“Premiér přijal Pilného jako nástupce Babiše, takže vlastně nevíme, o čem dnešní Václavák je.” Když něco takového zaznělo v úvodním slově včerejšího shromáždění na Václavském náměstí v Praze, říkala jsem si, že to nebylo dvakrát šťastné zahájení. Svědčilo to o tom, že bohužel přes všechnu opravdovou snahu (a já vím, že ta snaha tu je) spousta lidí, včetně pořadatelů akce, ještě úplně nerozumí tomu, jak funguje politika. Těžko je vinit, to politici se mají snažit své kroky srozumitelně vysvětlovat, nám by pak mělo stačit mít otevřené oči a uši, dívat se a poslouchat, a díky tomu se správně rozhodovat, minimálně ve volbách.
Návrh Pilného na ministra financí je vlastně veliký Babišův ústupek. Navrhl Sobotkovi někoho, o kom byl přesvědčen, že jej Bohuslav Sobotka nemůže odmítnout. Pilný je v řadách ANO v podstatě jediný, kdo se proti vůdci párkrát vymezil. Tedy, vymezil – to je hodně silné slovo. Spíš to připomínalo ňafňutí kapesního pejska, když mu panička přiťápne tlapku. Nicméně v rámci sekty ANO je to dost.
Co to znamená? Andrej Babiš má strach. Dokonce souhlasí s tím, že se nechá odvolat. To je přece dobrá zpráva a signál, ne? Prezidentu Zemanovi tím byla otevřena cesta, jak důstojně vybruslit z prekérní situace, kdy mu hrozí dokonce ústavní žaloba. Že je to škoda, říkáte. Kdyby Ústavní soud zbavil Zemana funkce pro neschopnost jejího plnění, měli bychom po problémech. Jenže, není to přece jen zbytečné? Příští prezidentské volby Miloš Zeman prohraje. A já to chci zažít. Chci, aby odešel do zapomnění. Ale taky chci, abychom mu dali tu definitivní stopku my, voliči, nikoliv Ústavní soud. Proč si to pořád zjednodušovat?
Samozřejmě, ještě je tu určitá pravděpodobnost, že se dnes Miloš Zeman, tak jako už párkrát předtím „zabejčí“, nechá hněv lomcovat majestátem, dupne si hůlčičkou a toho Andreje prostě odvolat odmítne. Nic by panu premiérovi neudělalo větší radost. Nic by mu víc nepomohlo jako ponechání Andreje Babiše dál v roli ministra financí, které se nechce dobrovolně vzdát, a podání kompetenční žaloby na prezidenta, kterou premiér nemůže prohrát. Andrej Babiš by přišel o svoji roli ublíženého (demaskovaného ufňukance už mu nikdo neodpáře), navíc by nemohl naplno rozjet kampaň, protože by byl stále svázán povinnostmi, vyplývajícími z funkce ministra.
Pochopitelně je těžké říct, jak by dál fungovala koaliční spolupráce, zřejmě dost složitě. Možná by se dokonce v takové situaci jevilo jako rozumné rozpustit Sněmovnu (ačkoliv si nejsem jistá, jestli je to v jejím současném složení proveditelné) a vypsat předčasné volby. Předvolební kampaň by pak byla kratší, což by pravděpodobně pomohlo všem, s výjimkou ANO.
Chtějme po našich politicích rozumná řešení současné krize. Nenechme se unášet emocemi, “žlučí” a touhou po pomstě, jakkoliv nás velmi často někteří aktéři žhaví do běla. Trvejme na tom, že potřebujeme politickou kulturu na vysoké úrovni a tím pádem odpovídající politiky, že chceme patřit mezi západní demokracie, do středu Evropy, že nám není jedno, jestli někdo lže nebo dokonce krade. Nebo odmítá dodržovat zákony naší země. A dejme to najevo v každých volbách. Jinak líp nebude.