TF: Toto je pořad “Ring volný”, jmenuji se Taťána Felgengauerová. Dobrý večer. Před několika dny první náměstek guvernérky Centrální banky Sergej Švecov vyzval Rusy, aby si uvědomili, že během ekonomické krize je potřeba méně utrácet a více šetřit: “Pokud probíhá ekonomický pád, musí obyvatelstvo reagovat racionálně a nenakupovat najednou několik televizorů.” Je třeba říci, že mě a mého kolegu Sašu Pljuščeva tato rada zaskočila, protože, jak Saša trefně poznamenal, když se nebudou kupovat televize, jak vlastně Rusové poznají, že je v zemi vše v pořádku?
Televize proti lednici, kdo zvítězí?
Ve skutečnosti se ale o tom, že se v Rusku odehrává válka lednice s televizí, nebo televize s lednicí, mluví už poměrně dlouho. Už v prosinci minulého roku Foreign Policy publikoval článek, kde se o tomto souboji psalo. Vlastenecká euforie, kterou sytí propaganda, stojí proti, jak se vyjádřili experti, potemnělé realitě ekonomiky – velmi poetické. Ale co bude pro Rusy důležitější? Odborníci tvrdili, že rozpor mezi vnímáním a realitou se může udržet jen po omezenou dobu. Zda tato doba už končí, a kdo nyní v tomto souboji vítězí – televize, která přesvědčuje Rusy, že je všechno v pořádku, nebo lednice, ve které je při stejném platu zřetelně méně potravin, – o tom dnes budeme debatovat v pořadu Ring volný.
Představuji své dnešní hosty, jsou jimi politik Gennadij Gudkov, dobrý večer, Gennadiji Vladimiroviči.
GG: Dobrý večer.
TF: A politolog Stanislav Bělkovskij. Dobrý večer, Stanislave Alexandroviči.
SB: Dobrý večer, Taťjáno Vladimirovno.
GG: To je zajímavé – politik a politolog. Kdo koho studuje a čím se odlišuje politolog od politika?
TF: Pokusným králíkem budu zřejmě já.
SB: Jeden studuje lednici a druhý televizi.
TF: Ostatně – to je přece naše dnešní téma: “Televize proti lednici, kdo zvítězí?” Začínáme jako obvykle hlasováním, abychom se dozvěděli, co si o tom myslíte. Jestli si myslíte, že televize odolá lednici a propaganda bude jako dosud silnější než ekonomická krize, volejte 660 06 64. Pokud si myslíte, že vyhraje lednice, volejte 660 06 65. Jako obvykle je pro hlasování vyměřena určitá doba a mezitím poprosím své dnešní hosty, aby odpověděli na stejnou otázku. Zatím obecně v několika tezích. Začínáme podle abecedy, na odpověď máte dvě minuty. Za zády máte odpočet, abyste se orientovali. Prosím, Stanislav Bělkovskij.
SB: Já jsem nepochybně zastánce celostátní “strany televizorů”. Domnívám se, že alespoň v dohledné historické perspektivě bude televize i nadále vítězit. To souvisí zaprvé s tím, že televize je v Ruské federaci tvořena přísně podle všech kánonů klasické propagandy, kterou nevymysleli blbci, jak říkal Vladimír Vladimirovič Putin, ale Josefové Goebbelsové – jeho výrok vyvolal velký výbuch emocí, protože se leckomu zdálo, že Putin pochválil Goebbelse. V určitém smyslu ho pochválil, ale to neznamená, že ho uvedl jako morální vzor pro ruský národ.
Technologická úroveň dnešní totální propagandy je nepoměrně vyšší než, v Sovětském svazu osmdesátých let.
Zákony totální propagandy i dnes velmi dobře pracují jak s davovým, tak individuálním vědomím, protože nutně předpokládají existenci úhlavního nepřítele. Může existovat ještě několik menších nepřátel, ale ten úhlavní je jen jeden – v našem případě to jsou bezesporu USA. A představení existující reality jako jakéhosi menšího zla ve srovnání s tím velkým zlem, které by nastoupilo v případě vítězství úhlavního nepřítele, čemuž musíme zabránit. Přičemž technologická úroveň dnešní totální propagandy je nepoměrně vyšší než, řekněme, v Sovětském svazu osmdesátých let. V těch dobách, které jsem ještě zažil – pozdně brežněvovských a raně gorbačovovských, kdy se totální propaganda ještě nerozvrátila – to bylo samozřejmě dětské štěbetání ve srovnání s tím, co vidíme dnes: show “ukřižovaných chlapečků” a různé podobné děsy-běsy. A vidím to dokonce i na své referenční skupině.
