“Americké prezidentské volby vyhráli normální, obyčejní, zdravý rozum používající lidé. Vyhráli nad politickými elitami. Byl poražen svět politické korektnosti.”
“Trump vyhrál referendum proti pyšným a nenasytným elitám. Totéž čeká Evropu.”
Dvě citace, dvě blahopřání. První je část vyjádření Institutu Václava Klause, druhá patří politologovi Petru Robejškovi.
Václav Klaus, čestný profesor ekonomie a vícenásobný bývalý premiér a prezident, je už téměř 27 let náš přední politik. Elita par excellence. Trumpovu výhru vydává i za svoji, ovšem zároveň tvrdí, že politické elity byly poraženy.
Petr Robejšek je doktor politických věd, akademik a “elita” z podstaty toho slova.
Oba se shodně radují z “porážky” elit a vítězství “zdravého rozumu”. V podobném duchu se kdysi, před třemi lety, vyjadřoval ke svému úspěchu v prezidentských volbách i Miloš Zeman. Další polistopadová stálice na českém politickém nebi. Výsostný elitář.
Miloš Zeman a Václav Klaus, dva naši vrcholoví představitelé politické elity, a Petr Robejšek se tedy radují z vítězství jakési obyčejnosti. Obyčejnosti, která je ale reprezentována miliardářem Trumpem. Zvláštní.
Zároveň jásají nad prohrou elit. Které jsou ovšem ve společnosti reprezentovány lidmi jako jsou právě oni. Velmi zvláštní.
Že nejen v naší společnosti došlo ke krizi elit je zcela zjevné. Oba naši poslední prezidenti i Petr Robejšek jsou zářným příkladem. Pod rouškou vlastního elitářství, které jim zaručuje úctu a pozornost publika, ukazují prstem na jiné představitele elit – například rektory vysokých škol či jiné vědce a politiky s odlišným názorem. Předstírají, že jsou pro své názory utiskováni ze strany médií a prohlašují se málem za disidenty. Zároveň ovšem tvrdí, že jsou ústy většiny a že říkají to, co si myslí všichni.
Za rukojmí si berou “obyčejného člověka”. Tomu prý umí říkat věci pěkně od plic, jednoduše a jeho jazykem, tak, aby jim ten obyčejný člověk rozuměl. A kdepak, nepovyšují se nad něj, naopak chápou jeho potřeby a naslouchají mu. A své názory, tak ty si dělají podle něj – podle toho obyčejného člověka, podle lidu, protože lid, panečku, lid ten vždycky ví, co si má myslet. Tohle jsou ty pravé, hodné elity. Hodné elity lid ctí.
Jejich moudrost je nad jeho chápání.
To ty druhé elity si své názory s obyčejným člověkem nijak nekorigují, klidně si je mají i bez něj. Opírají se o jakési studium a znalosti, ctí falešnou humanitu a prázdné ochranářství, třeba životního prostředí nebo jakýchsi nikým nevolených menšin. Obyčejný člověk jim nerozumí, protože nerozumí ony jemu, nedokážou mu vysvětlit všechny ty svoje bláznivé ideje a i kdyby to uměly, obyčejného člověka by to stejně nezajímalo, protože jsou to stejně všechno hloupé a zbytečné řečičky a mlíko nebo elektrika pro to levnější nebudou. Obyčejný člověk těmito “zlými” elitami opovrhuje.
Volba Trumpa prezidentem, kterého velká část Západu vnímá jako hrozbu, se nyní stala dalším katalyzátorem rozdělení společnosti i elit. Donald Trump je velmi nečitelná politická veličina – není a nikdy nebyl politik a nemá žádné politické zkušenosti. Názory, které deklaroval ve své předvolební kampani, jsou z větší části pro demokraticky a kosmopolitně smýšlející společnost neakceptovatelné. Zřejmě o to větší radost z jeho vítězství pociťují ti ostatní. Jenže z čeho přesně se radují? Z vítězství “bílé rasy”? Z možnosti návratu bariér, ať už v podobě plotů mezi státy nebo ztížení či omezení obchodních vztahů? Nebo z možnosti rozpadu NATO i EU?
Možná je to všechno dohromady a analytici mají pravdu. Svět se vyvíjí příliš rychle a pro určitou část společnosti jsou jeho změny příliš složité a frustrující, proto nyní tahá za pomyslnou záchrannou brzdu a chce vývoj vrátit o pár kroků zpět. I za cenu ohromných ekonomických ztrát. Nebo dokonce i za cenu daleko větší, nepředstavitelnou. A na tuhle strunu teď hrají naše “hodné” elity. Za “vítězství rozumu” skrývají vlastní ambice zvrátit demokratický vývoj nedemokratickým směrem i prostředky. S využitím spojenectví s autokratickými vůdci, jejichž cílem je návrat ke světové bipolaritě, návrat k mocenským blokům. Zřejmě je to jediný svět, kterému ještě dokáží sami rozumět.
Prezident naší republiky již stihl vítězi amerických prezidentstkých voleb zaslat blahopřejný dopis, ve kterém píše: “Když jsem Vám během vypjaté předvolební kampaně jako jeden z mála evropských lídrů vyjadřoval podporu, věděl jsem, že ve Vaší osobě by Spojené státy zvolily prezidenta s novým a neotřelým pohledem na celou řadu politických témat. Mí političtí oponenti mě nazývali „českým Donaldem Trumpem“, protože si povšimli, že s Vámi sdílím stejný pohled na boj proti terorismu a takzvanému Islámskému státu nebo globální migraci. Přiznávám, že jsem vždy byl na tuto nálepku hrdý a nikdy jsem ji nepovažoval za urážku.”
Zbývá už snad jen dodat: “Vážený pane zvolený prezidente Trumpe, Vaše moudrost je nad mé chápání. S úctou Váš Miloš Zeman.”
