Světlanu Alexijevičovou, autorku knihy Doba z druhé ruky, za kterou dostala v roce 2015 Nobelovu cenu za literaturu, zřejmě nemusíme našim čtenářům nijak zvlášť představovat. Dnes vám přinášíme překlad dvou textů. Ten první se týká skandálu kolem rozhovoru, který s ní vedl novinář Sergej Gurkin, jehož paní Světlana na konci rozhovoru označila za „hlásnou troubu propagandy“ a zakázala mu rozhovor zveřejnit, druhý je vlastní rozhovor ve znění, ve kterém se agentura Regnum jej rozhodla vydat i přes spisovatelčin výslovný zákaz.
Světlana Alexijevičová o rozhovoru: „Všechno překroutili a změnili“
Informační agentura Regnum uveřejnila interview se Světlanou Alexijevičovou, které je zakončeno slovy: “Zakazuji vám rozhovor uveřejnit.”
Nositelka Nobelovy ceny za literaturu byla od počátku ujišťována, že rozhovor poskytuje pro médium Dělovoj Peterburg. “Požádal mě o to Nikolaj Solodnikov, kterého velmi dobře znám z projektu Dialogy„, sdělila Alexijevičová Radiu Svoboda.
Solodnikov na svém FB profilu potvrdil, že v dané věci vystupoval jako prostředník mezi spisovatelkou a redakcí novin Dělovoj Peterburg. O žádném jiném médiu vůbec nebyla řeč. Proto když se Světlaně Alexijevičové představil novinář DP, už dále nezjišťovala o tom, kde bude rozhovor zveřejněn.
Novinář Gurkin, který rozhovor vedl, na začátku Alexijevičovou varoval, že s drtivou většinou jejích názorů nesouhlasí. To ji ale neodradilo. V průběhu rozhovoru ale spisovatelka nabyla dojmu, že před ní nestojí novinář, ale propagadista. “Byla to stejná klišé, jaká se na nás valí každý den z televizních obrazovek z nekonečné řady politických diskuzních pořadů. Dlouho jsem se snažila něco vysvětlovat, ale pak jsem nad tím mávla rukou. Došlo mi, že jemu je jedno, co mu odpovídám. On si chtěl jen upevnit své vlastní názory. Přestalo mě to zajímat. Už jsem o ten rozhovor nestála v žádné podobě. To totiž nebylo interview. Byl to rozhovor s hluchým.”
Redaktor přesto donesl text do své redakce. Dělovoj Peterburg ale měl pro stanovisko Alexijevičové pochopení a text odmítl vydat. A tak ho novinář nabídl jinému médiu, informační agentuře Regnum, se kterou spolupracuje externě.
Agentura text vydala a ten vyvolal skandál. Alexijevičová byla obviňována z toho, že vyjádřila pochopení pro vraždu Olesa Buziny, že ukrajinizace je podle ní na rozdíl od rusifikace správná atd. Krajní výklad jejích slov totiž Sergej Gurkin v rozhovoru zveřejnil.
“Všechno překroutili a pozměnili. Copak bych mohla obhajovat vrahy? Můžu maximálně zkoušet odhadnout, jaké měli ke svému činu motivy,” sdělila spisovatelka Radiu Svoboda.
Na dotaz RS, zda by přesnější obrázek o tom, jak rozhovor probíhal, přinesl jeho audiozáznam, spisovatelka odpověděla, že je o tom přesvědčena. Obrátili jsme se proto na ředitele agentury Modesta Kolerova s dotazem, zda má v plánu audiozáznam rozhovoru zveřejnit.
„Ne. Proč taky. Nestěžovala si na to, že bychom text pozměnili.“
„Nejde o pozměňování. Jde o redakci textu. O vypuštění vět, které se novináři zdály nadbytečné, ale ten, kdo rozhovor poskytl, je považuje za významné.“
„Pokud se na nás spisovatelka obrátí s žádostí publikovat záznam, protože má dojem, že byl text krácen, vydáme ho„, přislíbil Modest Kolerov.
Světlana Alexijevičová požádala Radio Svoboda, aby mohla jejím prostřednictvím žádost směrem k agentuře Regnum zveřejnit: „Vzhledem k tomu, že byl rozhovor zveřejněn v tisku, žádám i o zpřístupnění jeho plné audioverze. Po jejím zveřejnění snad ustanou problémy, které rozhovor vyvolal. Nebo to možná bude naopak. Uvidíme.“
PS: Půl hodiny po zveřejnění žádosti agentura Regnum sdělila, že uveřejnila plnou nahrávku rozhovoru. Nyní si každý může o obsahu rozhovoru udělat obrázek sám bez prostředníků a vykladačů.