Ve své době Boris Abramovič Berezovskij, když mu vyprávěli o působení televizního vysílání na lidi, velmi rád uváděl příklad, že když Jevgenije Primakova odvolali v roce 1999 z pozice předsedy vlády, tak 32 procent Moskvanů o tom faktu vůbec nevědělo. A podle mého 18 procent vůbec netušilo, že byl kdy premiérem. Což znamená, že v tomto ohledu není třeba nic přeceňovat ani podceňovat. Ale mám nemálo blízkých známých, a dokonce se někdy jedná i o přátele, kteří jsou absolutně přesvědčení putinisté a nejsou to v žádném případě lidé hloupí, vnímají realitu, a stejně mohou zcela vážně se mnou sedět za jedním stolem a popíjet obsah dotyčné lednice, a přitom mě přesvědčovat o tom, o čem mě přesvědčuje Dmitrij Kiseljov, Vladimir Solovjov a další klasici totální propagandy. Proto zatím televizor vítězí.
TF: To byly dvě minuty pro první odpověď Stanislava Bělkovského. Připomínám, že stále probíhá hlasování, kdo v této bitvě zvítězí: televize, nebo lednice.
GG: A kdo teď vítězí?
TF: Řeknu vám to po vaší odpovědi. Prosím slovo pro Gennadije Gudkova.
GG: Ve vystoupení Stanislava Bělkovského, mého dnešního vyzyvatele a oponenta, považuji za klíčové slovo “zatím”. Řekl: “Zatím vítězí televizor.” Zatím ano. Propaganda vždy “ vítězí zatím”. Ale její čas končí a nakonec vždy vyhraje lednice. Lednice zvítězí vždy a všude. Přesněji řečeno zvítězí strádání, hlad a tak dále.
Vezměme si naše dějiny, nemusíme chodit nikam daleko. Proběhla revoluce. Proč proběhla? Byl tam snad nedostatek propagandy? Ale ne, vždyť na počátku byl obrovský nárůst patriotismu, propaganda byla velkolepá, car rozdával na Chodynském poli kousky koláče. Tlačenice byla taková, že se lidi navzájem ušlapali. Patriotismus byl neskutečný. V nemocnicích pracovala naše inteligence, spisovatelé, básníci. Kdo ale zvítězil? Lednice. Hladové vzpoury, které proběhly, vyprovokovaly další revoluční procesy.
Lednice zvítězí vždy a všude. Přesněji řečeno zvítězí strádání, hlad a tak dále.
Kdo v konečném výsledku zvítězil v zemích, které vstoupily do druhé světové války? Ano, na začátku byla goebbelsovská propaganda. Mimochodem připomínám, že německý národ, jeho antifašisté a Hitlerovi odpůrci se asi sedmkrát nebo osmkrát pokoušeli o atentát na Hitlera, nepovedlo se – v tomhle měl ten člověk kliku. Nakonec ale hrůzy, bída a rozvrat německého národa vedly k tomu, že lednice získala převahu a začala vítězit.
To samé se stalo i v Sovětském svazu. Vzpomeňme, že jsme měli kromě propagandy i velkou myšlenku, která ovládala mozky milionů. Marx říkal, že navždycky zůstane velkou materiální silou. Ale idea nepomohla, ani televize, ani různí najatí politologové, všichni ti Kiseljovové minulých dob, Kurgiňanové a jim podobní. Zvítězila lednice. Když se začalo přidělovat na lístky, co udělal lid? Prostě svrhnul komunistickou stranu, která sedmdesát let byla myslí, ctí a svědomím, alespoň to o sobě sama tvrdila. A to samé se stane nyní. Propaganda nemůže zvítězit nad těmi nejprostšími prvotními hmotnými pudy obyvatelstva.
