Jak se dnes žije lidem na východní Ukrajině? A proč česká média o této oblasti více neinformují? Jaký vztah k ukrajinskému konfliktu zaujímá česká vláda? Jak interpretovat prezidentovy názory na ukrajinskou krizi?
Minulý týden jsme navštívili Centrum Člověka v tísni v kavárně Langhans ve Vodičkově ulici při příležitosti otevření výstavy fotografií Ivy Zímové a Marie Lozan “Nezapomeňte na Ukrajinu/Ukraine not forgotten”.
Zda jsme na Ukrajinu skutečně zapomněli, se ptal pracovník ČvT Petr Štefan, pořadatel diskuzního setkání “Východní Ukrajina v zapomnění?”, na které pozval novinářku Lidových novin a humanitární pracovnici Petru Procházkovou, novináře a komentátora Českého rozhlasu Libora Dvořáka, novináře a komentátora Hospodářských novin Ondřeje Soukupa a redaktora DVTV Filipa Horkého.
V úvodu diváci shlédli krátkou reportáž z východní Ukrajiny, kterou natočil Filip Horký v březnu tohoto roku. (ke shlédnutí zde)
Konflikt na Ukrajině trvá již tři roky a doposud si vyžádal cca 10 tisíc lidských životů. Zraněných v je v něm zhruba 22 tisíc a 3,8 mil. obyvatel Ukrajiny potřebuje pomoc.
Úvodní otázku položil Petr Štefan všem hostům: “Jak obtížné je prosadit téma ukrajinského konfliktu ve vašich médiích?”
Podle Petry Procházkové to problém je. Aby bylo možné psát o ukrajinské situaci, musí se stát něco opravdu strašného. Z jejího pohledu je ze strany českých médií Ukrajina skutečně zapomenutou zemí. Ondřej Soukup doplnil svůj pohled: hlavní potíž s mediálním pokrytím situace na Ukrajině je, že k ní není možné zaujmout jednoznačný postoj. Jde o rozdělenou zemi s enormně korupčním systémem.
Filip Horký navázal na slova svých kolegů a mluvil o tom, že v DVTV se téma Ukrajiny prosadit podařilo – výstupem je série reportáží z donbaské oblasti na východní Ukrajině, které Filip Horký s týmem natočil v březnu tohoto roku, a jednu z nich diváci shlédli v úvodu setkání.
Podle Libora Dvořáka ani v ČRo není moc o téma konfliktu na Ukrajině zájem, nicméně pravidelně se k němu vrací ve svém vlastním pořadu na rozhlasové stanici Český rozhlas plus. Dvořák zdůraznil, že na Ukrajině vládne oligarchistický systém, avšak je mnohem demokratičtější než v sousedním Rusku.
Na otázku proč konflikt na Ukrajině stále trvá a jaké jsou šance na jeho ukončení, případně jakým způsobem se může tato situace vyřešit, hosté vyjádřili názor, že ukrajinská válka zůstane ještě dlouhou dobu ve fázi zamrzlého konfliktu s případnými přechodnými horkými fázemi.
Libor Dvořák připomněl, že jde ze strany Kremlu o standardní řešení krizí – od karabašského konfliktu, přes Podněstří, gruzínskou válku se zamrzlým konfliktem v Abcházii a jižní Osetii až po současnou ukrajinskou krizi. Ondřej Soukup přispěl do diskuze myšlenkou, že v ukrajinském případě navíc vstupuje do hry hledání nové identity ukrajinského národa. Petra Procházková dodala, že občané země, která velmi dlouhou dobu patřila mezi sovětské republiky, se doposud nezbavili sympatií k sovětské identitě, což je nejvíce patrné právě v donbaské oblasti. Donbaskou oblast lze v mnoha směrech srovnat s naším Ostravskem. K této myšlence se hosté vraceli v průběhu večera ještě několikrát.
Filip Horký vyložil čerstvou zkušenost z východní Ukrajiny. Lidé v oblasti vůbec neřeší, jestli mají patřit k Ukrajině nebo Rusku. Kyjev je daleko, s ničím jim nepomůže. Chtějí hlavně, aby už byl v oblasti klid.
