnými bojovali na jeho straně). Ale mnohá slova v této válce mají sílu sebenaplňujícího se proroctví; mnohé z toho, co bylo zprvu propagandistickým výmyslem nebo zveličením, se postupně stává realitou.
Nacionalisté z dobrovolnických batalionů, kteří jsou nyní souzeni za mučení civilistů, nebo tankové jednotky Ozbrojených sil RF – to vše se na Donbasu objevilo mnohem později, než v Moskvě začali mluvit o “nacistických katech” a v Kyjevě o “ruské invazi”. Tak je to i s “ruským hrdinou Motorolou”: jestliže ho desítky tisíc lidí v Doněcku pohřbívaly jako hrdinu – znamená to, minimálně pro ně, že jím i je.
Hrdinové bývají různí. Hrdiny své doby byl Čapajev a Stachanov, Matrosov a Gagarin, Sacharov a Coj. Jsou to velmi různí hrdinové, natolik různí, že se zdá zvláštní spojovat je spojkou “a”. Každý z nich něco o své době vypovídá a pokud si chlapci na dvorku v Doněcku nebo Uchtě skutečně hrají na batalion “Sparta”, něco to o naší době říká: chlapci se nemohou mýlit.
Reportáže z pohřbu Motoroly se ve zprávách objevují vedle dalších prognóz ministerstva ekonomického rozvoje: Rusko čeká dvacet let stagnace. Ekonomika bude růst, ale pomalu, životní úroveň zůstane v lepším případě stejná, odstup od rozvinutějších zemí se bude zvětšovat.
Dětem, které si hrají na Motorolu, určitě koupí nový skejt s autopilotem nebo brýle pro virtuální realitu, ale budou mít podřadné vzdělání, špatné zdravotnictví, nekvalitní potraviny, ale zato hodně alkoholu a digitální zábavy s neméně narkotickým účinkem.
Nemají moc šancí stát se velkými učenci, úspěšnými podnikateli, nebo na to, aby si jen prostě vydělávali vlastní prací na důstojný, úctyhodný život. Dokonce i ti nejupřímnější sympatizanti Motoroly říkají, že si nedokázal najít místo v běžném životě, aby se realizoval, musel odjet na Donbas. Děti, které si hrají na Motorolu, na tom budou přibližně stejně.
Vlastenecky ladění publicisté si s oblibou stěžují, že se nová generace vychovává špatnými příklady: z obrazovek zmizeli hrdinové práce, dojičky, kombajnéři, vědci a vynálezci. Tak se tedy na obrazovkách nakonec nový hrdina objevil – není to ani vynálezce, ani kombajnér, není to člověk, který změnil svět svým talentem, vynalézavostí, láskou, ale člověk připravený zabíjet a umírat. Tahle matrice se bude reprodukovat i nadále – s tím, jak se všichni noví chlapci (či jejich starší bratři, kteří se vrátí ze současných válek) ukážou být neschopnými najít si místo v běžném životě. A to znamená, že ruského hrdinu Motorolu teď potřebují všichni. Potřebují ho poslanci a činitelé, vlastenečtí blogeři i pravoslavní bojovníci za morálku, ti z první stovky seznamu Forbes i hrdinové světských kronik
– protože chlapci hrající si na Motorolu by neměli zabíjet a umírat vedle nich, pod okny jejich bytu, před dveřmi jejich sídla. Měli by to dělat někde tam, kde bude potřeba znovu chránit ruské zájmy. Někde tam, ne tady.
Zdroj: newtimes.ru 24. 10. 2016