Verze rozhovoru novináře Sergeje Gurkina (Regnum) se Světlanou Alexijevičovou, zveřejněná agenturou Regnum
Zpravodaj agentury IA REGNUM se setkal s laureátkou Nobelovy ceny Světlanou Alexijevičovou a popovídal si s ní. Rozhovor byl veden ve formě novinového interview, o čemž byla paní Alexijevičová předem informována a dala k tomu souhlas. V průběhu rozhovoru se nositelka Nobelovy ceny z důvodů, které jsou známé jen jí samotné, rozhodla, že zveřejnění rozhovoru zakáže. Jelikož však Alexijevičová s pořízením rozhovoru zpočátku souhlasila, redakce se rozhodla jej uveřejnit v plném rozsahu. Audiozáznam rozhovoru má redakce k dispozici.
Novináři většinou dělají rozhovory s lidmi, se kterými souhlasí. Jinak řečeno, na Pervyj kanal by vás nepozvali, protože s vámi nesouhlasí…
Ale na Dožď mě zvou.
Na Dožď vás pozvou, ale hádat se tam s vámi nebudou. Já vám ale mohu upřímně sdělit, že v drtivé většině otázek s vašimi názory nesouhlasím.
No tak to si myslím, že by to mohlo být zajímavé.
Přesně. Zejména proto, že toto skutečně bude dialog.
Ano, bude zajímavé poznat obraz člověka, který patří na druhou stranu, a zjistit, co má v hlavě.
Dobrá. Před časem jste poskytla věhlasné interview o tom, že v Bělorusku by mohla začít náboženská válka mezi pravoslavnými a katolíky, protože “lidem je možné do hlavy nasadit cokoli”. I vám je možné do hlavy cokoli vložit?
Moje profese zajišťuje, že mi do hlavy nikdo nic nevloží. Určitá část lidstva dokáže žít samostatně, umí se starat sama o sebe a dokáže chápat, co se kolem děje. Ale většina lidí pouze plave s proudem a zabývá se banalitami.
A máte představu o tom, na jaké části zeměkoule je takových lidí víc?
Řekla bych, že je to u nás stejné jako všude. I v Americe je to stejné, jak by tam jinak mohli mít Trumpa? Když se zabýváte průměrnými lidmi, posloucháte, co říkají. Ne vždy to ve vás probouzí chuť lidi milovat. Ale tak je to všude, to není nic specificky ruského.
My jsme se jen teď ocitli ve stavu, kdy společnost ztrácí směr. A protože jsme země válek a revolucí, a především naše kultura je kultura války a revoluce, tak každý historický neúspěch (třeba přestavba, kdy jsme se vzepjali a chtěli jsme být jako ostatní) – tak jen co došlo k historickému neúspěchu, vzhledem k tomu, že na to společnost nebyla připravena, tak k čemu jsme se vrátili? K tomu, co dobře známe. Do vojenského, válečného stavu. To je náš normální stav.
Upřímně musím přiznat, že jsem si ničeho takového nevšiml. Ani u známých ani u cizích lidí nevidím nějakou agresi nebo militantní chování. Co vlastně chápete pod slovem militarismus?
Kdyby lidé takoví nebyli, všichni by vyšli do ulic a žádná válka na Ukrajině by nebyla. A v den výročí smrti Politkovské by na ulicích bylo stejně lidí, kolik jsem jich v ten den viděla v Paříži. Tak jich bylo 50, 70 tisíc. Ale u nás ne. Tvrdíte, že je u nás společnost normální. Společnost je normální jen díky tomu, že se staráme sami o sebe. Militarismus, to není jen když jsou všichni připravení zabíjet. Ale i tak se ukazuje, že nakonec jsou.
Můj otec byl Bělorus a matka Ukrajinka. Část dětství jsem strávila u babičky na Ukrajině a Ukrajince mám velice ráda. Mám v sobě ukrajinskou krev. Ani v tom nejhorším snu jsem si neuměla představit, že by Rusové mohli střílet na Ukrajince.
Začalo to státním převratem.