Z publika zazněl dotaz, zda lze ukrajinský konflikt označit za ruskou expanzi a do jaké míry je ruské vměšování oprávněné?
Libor Dvořák označil oprávněnost ruského vměšování za mýtus. Rusové jsou dle jeho názoru na Ukrajinu velmi citliví, považují ji za kolébku Ruska (Kyjevská Rus). Vztah Ruska k Ukrajině je do jisté míry možné srovnat s jeho vztahem k Pobaltí. I zde v sovětských dobách proběhlo násilné osídlení Rusy (a Ukrajinci). Na rozdíl od Ukrajiny jsou však pobaltské státy začleněny do evropských a euroatlantických struktur EU a NATO, a proto lépe chráněny před otevřeným ruským vměšováním. Anexi Krymu a ruskou infiltraci donbaské oblasti označil Libor Dvořák za naprosto neakceptovatelnou. Připomněl, že se současné Rusko svým chováním vyvázalo ze světové komunity. Podle něj si je Putin vědom, že toto chování je nesmyslné. Doporučil k přečtení knihu Michaila Zygara – Všichni muži Kremlu, ve které jeden z Putinových mužů v rozhovoru prohlásil, že dokud bude Putin v čele Ruska, absolutně nic se nezmění. Podle Libora Dvořáka Putin skončí jako oběť palácového převratu.
Podle Ondřeje Soukupa vnímá Vladimir Putin svět jako geopolitickou hru s nulovým součtem a velmi mu záleží na tom, aby o Ukrajinu “nepřišel.” Asociační dohoda, kterou podepsala Ukrajina s Evropskou unií je ze strany Vladimira Putina vnímána jako geopolitická porážka. Libor Dvořák doplnil, že v případě Vladimira Putina hraje roli i uražená ješitnost, přičemž se odkázal na slova ruského energetického experta Michaila Krutichina .
Petra Procházková připojila svůj pohled, podle kterého byla Ukrajina pro takový typ konfliktu “jako stvořená”. Podle výsledků sčítání lidu se většina obyvatel hlásí k ukrajinské národnosti, ale pokud by v Luhanské oblasti byla možnost přihlásit se k národnosti sovětské, většina obyvatel tohoto regionu by to udělala. Na východě Ukrajiny je podle Petry Procházkové znát obrovská nostalgie po “starých”, míněno sovětských, časech. Hodně tomu pomáhá ruská televize, která je v oblasti nejsledovanější.
Libor Dvořák zmínil koncept Novoruska, který byl Kremlem plánován “od Charkova po Oděsu”. Zmar novoruského konceptu byl podle Libora Dvořáka důvodem zapojení Ruska do syrského konfliktu, protože Putin potřeboval nějakou, třeba malou, ale rozhodně vítěznou válku.
Z publika přišel dotaz, s odkazem na loňský rozhovor s předákem donbaských separatistů Strelkovem (Girkinem), zda je možné, že Strelkov byl skutečně spouštěcím prvkem boje o doněcké letiště v roce 2014. Hosté na otázku neznali jasnou odpověď, ale připustili, že v situaci probíhající hybridní války je i taková varianta možná.
Další dotaz směřoval na formy humanitární pomoci obyvatelům donbaské oblasti. Existuje jakákoliv státem organizovaná forma takové pomoci?
Na otázku odpověděl Petr Štefan: “Především pomáhají samotní Ukrajinci. Organizovaná pomoc je velmi omezená. Mezi humanitární organizace, které jsou trvale přítomny, patří náš Člověk v tísni.“ Dále uvedl, že největším poskytovatelem pomoci je ovšem oligarcha Achmetov.
Podle Libora Dvořáka je velkým problémem Ukrajiny fakt, že neexistuje “jedna Ukrajina”, ale je jich několik. Je velký rozdíl mezi Ukrajinou v oblasti Haliče – zde žijí lidé staletí ovlivnění západní kulturou, a Ukrajinou v oblasti Donbasu, která připomíná naše Ostravsko, v současnosti je to bezcenná hromada šrotu. Zásadní otázka je, proč tato oblast vůbec někomu stojí za konflikt. Oblast s minimální ekonomickou hodnotou má podle Libora Dvořáka (a ostatní souhlasili) zřejmě pro Putina cenu právě toho konfliktu.
