Proč v sousedním Rusku vymýšlejí báchorky o “vlacích Pravého sektoru” na Krymu, “ukřižovaném chlapci” ve Slavjansku a další fake news? Jak si ruská společnost zvyká na život ve falešném informačním prostoru? Je vůbec možné klást odpor moci v podmínkách kremelské propagandy?
Na tyto a další otázky Pavla Novikova odpovídal v pořadu Denní show stanice Radio Krym ruský spisovatel a novinář, válečný korespondent Arkadij Babčenko.
Proč vymýšlet fake news, když jsou za pár hodin vyvráceny?
Ten výmysl ale stejně zafunguje. Je možné vytáhnout naprostý nesmysl, ale kdesi v podvědomí stejně zůstane. Ruský televizní divák má paměť jako zlatá rybka – za tři dny si už nevzpomene, co mu říkali. Je důležité pochopit, že ruské sdělovací prostředky nepředkládají informaci, ale nenávist maskovanou za zprávy. Rusko je země, která už dlouho žije ve světě falešných zpráv, už od dob Sovětského svazu. Teď se před našimi zraky rodí mýtus o pilotovi sestřeleném v Sýrii, který se údajně odpálil granátem se slovy “Za kamarády”.
To je nějaký nový typ mýtu?
Ne, je to typický válečný mýtus. Ty vůbec mají neuvěřitelně tuhý kořínek, ale dřív neexistovalo zadání na jejich výrobu. Poprvé byly využity jako informační zbraň v době okupace Jižní Osetie. Mám na mysli těch “2000 zabitých obyvatel v Cchinvali”, kterých se nakonec ukázalo být 150. Právě od té doby začaly ruské sdělovací prostředky vytvářet tento informační šum a plnily vysílání fejky. Není důležité, co z nich zbude: do hlavy vlezou snadno – a není kouře bez ohně, že? Na ukřižovaného chlapce ve Slavjansku někteří věří dosud.
Ale proč, když to často protiřečí základní logice?
Takové fake news jsou nejčastěji emocionální, ukládají se hned do podvědomí a míjejí centra myšlení. Takovému člověku něco vysvětlujeme, ukazujeme, dokazujeme, že dvakrát dvě jsou čtyři, ale jemu spadnou klapky přes oči a konec, ztráta kontaktu. V Sovětském svazu bylo pokolení lidí, kteří uměli číst mezi řádky, v Rusku takové pokolení není. Není po něm poptávka. Je tu internet, přístup k informacím je snadný, ale to, co nevyhovuje jejich obrazu světa, lidé číst nechtějí. Ale udržovat společnost neustále v hysterickém stádiu není možné, lidé se unaví. Stupeň schizofrenie je třeba stále zvyšovat a dřív či později bude potřeba říct takovou šílenost, které už nikdo neuvěří. Teď se ten stroj nachází ve stavu útlumu, ale až bude potřeba další vzepětí, hysterie se zopakuje, dost možná v mnohem jasnější formě.
Dejme tomu, že v roce 2014 nebo 2015 nemuseli Rusové skutečně všechno pochopit, ale teď, po čtyřech letech, copak už není jasné, že se jejich vláda zapletla do konfliktu na Donbasu?
Myslím, že tomu všemu skvěle rozumí – Donbasu, sestřelenému boeingu, i těm žoldákům ze soukromé armády “Vagner” v Sýrii. Jen si to nechtějí otevřeně přiznat, to je nekomfortní. Člověk si přece nemůže sám sobě říct: jsem otrokem propagandy, podporuji agresi proti druhému státu. Vůbec si myslím, že se infantilismus stal ruskou národní ideologií. Je to chronická nezpůsobilost nést odpovědnost a stát ji všemožně podporuje. Víte, po roce 2014 už je mi jedno, co se s touto zemí stane. Nechce se měnit, chce žít takhle. Pro Rusy nejsou důležitá území, ale pocit velikosti, který jim pilulka v podobě nového území pokaždé dodá. Ať je u nás bordel, ale jsme velcí! Mám jedinou radu – odjet! Nebo se úplně odříznout od oficiálních informačních kanálů.
Stejně se ale nevyhnete interakci s ruskou společností v běžném životě. Nakolik je to dnes příjemné, či nepříjemné?
Úroveň agrese v ruské společnosti je značně vysoká. Za sebe můžu říct, že každá výprava mimo dům se mění na vojenskou operaci. Nevhodný pohled, šlápnutí na nohu – a mohou vás jednoduše zabít, to není zveličování. Dnešní Rusko je země předurčená pro život fyzicky silných mužů, kteří jsou schopni se ubránit. Ještě to není Kongo, kde děti s mačetami sekají ruce druhým, ale spěje to k tomu. Takové režimy netrvají navěky, to je ta dobrá zpráva. Nicméně zásobu síly tento režim i tato společnost ještě mají. Zatím přežívají.
Rozhovor vedl Pavel Novikov, textovou verzi připravil Vladislav Lencev
Zdroj: ru.krymr.com 19. 2. 2018
