Již jsme několikrát psali, že zesílení násilí na Donbasu obvykle předchází zvýšený výskyt dezinformací v prokremelských médiích. Minulý týden toto pozorování potvrdil — a většina sledovaných zdrojů tento týden zvolila ještě agresivnější protiukrajinskou rétoriku.
Množství nenávistných projevů v debatách ruské státní televize se výrazně zvýšilo. Prakticky libovolná zmínka o Ukrajině (kterých bylo v minulých dnech mnoho) je doprovázená přídavným jménem „nacistická“ nebo podstatným jménem „puč“ — což již tradičně ignoruje skutečnost, že ukrajinská revoluce nebyla žádný puč, a že Ukrajina v parlamentu žádné nacistické strany nemá. V jedné show zaznělo otevřeně volání po násilné čistce v ukrajinských úřadech (zde – přesné časy výroků naleznete v souhrnné tabulce).
Opět jsme viděli bajku, kterou jsme vyvraceli minulý týden, že násilnosti na Donbasu provokuje Ukrajina (zde), a to jen proto, aby přitáhla pozornost nové vlády USA (zde), nebo aby vyhlásila stanné právo a zrušila svobodu projevu (zde). Byli jsme svědky překroucení rozhovoru s prezidentem Porošenkem, podle kterého prý jakožto hlava státu Ukrajiny volal po zrušení protiruských sankcí (zde). Také jsme viděli výmysl, že ukrajinská armáda je připravena přidat se k proruským „separatistům“ (zde).
Ještě drzejší materiál jsme viděli v show Vladimira Solovjova, kde zaznělo, že donutit Ukrajinu zavést na svém území mír může EU a Washington (zde) — ovšem to, že úroveň násilností na Donbasu má pod kontrolou Kreml (zde), nezmínil.
Některé útoky šly snad až za hranici absurdna. Solovjov křičel na ukrajinského hosta, že jeho prezident mluví s Donaldem Trumpem nikoliv ukrajinsky, nýbrž anglicky, čímž se prokazuje, že se chová jako vazal (zde) — co tedy znamená, že před časem mluvil Vladimír Putin k německému parlamentu německy (zde)?
Ve Vremja Pokažet jsme se dozvěděli, že západ chce Ukrajinu rozdrobit (zde), ačkoliv právě porušení ukrajinské územní svrchovanosti bylo důvodem, pro který uvalily USA a EU na Rusko sankce.
A jestli jste se někdy přemítali nad tím, proč tolik lidí vnímá Rusko jako agresora, Vremja Pokažet má pro vás odpověď (zde). Není to kvůli opakovaným invazím na území sousedních států, ani opakované kybernetické útoky na mnoho evropských i amerických zemí (např. zde), ani časté narušování hranic a vzdušného prostoru (viz např. zde nebo zde), dokonce ani únos občana EU ze země EU (zde), a není to ani dezinformační kampaní cílenou na pár tuctů zemí (zde). Ne, agresivní image Ruska je čistě výtvor západu.
Dva druhy konspirací
Dezinformační kampaň miluje spiklenecké teorie. Zesilují dojem, že vlády kují pikle proti svým občanům a že pravda leží někde jinde, než v metodicky důsledných médiích či oficiálních stanoviskách (a že leží především v „alternativních“ a „nezávislých“ publikacích, hlavně těch, které se specializují hlavně na kopírování ruských zdrojů). Konspirace můžeme volně seskupit do dvou kategorií.
První druh: „Něco se ve skutečnosti nestalo“. Viděli jsme jej tento týden ve spojitosti s počítačovým útokem na české Ministerstvo zahraničí. Ministerstvo uvedlo, že útok byl organizován státem a byl podobný útoku v USA (zde). Podle prokremelských médií však k žádnému útoku nedošlo: byla to tajná operace, ve které vláda zkoumala, jestli dokáže zmanipulovat nadcházející volby (zde) Je to podobné hackování emailů v USA: snaží se podkopávat důvěryhodnost hlasování, ještě než volby proběhnou (zde). A pokud najde nějaký aspoň mírně dvojznačný email, pak jej jistě najdeme za dva tři měsíce na WikiLeaks.
Druhý druh: „Něco se ve skutečnosti stalo“. Tak jsme viděli recyklaci mnohočetně vyvrácené konspirace PizzaGate (zde): jeden z dezinformačních kanálů dokonce tvrdil, že i nedávné video Ministerstva pro domácí bezpečnost (Department of Homeland Security) o obchodu s lidmi je plné dvojsmylslů a možná je jen dalším výtvorem „elitářských pedofilů“ (zde).
Recyklace dávno vyvrácených spikleneckých teorií je oblíbeným prostředkem prokremelských dezinformačních kampaní, ve kterých hledají nové obecenstvo — takové, které ještě neví, že se jedná o spikleneckou teorii a že již byla vyvrácena. Viděli jsme příběh vystavěný okolo tweetu jednoho nizozemského poslance, který prý dokazuje — bohužel, už zase — že nizozemské tajné služby věděly, že let MH17 sestřelila Ukrajina (zde). Tweet byl vyvěšen v lednu, ale západní média jej prý schovávají, neboť se jim nehodí.
Dvě věci: za A), tweet není z ledna 2017, nýbrž 2016. To je možná důvod, proč jej západní média nyní „skrývají“: většinou totiž na zprávy reagují o něco rychleji. A za B) onen tweet nedokazuje nic z toho, co se o něm tvrdí — což už bylo popsáno před rokem (zde).
A nakonec, jak se již stalo zvykem, ruská a jiná prokremelská média opět tento týden útočila na vedení Německa, a to znovu poměrně nevkusně. V přiložené tabulce můžete najít množství příkladů toho, jak je Německo přirovnáváno k nacistické Třetí říši, nebo německý ministr obrany k Adolfu Hitlerovi.
Zde najdete celou tabulku čerstvých zpráv, které dezinformace omílají (formát *.pdf, angličtina).
Zdroj: Disinformation review 16. 2. 2017 (Překlad Jan Hajič)