Ne, to nebyl státní převrat. To je nesmysl. Příliš se koukáte na televizi.
Já jsem se tam narodil.
Nebyl to žádný státní převrat. To jen dobře funguje ruská televize. Demokraté by měli televizi využívat stejně intenzivně, ale oni ji podceňují. Současná státní moc vkládá do vědomí lidí to, co potřebuje. To nebyl převrat. Nedokážete si představit, jaká tam byla všude chudoba.
Představuji si to.
…Jak se tam kradlo. Lidé si tam přáli, aby došlo k výměně v čele státu. Já na Ukrajině byla, byla jsem v muzeu nebeské setniny, obyčejní lidé mi vyprávěli, jaké to tam bylo. Mají dva nepřítele: Putina a vlastní oligarchii, kulturu úplatků.
V Charkově se mítinku na podporu Majdanu účastnilo tři sta lidí, a protestu proti Majdanu sto tisíc. Potom Ukrajina otevřela 15 nových vězení, kam zavřela několik tisíc lidí. A zastánci Majdanu nosí po městě portréty fašistů.
А my v Rusku nemám lidi, kteří chodí s portréty fašistů?
Tady nejsou u moci.
Ani na Ukrajině nejsou u moci. Porošenko a ti ostatní nejsou fašisti. Chápete to? Oni se jen chtějí oddělit od Ruska a vstoupit do Evropy. A stejné je to v Pobaltí. A odpor na sebe bere násilné formy. Až se z nich vyvinou nezávislé a silné státy, to všechno zmizí. Ale teď bourají komunistické památníky, které by stálo za to zbourat i u nás. A zakazují televizní programy. Ale copak se mají dívat na Solovjova a Kiseljova?
Stejně se na dívají na internetu. Sledovanost se vůbec nesnížila.
Ne, to se dívá jen určitá část lidí, to není národ.
Jak bych vám to vysvětlil: Sledovanost ruských kanálů převyšuje sledovanost ukrajinských.
A na co se dívají? Jistě ne na politické programy.
Život na Ukrajině je teď horší – to je fakt. A svoboda slova je tam omezena, to je taky fakt.
To si nemyslím.
Víte, kdo je to Oles Buzina?
Ten, kterého zabili?
A takových případů jsou stovky.
Jenže to, co on říkal, vyzývalo k násilí..
Takže bylo potřeba ho zabít?
To jsem neřekla. Ale chápu motivy lidí, kteří to udělali. Stejně, jako se mi ani trochu nelíbí, že zabili Pavla Šeremetěva, který Ukrajinu miloval. Zjevně tam docházelo k nějakému vyřizování účtů nebo co.
A vy pro to nacházíte celou řadu ospravedlnění.
Nejde o ospravedlnění. Já jen chápu, že Ukrajina chce mít svůj vlastní stát. Jakým právem tam chce Rusko nastolovat pořádek?
Byla jste ne Donbasu poté, co tam začala válka?
Ne. Nebyla. Od doby, co začala válka, už spravedlnost nehledám. Strelkov říkal, že první týden lidé nechtěli jeden na druhého střílet. Bylo prý skoro nemožné je k tomu donutit. A pak začala téct krev.A stejné to bylo i v Čečensku.
I kdybych souhlasil s názorem (i když s ním naprosto nesouhlasím), že v Kyjevě lidé vyšli do ulic sami od sebe, tak lidé v Doněcku udělali to samé, beze zbraní, ale neposlouchali je a chtěli je rozehnat. Jedni i druzí jen prosazovali svou představu o tom, co je správné. Proč je to v jednom případě možné a v druhém ne?
To samé jste dělali v Čečensku, abyste zachránili stát. A když začali svůj stát bránit Ukrajinci, najednou jste si vzpomněli na lidská práva, která ve válce nikdo nedodržuje. Vy, Rusové, jste se v Čečensku chovali mnohem hůř.
Nejsem politik. A když se zpochybňuje územní celistvost státu, je to problém politiky. Když někam pošlete cizí vojsko a na cizím území začnete nastolovat pořádek. Jakým právem Rusko vstoupilo do Donbasu?
Vždyť jste tam nebyla.
