Náš pan premiér si tuhle postěžoval u paní kancléřky, že KSČ měla být po Listopadu zakázaná. No bodejť, vždyť kdyby byla zakázaná, nezůstal by po ní pohrobek KSČM, a on by, chudák, nemusel hledat jeho široké plece, aby o ně mohl opřít svou vládu. No, řekněte sami, není to příšerná nespravedlnost? Jako by nestačil Kalousek, OLAF a neziskovky; ilumináty, Šorošem, americkou ambasádou a vesmírnými lidmi zaplacení aktivisti doma i v zahraničí, slovenský Ústav paměti národa – a já nevím, kdo všechno ještě kříží sv. Andreji – Spasiteli jeho trnitou cestu k budelípu – on ještě musí hledat oporu u těchhle uctívačů zločinného režimu, který neváhal střílet na lidi.
Přitom, on, chudák na druhou, s ním neměl pranic společného, přece byl perzekvovaný, on a celá jeho rodina, milej pane! Čtyři emigračky měli! Do Švýcarska před pařáty těch zločinců komunistických museli uprchnout! Tedy, předtím se, pochopitelně jen na oko, přidali na stranu nepřítele, ke Straně. Byl to takový šikovný úskok stranou, aby jim byl od Strany umožněn výjezd (a lukrativní post pro Andrejova tatínka). Nebohý malý Andrej pak musel ve Švýcarsku nějakou dobu studovat a další příkoří na sebe nenechalo dlouho čekat – tam přece potkal ty zlotřilé anonymní spolužáky, co mu pak pod nosem a naschvál skoupili Agrofert a později mu jej velice zákeřně za hubičku přenechali, aby mu tím způsobili problémy s vykutálenými novináři, kteří se ho furt a furt, dokolečka dokola ptají, nic užitečnějšího na práci nemají, jak přesně k Agrofertu přišel a kde na něj vzal peníze. A dovolují si zpochybňovat všechny jeho výroky a vysvětlení a považte, dokonce knihy o tom píšou, lumpové! Pan prezident má pravdu, vyhubit málo, tyhle dotěry! A už vůbec nemluvím o slovenském Ústavu paměti národa, který si dovolil Andreje ponechat v seznamu jako spolupracovníka StB, což je nešikovně dlouhé označení, takže mu v Čechách a na Slovensku lid říká jednoduše estébák. Taková drzost! Přitom on všechny soudy vyhrál! (A proto se znovu odvolává.) A jestli s nějakou StB někdy spolupracoval, tak to byla ta hodná, abyste věděli. Ta hodná, ekonomická, které hlásil jen takové nedůležité věci, jako například, s kým se v zahraničí sešel a co mu ten dotyčný říkal. Prostě normálka, on nebyl žádný donašeč StB! Jen podával hlášení – na StB to pak musel donést někdo jiný, to je přece jasné.
KSČM vzkázala panu premiérovi shut up, chlapče, to my jsme tě zplodili. A mají zatraceně recht, soudruzi, a patří jim za něj nedík. Kam se totiž na ně a jejich praktiky hrabe celá stará modrá ODS. Komunistický režim odpůrce nejen střílel na hranicích (jak si správně náš pan premiér vzpomněl u berlínské zdi), ale také popravoval, mučil, věznil, buzeroval, mlátil, ponižoval, provokoval, vyhazoval z práce i ze školy, zakazoval studovat, cestovat, psát, mluvit, zpívat, hrát a vůbec se jakkoliv svobodně projevovat. Ty ostatní pak křivil, kazil, krmil bláboly, prznil, korumpoval, demoralizoval. (Kdepak by se ODS na tohle zmohla.)
Výsledek? Země, o které sní Andrej Babiš, když zrovna náhodou spí (a netelefonuje).