TF: Výsledky našeho prvního hlasování. Připomínám, že ho budeme opakovat i na konci pořadu, abychom viděli, jestli se rozložení hlasů změnilo. 47,5 procenta se domnívá, že zvítězí televize, 52,5 procenta hlasovalo pro lednici.
GG: Jako hlasování o prezidentovi USA.
TF: S nevelkým, ale zřetelným náskokem vede “strana lednice”. Přece jen ekonomický úpadek jaksi…
SB: Vždy pro mne bylo morálně snazší být v menšině.
TF: Je to malý rozdíl, je to téměř na poloviny.
GG: Teď nevím. Já jsem přece také v menšině. Vždyť prý 86 procent hlasovalo za pokračování kurzu, možná 89 procent. I když pravda, moc tomu nevěřím. Jsme z různých menšin.
TF: Stanislave Alexandroviči, ale vážně, když bude hlad, přece si lidi nepostaví televizi do lednice. Copak je to možné? Hlad nejde obelhat. A když člověk zůstane bez práce, tak si toho taky všimne. Nebude přece čtyřiadvacet hodin denně zírat na show “Pojď, vezmeme se!”.
SB: Ale proč ne? Přece nedávají jenom “Pojď, vezmeme se!”, ale také “Ať promluví” a další show. Dělají se velmi profesionálně. Ale ještě profesionálněji pracuje stroj propagandy. A Vladimir Putin zjevně nemíní opakovat chyby Michaila Gorbačova. Vždyť i v případech uvedených Gennadijem Vladimirovičem bych rozporoval zásadní roli lednice. Monarchie padla kvůli naprosté nedostatečnosti a neschopnosti cara Mikuláše. Kvůli naprosté neadekvátnosti jeho řešení, specifikám země a také kvůli těžkostem s válkou.
Německo válku prohrálo. A byť se sami sobě smějeme a zoufáme si nad naším apatickým národem, tak přece německý národ za apatický nepovažujeme. Přesto se stal rukojmím totální propagandy a přivedl nacisty k vládě. Kdyby se Hitler více radil s moudrými lidmi, nekoncentroval tolik rozhodnutí do svých rukou a nezačal bojovat na dvou frontách, tak není jisté, jak dlouho by nakonec nacistický režim existoval.
Studentům rád říkám, že kdyby na Zemi přiletěl Marťan a uviděl název státu Svaz sovětských socialistických republik, co by se mu na něm zdálo divné?
V Sovětském svazu to bylo to samé. Vždyť Sovětský svaz vlastně svrhla televize a v první řadě pořad “Názor” (Vzgljad). Tady existuje několik rovin jak postihnout problém. První z nich samozřejmě… Nesouhlasím s těmi, kdo se domnívají, že to zejména pád cen ropy pohřbil Sovětský svaz…
GG: Ne, určitě ne.
SB: Byl to důležitý, ale nikoli prvořadý faktor. Hlavní faktor byl vnitřní ideologický krach komunistického projektu.
GG: A neefektivní ekonomika.
SB: To jasně viděly elity, samotné stranické elity, které bez ohledu na ohromnou moc žily hůř než prostý obyvatel Západu. A proto v okamžiku, kdy se země začala zříkat komunistického projektu, začalo být jasné, že Sovětský svaz vůbec není potřeba, protože jediný cíl státu s takovým názvem mohl být v uskutečnění ideologického projektu.
Studentům rád říkám, že kdyby na Zemi přiletěl Marťan a uviděl název státu Svaz sovětských socialistických republik, co by se mu na něm zdálo divné? To, že tento název nemá žádnou geografickou ani etnickou konotaci. To znamená, že takový stát může existovat v jakékoliv části světa a je podřízen komunistickému projektu. Není projekt, není ani stát. A to je to, co se stalo. Proto bych nepodceňoval ani moc televize, ani nepřeceňoval moc lednice v tomto smyslu. Ať chceme nebo nechceme, tak sytě jako za Vladimira Putina a Baraka Obamy ruský lid ještě nikdy nežil.
TF: Souhlasím. Gennadiji Vladimiroviči, vždyť jak často nám říkají, jak skvěle jsme si během těch patnácti let žili! Prostě jsme se trošku rozežrali a teď je potřeba se zase uskromnit, ale nic fatálního se ve skutečnosti neděje. Prostě jsme si zvykli příliš dobře žít.
