Již více než jeden rok vám, našim čtenářům, přinášíme překlady textů ruských publicistů o poměrech, ve kterých v Rusku žijí. O autoritářském režimu, ve kterém můžete být odsouzeni za sdílení článku o paktu Molotov-Ribbentrop, za sdělení, že jste ateista, za podporu Ukrajiny proti ruské agresi, za to, že se více než třikrát účastníte „nepovolené demonstrace“, i kdybyste jen stál na náměstí s cedulí na krku; kde vás, jako politického oponenta, napadají lidé na ulici a lijí na vás zelenou desinfekci a pokud jste novinář, dočkáte se „omezení“, ať už to znamená přímou likvidaci nebo „jen“ zlomenou páteř.
Dnes zveřejňujeme otevřený dopis prezidentu Putinovi, který nám zaslal pan Alex Kelin a který se týká člověka, jehož pár textů jsme také překládali – zakladatele dvou muzeí a memoriálů protikomunistického odporu, pana Vladimira Melichova, potomka donských kozáků.
Pan Kelin nám k tomu napsal: „Rozsudek má být vyhlášen 9. června. Prokurátor trvá na uvěznění v internačním táboře s přísným režimem. Cílem štvanice s více než 400 soudními stáními, vězněním, raziemi atd. je zlikvidovat expozice a cenné archivy, které vidělo a nadšeně komentovalo již více než 350 tis. návštěvníků.“ Prosíme, věnujte dopisu chvíli pozornosti, děkujeme!
Otevřený dopis Vladimiru Putinovi, prezidentu Ruské federace
Blíží se sté výročí bolševického puče, který zalil krví nejen Rusko, ale exportoval totalitní ideologii, zlo a nenávist dál po zeměkouli, jehož oběťmi se staly desítky milionů lidí.
Naši otcové a dědové se snažili ubránit svobodu a demokracii na území Oblasti Vojska Donského. Ideologii a praxi bolševizmu pokládali za nepřijatelnou a založili Kruh Záchrany Donu. Dokázali osvobodit své historické území od bolševiků a založili nezávislou, svobodnou a demokratickou Donskou republiku.
Dva roky dokázali kozáci bránit svou svobodu a lidskou důstojnost před mnohonásobnou přesilou bolševiků. V roce 1920 ale síly zla zvítězily a zahájily hromadný teror, popravy, deportace do koncentračních táborů, vypalování vesnic a osad, bourání chrámů a dokonce ničení hřbitovů. Více než polovina obyvatel byla vyhlazena.
Genocida kozáků byla vládou RF oficiálně přiznána. Ale ve skutečnosti pokračuje dodnes.
Jen místo poprav a koncentračních táborů se rozhodli kozáky nahradit a za kozáky vydávat odiózní osoby libovolné národnosti, převlečené do imitace kozáckých uniforem, kteří svým hulvátským chováním uráží slušné a důstojné spoluobčany a špiní památku na svobodného a téměř zcela vyhlazeného národa. Historie genocidy kozáků se zamlčuje a překrucuje.
Dědici zločinců a vrahů požadují zavření dvou muzeí – memoriálů protikomunistického odboje v Jelanské (na Donu) a v Podolsku (předměstí Moskvy), které vybudoval Vladimír Petrovič Melichov a shromáždil v nich unikátní dokumenty, ilustrující historii kozáků a jejich tragedii ve XX. století.
Od otevření prvního Memoriálu v Jelanské v roce 2007 je Vladimír Petrovič Melichov podroben mnoholetému nekonečnému pronásledování, v němž jsou, v rozporu se zákony, angažovány místní orgány činné v trestním řízení. Bezdůvodně musel strávit mnoho měsíců ve vězení. Do dnešního dne proti němu bylo zinscenováno více než 400 (!) soudních stání pod nejrůznějšími vymyšlenými záminkami.
Před dvěma lety mu bylo znemožněno vycestování ze země, kdy mu byl orgány pasové kontroly poškozen cestovní pas, aby se nemohl zúčastnit vysvěcení kaple na kozáckém hřbitově v Rakousku. A aby se tato zvůle zakryla, o týden později do jeho domu vtrhli vyšetřovatelé a při domovní prohlídce podvrhli do pokoje dětí krabice s náboji. Celých 10 uplynulých let dělají silové struktury a místní orgány všechno možné, aby zničily výsledky jeho mnoholeté práce a znemožnily mu financovat unikátní muzea a archivy.
Současně se hromadné sdělovací prostředky a celostátní televizní kanály snaží V. P. Melichova démonizovat a ve svých reportážích jej zobrazují jako extrémistu nebo jako člověka, který se pokouší rehabilitovat fašizmus, což je absolutní a cílená lež.
Memoriály vybudované V. P. Melichovem již navštívilo více než 350 000 lidí a ti všichni se s dojetím a vděčností vyjadřují ke skutečnostem, které viděli a slyšeli v expozicích, protože se jedná o jediné místo v Rusku, kde je s maximální otevřeností a srozumitelně demonstrován tragický osud Ruska ve XX. století.
Panická hrůza z historické pravdy přivedla rovněž ke znepřístupnění té části státních archivů, které dokumentují téměř stoletou historii zločinů bolševického režimu. Tento stav umožňuje dál falsifikovat historii, neumožňuje očistit společnost a učinit tak z Ruska demokratickou zemi, která by se mohla stát partnerem ostatních demokratických zemí.
_______
Poznámka na závěr: již několik let s obavami sledujeme snahy Kremlu o „restauraci historie“. Do povědomí lidí se cíleně vrací Stalin a Brežněv jako pozitivní postavy minulosti, Ivanu Hroznému byl postaven pomník, bylo uzavřeno muzeum Gulagu. Pokus o zničení sbírek historie donských kozáků je další v řadě podobných, jejichž cílem je překrucovat historické události 20. století tak, jak se současnému Kremlu hodí.