Ale já se stejně jako vy dívám na televizi a čtu ty, kteří o tom píší. Čestné lidi. Když Rusko vstoupilo na území Ukrajiny, co jste chtěli? Aby vás vítali s kyticemi? Aby z vás vláda měla radost? A když jste vytáhli do Čečenska, kde Dudajev chtěl zavést vlastní pořádky, vlastní zemi, co udělalo Rusko? Jelo to tam vyžehlit?
Říkala jste, že nejste politik. Jste spisovatelka. Přijde mi očividné, že současný boj Ukrajiny proti ruštině, je hlavní stížnost, kterou proti nim vznášejí. Před deseti lety dělala agentura Gallup průzkum, kolik procent obyvatel Ukrajiny přemýšlí rusky…
Tohle všechno vím, ale teď se učí ukrajinsky a anglicky.
…provedli to úplně jednoduše. Rozdali anketu ve dvou jazycích – ukrajinsky a rusky- a podle toho, jakou si kdo vybral verzi, určili, v jakém jazyce přemýšlí. 83 % Ukrajinců přemýšlí rusky.
A tím chcete říct co? Sedmdesát let je rusifikovali, stejně jako Bělorusy.
Chcete říct, že lidé, kteří bydleli v Oděse nebo v Charkově, někdy přemýšleli ukrajinsky?
Nevím jak u vás, ale u nás v Bělorusku zbylo z deseti milionů obyvatel po válce něco málo přes šest a přijely tři miliony Rusů. A ti tam také doteď zůstali. A myšlenka byla, že žádné Bělorusko neexistuje, že to vše je jen velké Rusko. A na Ukrajině to bylo přesně stejné. A vím, že se lidé tehdy učili ukrajinsky. Tak jako se teď u nás učí bělorusky a věří, že jednou přijde nová doba.
Takže je možné lidem zakázat mluvit jazykem, ve kterém přemýšlí?
No a vy jste v Rusku běloruštinu nezakázali?
Kdo ji zakázal?
Ale no tak, tak vy znáte jen ten svůj vrchní kousek skládanky. Počínaje rokem 1922 se v Bělorusku postupně likvidovala inteligence.
Ale k čemu je nám rok 1922? Vždyť žijeme dnes, v roce 2017.
A odkud se to všechno bere? Odkud pochází rusifikace? V Bělorusku nemluvil rusky nikdo.Všichni mluvili buď polsky nebo bělorusky. Když tam Rusko vstoupilo a tu zemi si přisvojilo, Západní Bělorusko, prvním pravidlem se stal ruský jazyk. Dnes se u nás nemluví bělorusky na jediné univerzitě, jediné škole nebo institutu.
Takže vy to chápete jako odplatu, za události, které se staly před sto lety?
Ne, byla to snaha rusifikovat. Udělat z Běloruska část Ruska. A stejně tak z Ukrajiny udělat část Ruska.
Polovina území, které dnes náleží Ukrajině, nikdy žádnou “Ukrajinou” nebyla. Bylo to ruské impérium. A po revoluci 1917 tam naopak dosazovali ukrajinskou kulturu.
Vy vůbec nic nevíte, kromě toho vašeho malého časového úseku, ve kterém právě žijete. Polovina Běloruska nikdy nebyla ruská, byla v Polsku.
A co ta druhá polovina?
Druhá polovina ano, ale nechtěla být. Drželi jste ji tam násilím. A nechci o tom mluvit. To je takový proud militantních banalit, že to nehodlám poslouchat.
Tvrdíte, že když před sto lety (podle vás) někam přesazovali ruskou kulturu, bylo to špatně. A když dnes to samé dělají s ukrajinskou, je to v pořádku.
Ukrajinskou kulturu nikam nevnucují. To jen ten stát chce vstoupit do Evropy. Už nechce žít společně s vámi.
A kvůli tomu musí zrušit ruštinu?
Ne. Ale možná je to na přechodnou dobu nutné, aby to stmelilo národ. Prosím, mluvte klidně rusky, ale ve všech školských zařízeních se bude mluvit ukrajinsky
Takže lidem je možné zakázat mluvit jazykem, ve kterém přemýšlí?
Ano, to tak bylo vždycky. Tím jste se zabývali zejména vy.
Já se ničím takovým nezabýval.
Rusko. Přesně tím se zabývalo na všech územích, které zabralo. Dokonce v Tádžikistánu nutilo lidi mluvit rusky. Zjistěte si víc o tom, čím se zabývalo Rusko posledních dvě stě let.