Existuje nějaké řešení?
Diskutéři se shodli, že konflikt na Ukrajině nelze vyřešit vojenskou cestou. Politické řešení situace je také prakticky nemožné. Jediná varianta, připadající v úvahu, je ta, kterou v různých vlnách sledujeme v současnosti – zamrzlý konflikt. A dokud se Rusko nezbaví Putina, žádné jiné řešení se neobjeví. Petra Procházková vyjádřila myšlenku, že zamrzlý konflikt by byl pro obyvatele oblasti snesitelnou formou v případě, že by obě strany konfliktu měly vůli civilnímu obyvatelstvu alespoň trochu ulevit a zlepšit jejich životní situaci. Například tam pustit “bílé přilby”. Podle Petry Procházkové je to ovšem utopie – na takový kompromis Rusko nikdy předtím nepřistoupilo a nedá se čekat, že to udělá dnes.
Dále hosté mluvili o současném stavu v Rusku, ve kterém na konci března proběhly na místní poměry mohutné protesty proti současné moci. Případný převrat, který by smetl současného vládce Kremlu, je dosti riskantní podnik, podle Libora Dvořáka je však scénář (palácového) převratu v Rusku téměř jistý.
Na závěr setkání v publiku krátce vystoupil Hayato Okamura s dotazem, jaký názor mají diskutéři na postoje současného prezidenta ČR Miloše Zemana a vlády na situaci na Ukrajině.
Petra Procházková označila prezidentovy názory za “naprosto vyšinuté” a co se týče naší politické elity, dělá to na ni dojem, že politické špičky jsou momentálně rády, že se o Ukrajině nemluví. Podle Libora Dvořáka není postoj státní diplomacie jednoznačný. Připomněl, že v České republice je pro politiky i média daleko “atraktivnějším” tématem uprchlická krize. Postoj našich předních politiků, včetně prezidenta republiky, k uprchlické krizi označil za trapný. Připomněl, že v 90. letech do naší země přišlo cca 32 tisíc uprchlíků z jugoslávské války a nikdo si to ani nevšiml, zatímco dnes naši zemi politické špičky znemožňují v EU svou naprostou neochotou přijmout v rámci kvót pár set lidí prchajících před válkou v Sýrii. Doplnil, že téma uprchlické krize v minulých letech Ukrajinu zcela překrylo.
Filip Horký: “My žádnou zahraniční politiku nemáme. V rámci evropských struktur se chováme jak malé děti a doposud jsme se nenaučili převzít svůj díl odpovědnosti!” Krátké prohlášení mladého novináře sklidilo potlesk.
Na závěr setkání promluvil ještě Petr Štefan o tom, jak konkrétně Člověk v tísni pomáhá na Ukrajině. Zmínil několik příběhů obyvatel donbaské oblasti, kterým nadace pomohla rozjet vlastní podnikání. Příběhy těchto lidí jsou mimo jiné zachyceny na fotografiích Ivy Zímové a Marie Lozan.
V ukrajinském konfliktu přišly o život tisíce lidí. Nejen Ukrajinců. Ačkoliv o ruských ztrátách nemáme žádné oficiální informace, je pravděpodobné, že dosahují podobných čísel. Ukrajinský konflikt dále přinesl desetitisíce zraněných a vnitřně vysídlených lidí. Velká část z nich svoji situaci zatím řeší sestěhováváním k příbuzným, odchází na západ Ukrajiny nebo naopak do Ruska. Obyvatelům donbaské oblasti, kteří dále setrvávají ve svých domovech se dostává omezené pomoci – především ze strany jednotlivců, ukrajinských občanů, stát se o oblast stará jen velmi sporadicky. Podpora ze strany humanitárních organizací, jednou z nich je náš Člověk v tísni, je pro život obyvatel východní Ukrajiny mimořádně důležitá.