GG: Ale děje. Právě že to je fatální. Vstoupili jsme už do druhé fáze systémové krize, která systém bezpochyby dorazí. Proto tato krize může dovést zemi k čemukoliv: ke vzpourám, otřesům, revoluci a dokonce i občanské válce.
Je třeba pochopit, že 70 až 80 procent obyvatelstva, ne méně, žije od výplaty k výplatě.
Chápu, že podceňovat propagandu nelze, s tím souhlasím. Tahle euforie je jako pitka. Všichni vypili pár velkých panáků vodky, všem je veselo, úžasně a “machrují”. Ale kocovina je pak těžká a trvá mnohem déle, než to příjemné alkoholové opojení. Proto bezesporu může propaganda ovládat pocit blahobytu národa, ale jen po určitý čas. A pak se všechno vrátí do svých kolejí. Protože, no ano, lidé jsou patrioti, milují svoji vlast, nenávidí “pátou kolonu”, i nás spolu se Stanislavem Bělkovským taky určitě někdo nenávidí. Ale pak je přece potřeba léčit děti, krmit je, posílat je do školy, na kroužky, vzdělání. Za co? Práce není, žrát, s prominutím, není co. Oblečení, boty nakupují tak, že šetří úplně na všem. Ta podstatná část obyvatelstva má život velmi tvrdý. Z ruky do huby, od výplaty k výplatě.
Pamatuji si, jak se jeden náš oligarcha vyjádřil, když se ho zeptali, zda jsou lepší dolary nebo euro. Řekl: “Víte, nejlepší je to fifty-fifty, rublů si nechte tak na rok, na dva, tak nějak… na nějaký to jídlo…”. Je třeba pochopit, že 70 až 80 procent obyvatelstva, ne méně, žije od výplaty k výplatě. A dnes také vláda chápe, že protesty nejsou za horami. Mám informaci od insiderů, že očekávají protesty lidí právě z té “strany lednice”. Budou požadovat jídlo, práci, sociální zabezpečení, aspoň elementární zdravotnické služby a tak dále; a tyto lidi už se připravují rozhánět. To nejsou “Bílé stužky”, které chtějí svobodu, demokracii a volby, i když právě to je prvotní, byť se to může zdát podivné, a právě to vede k normální lednici a k normální televizi. Ale do ulic půjdou ti, kterým už dovolili střílet: příslušníci FSB a vnitra. I ti nahoře vědí, že televizor navěky nevydrží.
TF: Opravdu to vědí, Stanislave Alexandroviči?
SB: Částečně ano. Zdá se mi, že Vladimir Vladimirovič Putin osobně tento strach a obavy necítí. Představuje si, že 16 let, které strávil různým způsobem v čele státu, ho naučilo zacházet s ruským národem, že řídí a ovládá i zdroj trpělivosti Rusů, že národ je v tomto smyslu zcela tvárný. Ale nahoře samozřejmě očekávají rozšíření sociálních nepokojů z různých důvodů. Jiná věc ale je, že mezi sociálními protesty a změnou režimu kremelská kolektivní hlava žádnou příčinnou souvislost nespatřuje. Prostě si jen uvědomují, že protesty budou…
TF: Ve smyslu – sejdou se, zaprotestují si, zase se rozejdou a konec?
SB: Něco z toho se jistě usadí samo. K sociálním protestům, i když ne v masovém měřítku, dochází po celou dobu Putinovy vlády. Vzpomeňme třeba na leden roku 2005, kdy důchodci protestovali proti monetizaci sociálních příspěvků a zablokováním silnice z Moskvy na Šeremeťjevo dosáhli určitých ústupků. A nedávno v Soči a Krasnodaru důchodci dosáhli určitých úspěchů, když vyšli do ulic s požadavkem zavedení podpory hromadné veřejné dopravy. Ale ta kolektivní kremelská hlava tohle všechno nevnímá jako systémovou hrozbu pro režim, protože zatím je to tak, že jim někde dají cukr a jinde jen bič…
GG: Stejné je to s řidiči kamionů.