Ale já se vás neptám na posledních dvě stě let. Ptám se vás na dnešek. Žijeme dnes.
Jinak národ vytvořit nelze.
Rozumím. V mnoha rozhovorech jste říkala, že se vaši známí s obavami dívali a dívají na to, co se děje na Majdanu, a že je evoluční cesta vývoje rozhodně lepší. Zřejmě jste tím myslela hlavně Bělorusko, ale pravděpodobně také Rusko? Jak si představujete, že má vypadat ta evoluční cesta, co je zde potřeba?
Je zapotřebí pohyb samotného času. Když se dívám na všechny generace, které přišly po té generaci, která čekala na demokracii, vidím, že přišla hodně servilní generace, zcela nesvobodní lidé. Příliš mnoho Putinových ctitelů a ctitelů vojenského řešení. Je tedy těžké říci, za kolik let se Bělorusko a Rusko změní ve svobodnou zemi. Ale revoluci jako způsob nepřijmu. To znamená vždy krev, k moci se dostanou zas ti samí lidé. Jiní lidé zatím neexistují. V čem byl problém devadesátých let? Neexistovali svobodní lidé. Byli to ti samí komunisté, jen s jiným označením.
А co to jsou svobodní lidé?
No, řekněme, lidé s evropským pohledem na věc. Lidštější. Kteří nepočítali s tím, že zemi je možné vydrancovat a lid zůstane s prázdnýma rukama. A vy chcete říct, že Rusko je svobodné?
Já se ptám vás.
Jak je svobodné? Několik procent obyvatel má všechno bohatství, ostatní nemají nic. Svobodné země jsou například Švédsko, Francie, Německo.Ukrajina také chce být svobodnou, ale Bělorusko a Rusko ne. Kolik lidí chodí na akce Navalného?
Takže svobodní lidé, kteří se drží evropského pohledu na věc?
Ano. Tam svoboda urazila dlouhou cestu.
A jestli se člověk nedrží evropské mapy světa? Je v ní například pojem tolerance, může být svobodným ortodoxní pravoslavný, který si nemyslí, že je tolerance správná?
Není nutné být tak primitivní. Víra člověka je jeho věc. Když jsem se byla podívat ve Francii na ruský kostel, bylo tam hodně pravoslavných lidí. Nikdo si jich nevšímá, ale i oni nenutí jiným svůj pohled na svět tak, jak je tomu zde. Tam jsou úplně jiní kněží, církev se nesnaží stát vládou a neposluhuje moci. Pohovořte s kterýmkoliv evropským inteligentem a uvidíte, že jste balvan, který věří pověrám.
Žil jsem během roku v Itálii a devadesát procent inteligentů, které jsem potkal, chovají velké sympatie k levicovým myšlenkám a k prezidentovi Ruska.
Takoví lidé existují, ale ne v takovém množství. To oni na vás tak reagovali, protože viděli Rusa s radikálními názory. Putin nemá tak velkou podporu, jak si myslíte. Je tu prostě problém levice. To neznamená, že Le Penová je to, co chtěla a chce Francie. Bohudíky Francie zvítězila.
Proč Francie “zvítězila”? A kdyby vyhrála Le Penová, Francie by prohrála?
Samozřejmě. To by byl zase další Trump.
Ale proč by “Francie prohrála”, kdyby většina Francouzů hlasovalo pro ni?
Přečtěte si její program.
Četl jsem oba. V programu Macrona není nic, kromě obecných slov o tom, že “musíme žít lépe”.
Ne. Macron je skutečně svobodná Francie. A Le Penová je nacionalistická Francie. Bohudíky, že Francie nechtěla být takovou.
Nacionalistická nemůže být svobodná?
Ona prostě nabídla radikální variantu.
V jednom rozhovoru jste řekla: “Včera jsem šla po Brodwayi a je vidět, že každý je osobnost. Jdeš po Minsku, Moskvě a vidíš, že jde národ – masa. Kolektivní. Ano, převlékli se do jiných šatů, jezdí v nových autech, ale jakmile uslyšeli Putinovu válečnou výzvu “Velké Rusko”, znovu se z nich stala národní masa. Vy jste to doopravdy řekla?
Ano, řekla jsem to. Ale řekla jsem to s odkazem na filozofa Leonťjeva. Někde jsem si přečetla tento citát. Ale jako vždy v žurnalistice, tuto část odpovědi vyhodili.
Já nic vyhazovat nebudu.
