“Vy nechápete, jak mu tím pomáháte? Lidi nezajímá, že o*ebal stát! Dá 52 milionů na charitu a je za lidumila! V říjnu pak vyhraje volby a bude vládnout klidně s komunisty a to jen kvůli tomu, že ty dluhopisy pořád dokola řešíte!”
Neojedinělý názor v reakci na dluhopisovou kauzu ministra financí Andreje Babiše. Ani od pravdy daleko nebude. V době, kdy volby vyhrávají billboardy a počty zmínek v médiích a na sociálních sítích. A koblihy.
“A co dělá premiér? Nadává na Facebooku a píše otevřené dopisy! Místo aby s ním vymetl!”
Další rozšířený názor, který sdílí velká část těch, kterým dluhopisová aféra hnula žlučí a nestačí jim premiérovo jadrné označení Babišova dluhopisového triku ani dobře položené otázky ve středečním otevřeném dopise. Lze to pochopit. Nevládnou. Většina z nich ani není v politice. Mohou si dovolit vyzývat premiéra procítěnými apely k odvolání zjevně poněkud zašmudlaného ministra financí do alelujá. Třeba by premiér mohl apely vyslyšet. Ve skutečnosti by to asi udělal s velkou chutí. S obrovskou. Chytil by ho za flígr a… Jenže to má háček. V politice platí podobná pravidla jako ve válce. Jedna vyhraná bitva, byť sebevelkolepější, vítěze nedělá.
Tohle premiér Sobotka velice dobře ví. V politice není žádný zelenáč. V situaci, kdy by odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí zcela jistě znamenalo pád doposud poměrně úspěšné vlády, a to pár měsíců před sněmovními volbami, v situaci, kdy by pád vlády znamenal převzetí otěží prezidentem nectícím pravidla, který by, nikoliv poprvé a s velkou pravděpodobností, mohl opět vytáhnout falešnou kartu “úřednické” vlády, přičemž Andrej Babiš, zbaven pout ministerských povinností, by v takové situaci napřel veškeré síly na získání co největšího počtu voličů v předčasných volbách, je mimořádně obtížné hrát podle pravidel platných ve vyspělé demokracii, bez ztráty kytičky, “na krásu”.
Ano, ve vyspělé demokracii by k odchodu ministra z postu stačilo mnohem, mnohem méně, než těch jeden a půl miliardy korunových dluhopisů. Možná i mnohem méně, než podezření z přiškrábnutí si 50 milionů z dotací určených malým firmám. Ve vyspělé demokracii by takový ministr odešel dokonce sám. Protože by neustál tlak. Vlastní strany, opozice a samozřejmě veřejnosti.
Jenže v takové demokracii my nežijeme. My žijeme ve společnosti, které možná už tento rok bude “demokracii” diktovat z Hradu zlomyslný Joker, co pravidla hry určuje dle nálady svých poradců, a ze “Strakovky” miliardář, který podnikatelského šíbra devadesátých let, s nejasným původem majetku a často podivnými způsoby chování v podnikatelském prostředí, zamaskoval tím, že si sundal fialové sako.
V takové zemi premiérovi nezbývá, než hru bez pravidel akceptovat, přizpůsobit se stylu a snažit se ji ustát tak, aby Andreji Babišovi jeho očekávané vítězství v podzimních volbách když ne přímo sebral, alespoň co možná nejvíc znesnadnil.