SB: Ano, a stejným způsobem zacházejí i s nimi. Kromě toho, když začali protestovat řidiči kamionů, došlo všem, že zrovna členové této sociální skupiny jsou zastánci putinského směru a „krymnašisti“.
TF: Ano, všude samé svatojiřské stužky.
SB: A mnoho z nich názor nezměnilo, protože za všechno přece může „Platon“ s Rotenbergem (nový systém silničního mýta, kvůli němž se bouří někteří řidiči kamionů. – Pozn. redakce), ne Vladimir Vladimirovič Putin, který se kromě kontroly nad televizí naučil ovládat ještě další důležitou věc, na které jeho moc do značné míry spočívá – jsou to monarchické rituály složené ze tří základních bodů. Už jsem to říkal mnohokrát, ale zopakuji to znovu. První je monarchova exkluzivita. Nelze připustit, aby měl nějaké přímé soupeře, jako měli svého času Gorbačov nebo Jelcin. Druhá je monarchova neomylnost: je možné kritizovat politiku, ale nikdy ne jeho osobu. A do třetice je to zásada, že monarcha stojí mimo zákonný rámec. Dokud tento monarchický rituál respektuje a šíří televize, strana lednice to bude mít těžké.
TF: Gennadiji Vladimiroviči, lze tuto trojjedinost prolomit?
GG: Myslím si, že není nutné redukovat vše na televizi v tomto slova smyslu. V té otázce se Stanislavem Alexandrovičem jen stěží můžeme být označeni za nějaké zásadní oponenty. Kdybychom měli dost času posedět a popovídat si o tom, jak na to, určitě bychom v této věci už dávno našli společnou řeč. Ale o čem mluvím. Napsal jsem článek o tom, že úspěch propagandy nespočívá v tom, že ji televize masově šíří, ale v tom, že se dostává lidem přímo do mozku a obchází přitom rozum… Apeluje přímo na instinkty. A moc vzala ty dva komplexy, o kterých píšu.
První je komplex monarchy, komplex velmoci, kdy člověk… „ať jsem klidně sám, nahý a chudý, jen když budu občanem velké země, které se bojí celý svět“. To mu dává zadostiučinění. Člověk nemůže jen strádat. Potřebuje dostat něco na oplátku. A tak dostává komplex velmoci. Zadupávají ho do země, je uštvaný, ale přece je občanem velmoci. To funguje podvědomě.
Druhý komplex je ještě horší, je to takové psychologické…nebo možná spíš psychiatrické – je to komplex méněcennosti, kterým trpí každý normální puberťák, a když ho překoná, dospěje. My jsme národ, který trpí komplexem méněcennosti.
Co dnes můžeme dát světu, kromě hrozby „jaderným klackem“ a tím, že lidi změníme na „radioaktivní popel“, jak řekl Dmitrij Kiseljov? Nedokážeme vybudovat fungující ekonomiku, moderní závody, neumíme postavit takové lodě, nedokážeme si v zemi udělat pořádek, nedokážeme vyčistit tu skládku, v níž jsme změnili naši velikou zemi – ale my jim dáme, my je donutíme, aby se nás báli! To bychom se na to podívali, aby naše Iskandery nedokázaly zničit úplně všechno.
Když si nedokážeme vynutit respekt, vynutíme si strach. Je to komplex ztroskotance, nebo dítěte z chudé rodiny, které vidí bohatství sousedů. Co udělá? Začne tiše apriori nenávidět ty úspěšné, úspěšné lidi, úspěšné rodiny, úspěšné národy nebo státy. Tyto dva komplexy dnes úspěch propagandy ovlivňují více, než všeliké technologické metody. To jsou ti Kiseljovové a Kurginjanové a jim podobní.
TF: Takže jste nyní přidal argument ve prospěch Stanislava Alexandroviče Bělkovského.
GG: Ano přidal, nemohl jsem jinak.
SB: Politik musí dávat argumenty politologovi – to je spravedlivé.
GG: Samozřejmě. Je to ale dočasné. Stejně to ale eliminují hrůzy a útrapy, které přijdou později. A už se objevují.
TF: Naše posluchačka Olga píše: “Žádné protesty nebudou. Zastřelí každého. Nemáme trpělivost, jsme líní a hloupí. Jsou to jen pohádky pro uklidnění.”