Ale tam doopravdy jdete a vidíte, že jdou svobodní lidé. Ale u nás, dokonce tady, v Moskvě, je vidět, že lidem se žije velice těžce.
Takže souhlasíte s tím citátem v souvislosti s dnešní dobou?
Absolutně. Je to vidět dokonce na vzhledu.
Tato dívka, servírka v kavárně, kde sedíme, je nesvobodná?
Přestaňte, o čem to mluvíte.
Tady máte opravdového člověka.
Ne, je nesvobodná, myslím si. Nemůže vám, například,říct do očí, co si o vás myslí. Nebo o této vládě.
Proč si to myslíte?
Ne, neřekne. Ale tam vám to jakýkoliv člověk řekne. Vezměte si můj případ. Když mi dali Nobelovu cenu, (takový je bonton ve všech zemích) dostala jsem blahopřání od prezidentů různých zemí. Včetně Gorbačova, prezidenta Francie, kancléře Německa. Potom mně řekli, že připravují telegram od Medvěděva. Ale na první tiskové konferenci, když se mne zeptali na Ukrajinu, jsem řekla, že je Krym okupovaný a v Donbasu Rusko rozpoutalo válku s Ukrajinou. A že takovou válku je možné rozpoutat všude, protože třecích ploch je hodně. Řekli mi, že telegram nedostanu, protože mě citovalo “Echo Moskvy”. Před Trumpem nebylo něco takového v Americe možné. Mohl jste být proti válce ve Vietnamu, proti čemukoliv, ale když jste dostal Nobelovu cenu, prezident vám poblahopřál, protože je to hrdost té kultury. A nás se ptají, jestli jsi v tom nebo v tom táboře.
Občas říkáte o Rusku “my” a občas “oni”. Tak je Rusko “vy” nebo “oni”?
Teď už “oni”. Bohužel “oni”.
Tak pak to ale není premiér vašeho státu, proč by vám měl gratulovat?
Ale jsme bývalé svazové republiky. Máme mezi sebou velmi těsné vazby. Neodtrhli jsme se a ani nás nikdo nepropustil. I když bychom se odtrhnout chtěli.
Takže jsem pro vás “oni”?
Ale stále také “my”. Jsem také člověk ruské kultury. Psala jsem o tom období, o tom všem rusky, a samozřejmě bych byla ráda, kdybych ten telegram dostala. Tak jak tomu rozumím, by ho poslat měl.
Nobelovu cenu jste dostala před dvěma lety. Jak se na to díváte dnes – za co přesně jste ji dostala?
Tak to se musíte zeptat jich. Kdybyste se zamiloval do nějaké ženy a ona zase do vás, tak otázka “proč se do vás zamilovala” by vyzněla dost směšně. Byla by hloupá.
Ale toto rozhodnutí se přece nepřijímalo na základě pocitů ale racionálně.
Říkali mi: “zajisté jste Nobelovu cenu čekala už dávno”. Ale nejsem takový idiot, abych seděla a čekala na Nobelovu cenu.
A kdyby se vás výbor pro udělení Nobelovy ceny někdy zeptal, komu z rusky píšících autorů by měli ještě cenu dát, koho byste uvedla?
Olgu Sedakovou. To je člověk, který odpovídá mé představě o tom, jaký má být spisovatel. Je to dnes významná osobnost ruské literatury. Její názory, její poezie i eseje, všechno, co píše, vypovídá o tom, že je to velká spisovatelka.
V souvislosti s vašimi knihami se chci vrátit ještě k tématu Donbasu, ale ne k politickému hledisku. Řada vašich knih se týká války, lidí, kteří byli ve válce. Ale do této války jste se nevydala.
Nejela jsem tam a ani nepojedu. Ani do Čečenska jsem nejela. Jednou jsem se o tom bavili s Politkovskou. Řekla jsem jí: “Aňo, já už do žádné války nepojedu.” Zaprvé nemám už fyzické síly dívat se znovu na zabité lidi, dívat se na lidské třeštění. Kromě toho vše, co jsem o tom třeštění zjistila, už jsem napsala. Žádné další myšlenky už nemám. A abych psala stále dokola to samé, jaký by to mělo smysl?
A nemyslíte si, že kdybyste tam jela, mohlo by to váš pohled na tu válku změnit?
Ne. Jsou tam ukrajinští i ruští spisovatelé, kteří o tom píšou.
