Již několik měsíců sledujeme situaci ohledně věznění ruského aktivisty Ildara Dadina, který byl odsouzen ke dvěma a půl rokům odnětí svobody kvůli účasti na poklidných protestech proti Vladimiru Putinovi.
Vyšetřování případu bití vězňů v Nápravném zařízení č. 7 příliš nepokročilo a v posledních týdnech navíc od Ildara Dadina nedorazily žádné zprávy. To vyvolalo velkou bouři v ruských sociálních sítích a mnozí vlivní blogeři se připojili k pátrání po osudu Dadina hashtagem #KdeJeIldarDadin.
Dnes Federální vězeňská služba tlaku veřejného mínění ustoupila a umožnila Ildaru Dadinovi zatelefonovat své manželce Anastasiji Zotovové. Jednalo se o mimořádné opatření, které má vést k uklidnění v ruské blogosféře. Ildar Dadin (I.D.) evidentně dostal přesné pokyny, co musí říci, nicméně i tak zazněly další podrobnosti k jeho případu. Anastasija Zotovová (A.Z.) tento rozhovor nahrála a zveřejnila. Exkluzivně vám přinášíme jeho překlad.
I.D.
… Velmi krátký rozhovor.
A.Z.
Ano, vím. Řekni prosím, jak jsi dorazil?
I.D.
Cesta probíhala normálně, i když byla velmi dlouhá. Vyrazili jsme 2. prosince a do cíle dorazili teprve včera (7.1.). Po celou dobu jsem měl hroznou depresi, protože v tamté věznici to bylo neskutečné peklo a bylo těžké najít vnitřní sílu, abych přežil aspoň týden. Nemluvě o 6 či 7 měsících. Ale celý ten měsíc, co jsme sem jeli… Dalo by se říci, že žít v neshodě se svým svědomím je ještě těžší než život tam. Abys pochopila, mým hlavním úkolem a přáním je udělat vše pro to, abych se tam vrátil a dokončil, co jsme začali, protože pokud se tenhle fašista nebude zodpovídat… A já si myslím, že mě odtud odvezli, aby se všechno uklidnilo…
A.Z.
Prosím ne, fašistu zlomíme i bez tebe.
I.D.
Proč jsi si tím jistá?
A.Z.
Protože na tom teď pracujeme.
I.D.
Kdybych tam byl, viděl bych všechno zevnitř a mohl… Řeknu to stručně… Od okamžiku zveřejnění mého dopisu jsem tam byl ještě celý měsíc a prakticky nic se nezměnilo. I nadále byly nesnesitelné fašistické podmínky a v něčem se to i zhoršilo. Zlepšilo se jenom to, že jednak začali topit v samotkách, jednak, že přestali s bitím. A také, že dali pryč písničky skupiny Ljube, které hrály při tom bití. Ale jinak všechno – tohle svinské jednání – zůstalo stejné nebo se dokonce zhoršilo. To jenom tak ve zkratce.
A.Z.
Já vím přesně, co se tam děje. Totéž mi už vyprávělo 30 lidí z této věznice. Denně mi volají vězni, kterým jsi dal moje číslo, a stále toto slyším, takže to nenecháme jen tak být. Řekni, jaká byla cesta, jak jsi na tom teď a hlavně jsem ti chtěla říci, že 24. ledna u Ústavního soudu proběhne slyšení, takže je možné, že tě odvezou zpět do Petrohradu.
I.D.
Dobře, nejdřív ti přece jen chci říci, že ti volám zcela mimořádně, abych ti řekl, kde jsem. Protože jsem 5. ledna na Věsti FM slyšel, že máš strach o to, kde jsem, protože celý měsíc o mně nebylo slyšet. Chtěl bych, abys věděla, že jsem v pořádku, fyzicky se cítím výborně, nehledě na to, že z morálního hlediska mám výčitky svědomí, že jsem zde a ne tam. Ale jinak jsem v pořádku a hlavním důvodem je, abys věděla, kde jsem. Už víš, kde to je? Rubcovsk. Řeknu ti přesnou adresu…
A.Z.
Vím, kde to je. My jsme předpokládali, že tam dorazíš a čekali na to, kdy. Pověz, kudy jsi jel? Přes která města?
I.D.
Nasťo počkej, nejdřív ti řeknu tu adresu. Ulice Traktornaja 23… Tedy: Altajský kraj, město Rubcovsk, Traktornaja 23, PSČ 658 209. Jde o FKU-IK5.
A.Z.
Ano, dobře. Ještě jedna, velmi důležitá otázka. Slyšel jsi, jak v sedmičce (Nápravné zařízení č. 7 – pozn. překl.) v Karélii bili lidi, znáš jejich jména?
I.D.
Znám dobře jednoho silnějšího, který mlátil i jiné vězně. Ten mě přijímal a hodil mi do věcí žiletky a při odjezdu moje věci opět smíchal…
A.Z.
Ne, mám na mysli, vězně, které pak mlátili. Oni nejdříve musí nahlásit svoje příjmení, a pak je mlátili. Je to tak?
I.D.
Prosím zopakuj to.
A.Z.
Vězňové říkají svá příjmení při sčítání a pak je bijí. Znáš jména těch zbitých vězňů?
I.D.
Jména bitých vězňů? Nasťo, to není vhodné pro tento… Není to vhodné.
A.Z.
Zkus si vzpomenout.
I.D.
Dokonce, pokud si vzpomenu, tak jenom na ty, se kterými jsem jednal osobně. Když někoho bili, bylo to za zdí, slyšel jsem výkřiky, ale nevěděl jsem, o koho jde. Mohu říci místo a čas, které jsem si zapamatoval. Přibližný čas, kdy k tomu došlo…
A.Z.
Dobře, všechno si to poznamenávám. Přijede k tobě Alexej, všechno mu to pověz. Je to důležité. Teď mi pověz o cestě.
I.D.
Cesta byla v pořádku. V nějaké věznici v Ťumeni, kde jsem byl skoro měsíc, jsem měl každé ráno mléko…
A.Z.
Drželi tě tak dlouho v Ťumeni?
I.D.
V Ťumeni jsem byl mezi 9. a 28. prosincem. Ale řekni všem, že tam bylo všechno v pořádku. Topili tam, jenom během vycházek bylo až mínus 30 stupňů, ale není to tak cítit jako mínus 10, mínus 15 v Moskvě, takže nic hrozného. A hlavně tam bylo teplo uvnitř. Je tam všechno v pořádku. I co se jednání týče.