GG: Přemalovat Kreml na zeleno nenavrhuje?
TF: To je pohled našeho posluchače. Co k tomu mohu dodat.
GG: Jako v tom známém vtipu: oznamují Stalinovi: Ve státě je veliká korupce, jaká opatření přijmeme? Stalin: polovinu obyvatel zastřelit a Kreml vymalovat na zeleno.
A pročpak Kreml na zeleno?
Stalin: myslel jsem si, že k prvnímu úkolu otázky nebudou. A Kreml, no, prostě na zeleno.
TF: Mohou v tom sehrát regiony nějakou důležitou úlohu? To je otázka na oba mé hosty, protože tam je vše mnohem horší. Stanislave Alexandroviči, prosím.
SB: Horší, horší. Z druhé strany tam ale samotná laťka požadavků leží trochu níže. Nejsou tam přeci navyklí žít si na vysoké noze, tak jako v Moskvě.
TF: Ano, ale nemocnice jsou potřeba, kvalifikovaná zdravotní pomoc je potřeba, stejně tak jako vzdělání.
SB: Zhoršení v tomto smyslu probíhá už dlouho. Neproběhlo náhle během posledních dvou let, řekněme po anexi Krymu. Sociální systémy se rozpadaly během celé postsovětské éry. A protože je ruskému člověku kromě trpělivosti ještě vlastní i mimořádná kreativita, je náš člověk schopen adaptovat se na tento typ situace, protože nemáme tradici pro řešení problémů v politickém poli.
GG: Mění se taktika přežití.
SB: Vždyť v čem je síla korupce na naší půdě? Korupce se stala významným sociálním tlumičem. Jestliže mohu dát úplatek, mohu řešit problém. Nemohu přijmout úplatek, nemohu řešit problém. První je rozhodně lepší než druhé, protože korupce je v dohledné budoucnosti nezničitelná, zejména díky hloubce jejího zakořenění v naší mentalitě. V tomto souhlasím s Gennadijem Vladimirovičem. Co je televize? To není jen bedna, ze které promlouvá Kiseljov a vyzývá k upalování srdcí gayů. Televize, to je celý systém manipulace s masovým vědomím a kolektivním nevědomím ruského lidu. Jelikož sám Putin je také dítě televizoru, v tom širokém smyslu slova “televize”, samozřejmě se tomu věnovala velká pozornost po celou dobu jeho vládnutí. Vynaložili na to obrovské prostředky, zaměstnali nejlepší odborníky – nebudu teď morálně hodnotit jejich činnost.
Kromě toho, protože chybí politická konkurence a institut voleb, je velice složité proměnit sociální protest v politický. Kauza Bolotné náměstí, notoricky známá po 6. květnu 2012, kdy prostému občanu ukázali, že jeho účast na politickém protestu povede k velkým nepříjemnostem, bez závislosti na tom, co tam skutečně dělal, nebo nedělal. Vstřebávat se to bude celkem dlouho, jestliže nezasáhne nějaká vyšší moc, tak zvané černé labutě (Black Swan – pozn. redakce) – děsivé události, které doposud nedokážeme rozumně předvídat.
TF: Gennadiji Vladimiroviči, ta samá otázka k regionům.
GG: Ano, k regionům. Velice důležitá otázka. Myslím si, že dění proběhne v hlavním městě. V Rusku tradičně všechny události probíhají v hlavním městě: povstání děkabristů, čtyři ruské revoluce atd. Regionům se oznámí, kdo je u moci a co mají dělat. Přeháním. Ve skutečnosti dojde samozřejmě k zostření situace v regionech, protože tam je více protikladů a menší rezerva síly a zdrojů. Mimo to, je Rusko ještě mnohonárodnostní stát. Národnosti a národnostní otázku ještě nikdo nevynechal. Takže je jasné, že se zhoršením ekonomické situace bude takový regionální nihilismus narůstat a někde to ještě bude zesilovat nacionalistický faktor. Ten bude vzrůstat, jako karta vzdoru proti federálnímu centru, které nemůže vyřešit problémy regionů, nebo to není ochotno udělat a pouze přijímá roli milostpána bičujícího vysíleného koně. Proto je zcela zřejmé, že v regionech se v první řadě zostří situace, zostří se rozpory v hlavním městě, zostří se rozpor mezi federálním centrem a regiony. K tomu nevyhnutelně dojde.