Ale vy o těch událostech hovoříte, odpovídáte na dotazy.
Děje se to v cizí zemi. Mohu na ty otázky odpovídat z pozice umělce, ne z pozice účastníka. Abych mohla psát knihy, které píšu, musím žít v té zemi, o které píšu. Musí to být má země. Sovětský svaz byla moje země. Ale i tam mnoho věcí neznám.
Nemyslel jsem to ani tak kvůli psaní knih, jako spíš pro pochopení toho, k čemu tam dochází.
Snažíte se mi říct, že to tam je strašné? Je to tam úplně stejné, jaké to bylo v Čečensku.
Tam jste ale nebyla.
Tehdy ale díky bohu dávali vše po pravdě v televizi. Nikdo nezpochybňuje, že je tam krev a pláč.
Myslím to jinak. Lidé, kteří v Donbasu žijí, jsou přesvědčeni o své pravdě. Jsou to obyčejní lidé a podporují vládu opolčenců. Možná, kdybyste je spatřila, možná byste je začala vnímat jinak. Jsou to také lidé.
Rusové by se stejným výsledkem mohli poslat armádu do Pobaltí, vždyť i tam je řada nespokojených Rusů. Považujete za správné vzít armádu a vtrhnout s ní do cizí země?
Považuji za správné, že 23 let existence ukrajinského státu platilo jako nepsaný zákon, že v tom státě existuje kultura ruská i ukrajinská. Tahle rovnováha byla víceméně zachovávána za všech prezidentů…
Bylo to tak, než jste tam vtrhli.
To není pravda. V zimě, na přelomu let 2013 – 14, před Krymem, jsme dobře slyšeli, co je třeba Rusům udělat. A v únoru roku 2014, hned po státním převratu, dávno před Krymem, jsme viděli návrhy zákonů proti používání ruštiny. Lidé, kteří žijí v jihovýchodní části země, sami sebe považují za Rusy a Bandera pro ně není hrdina. Začali protestovat. Proč si myslíte, že lidé, kteří žijí v Kyjevě, mají právo protestovat, a lidé, kteří žijí na východě země, takové právo nemají?
A copak tam nebyly ruské tanky, ruské zbraně, ruští kontraktoři? To je celé blbost. Kdyby tam nebyly vaše zbraně, nebyla by tam ani válka. Tak se mi nesnažte vnutit do hlavy kraviny, které máte v té vaší. Jak lehce podléháte propagandě. Ano, je tam bolest a strach. Ale na svědomí to máte vy, Putin to má na svědomí. Vtrhli jste do cizí země a na základě čeho? Na internetu najdete milion fotek, jak tam jede ruská technika. Všichni vědí, kdo sestřelil Boeing a tak dále. Víte, skončeme tohle hloupé interview. Už na to nemám sílu. Vy jste prostě hlásná trouba propagandy a ne rozumný člověk.
Dobrá. V rozhovoru pro noviny El Pais jste řekla, že ani sovětská propagaganda nebyla tak agresivní jako ta současná.
Jednoznačně. Vůbec nechápu, jak někdo může poslouchat Solovjova s Kiseljovem. Vždyť oni sami vědí, že neříkají pravdu.
V tomto rozhovoru jste řekla, že církev neomezuje zákazy pouze na divadelní představení a knihy.
Ano, plete se do věcí, do kterých jí nic není. To přece není její věc, jaká budou divadelní představení a kdo bude co točit. Brzy budeme zakazovat i dětské pohádky, protože v těch jsou prý také sexuální scény. Zvenku je až legrační sledovat, v jakém žijete šílenství.
Máme poslance Státní Dumy, kteří bojují s uměleckými filmy, ale jaké konkrétní zákazy ze strany církve máte na mysli?
Celou řadu. Všechny ty pravoslavné, kterým se zdá, že Serebrenikov nedělá všechno tak, jak má, a Tabakov to také nedělá dobře. Netvařte se, že o tom nevíte. V Novosibirsku zakázali divadelní přestavení.
A vy se domníváte, že je to celocírkevní pozice?
Myslím, že to přichází zdola. Od té temnoty a z té pěny, která je dnes na povrchu. A víte co, mně se to interview nelíbí. Zakazuji vám ho vydat.
Zdroje: regnum.ru 19. 6. 2017 svoboda.org 21. 6. 2017