Pokud se podíváme do vlastní historie, stejné to bylo před revolucí v roce 1917, i v období před rokem 1992. To všechno zjevně narůstalo. Tehdy to byly republiky a teď to budou regiony. Tím spíš, protože teď máme národnostní regiony: Tatarstán, Baškortostán, Tuva a další. Ještě to bude okořeněné nějakými národnostními příchutěmi. Ale k událostem určitě dojde v hlavním městě. V Rusku je komplex metropole tradiční. Je zde ústředí politické moci, financí, elit atd. Proto je jedno, když počítají: “Vás je 16 %, nebo 20…” Úplně by stačilo i 5 %, pokud budou dostatečně aktivní. A myslím, že v Kremlu tohle velmi dobře chápou. Jinak by tam neposilovali ochranu, nezpřísňovali by zákony, nezakazovali by všechny a všechno. Právě dnes byl navržen nový zákon a myslím, že opět represivního rázu. A takových zákonů tam teď vytvořili celou hromadu. Až přijde nový režim, představuju si, kolik práce bude zase s přepracováním těchto zákonů.
Začne to v regionech – a začne to v hlavním městě.
TF: Skutečně je tam mnohem větší rozdíl mezi vnímáním a realitou než v Moskvě, nebo dokonce v Centrálním federálním okruhu. Na druhou stranu, vzpomeňme si, jak kdekdo přispíval na palivové dřevo, pokud si vzpomínám, pro Tverskou oblast. Kousek od Moskvy lidé mrznou a umírají…
GG: Mimochodem říká se, že depresivnější nálada je údajně v regionech blíže k Moskvě.
TF: …mrznou a umírají, ale nepřestávají koukat na televizi.
SB: Ano, vždyť v televizi vyzývají k účasti ve sbírkách na dřevo na topení. Na Prvním kanále a na Rossija-1.
GG: Poučte mě. Televizi jsem dávno nesledoval. Nejsem v obraze…
SB: Ti, kteří sbírali na dřevo – nerad sleduji ruskou státní televizi, ale musím, protože jeden potřebuje vědět, s čím přijdou tentokrát…
GG: Já prostě nemohu… Nějak se přemoci. Když zapnu TV a vidím pořad Solovjova, jedny a tytéž tváře, celé pozadí, všechny podrobnosti..
TF: Nicméně v televizi se také objevuje, že u nás není vše v pořádku.
SB: Státní televize hlásala, že ruský lid musí přeci prokázat solidaritu a soucit k bližnímu. Přednášeli to s nadšením a důrazem. Účastníci akce se ale neptali: Jestliže se nám tak daří, proč jsou veřejné sbírky na dřevo? Ne. Šli a přispívali do sbírky na dřevo, jako ovečky.
GG: A co díry v ledu? Moc se mi líbí. Položky v rozpočtech za účelem zhotovení otvorů v ledu pro praní prádla. Mistrovské dílo. Myslím si, že když se v Evropě, nebo v Americe zeptáte: “Proč v Rusku vysekávají díry v ledu za rozpočtové peníze?” – jsem přesvědčen, že ani za hodinu nevyřeší tuto tajenku.
TF: Ale prosím vás! Někteří si myslí, že u nás medvědi doposud chodí po ulicích.
SB: Medvědi, jak jsme se nedávno dozvěděli od Vladimíra Putina a pana Ďumina, nyní gubernátora Tulské oblasti, nechodí po ulici jen u nás, ale přímo v rezidenci Vladimíra Putina.
TF: Tam jsou ale speciální medvědi!
GG: Speciálně vyškolení.
TF: Uděláme krátkou přestávku. Toto je pořad Ring volný! Gennadij Gudkov a Stanislav Bělkovskij diskutují o tom, kdo nakonec zvítězí: Televizor, nebo lednička? Brzy se vrátíme.
My k výše zaznamenanému povídání dodáváme, že na jeho druhou část se můžete těšit v nejbližších dnech (pozn. redakce).
Zdroj: Echo Moskvy 17.2.2016
