Psaní komentáře k volbám ve volebním týdnu je něco jako povinné jízdy v krasobruslení. (Samozřejmě v situaci, že se zabýváte psaním textů o politice a nikoliv například módní rubrikou.) Prostě, udělat se to musí, a tak se každý komentátor bude tento týden pokoušet svému čtenáři neotřelou formou sdělit tisíckrát sdělené a čtenář si zas na oplátku bude v množství článků na povinné téma vybírat takového komentátora, jehož názory nejlépe odpovídají jeho vlastnímu, a utvrzovat se v preferencích, které měl dávno před přečtením daného textu.
Nicméně, jak pravil kdysi jistému panu Masarykovi jistý pan Gebauer z Národních listů: napsat jednou něco do novin, to nestačí, musí se to pořád a pořád znova opakovat, znova a znova říkat, protože čtenář novin si nepamatuje, co četl, takže je to vlastně celé v pořádku. Moje “povinná jízda” se tedy bude týkat voleb do pražského magistrátu, čímž se omlouvám všem svým mimopražským čtenářům, skutečně to není projev pragocentrismu, jen se prostě ohledně pražských voleb cítím být víc v obraze.
Hola hola vážení! Držte si klobouky, jedeme z kopce!
Pražská kandidátka nabízí 29 politických uskupení se jmény 1582 kandidátů. Čím chtějí oslovit voliče?
Obchodníci se strachem
Jsem vděčná autorovi tohoto termínu. Je to daleko přesnější výraz než termíny xenofob, nacionalista nebo rasista. Strach je nejsnadněji vyvolatelná emoce a mnohým politikům je (bohužel) úplně jedno, jaké má tohle často umělé vyvolávání obav a nejistoty mezi jejich voliči dlouhodobé důsledky. Hlavně když to pomůže teď, ve volbách. A tak jsme tu měli léta strašení z návratu komunismu, což nejspíš působilo kontraproduktivně i v krátkodobém horizontu, nehledě na to, že v tom dlouhodobém jsme se připuštění komunistů k moci nakonec stejně dočkali; strašení, že stát nebude mít na důchody kvůli zavedení II. pilíře “pravičáky”, což v důsledku způsobilo rozpad důchodové reformy postavené právě na II. pilíři a až do současnosti trvající neexistenci jakéhokoliv konstruktivního řešení důchodové budoucnosti naší země; strašení placením řeckých dluhů nebo rozkradením republiky v “kauze” lithium. A samozřejmě to největší, nejpřízemnější a voličsky nejvděčnější – strašení migranty.
Žádné strachy, máme tu prodlouženou jízdu!
Na strašení migranty se dal doslova kdekdo. I v Praze samozřejmě vede stíhačku strašičů SPD Tomia Okamury, jehož kandidát na primátora nejspíš žije v nějaké alternativní verzi našeho města, když je schopen vykládat, že naše centrum je no-go zóna, kam by nepustil ani svou ženu. Ale co já vím, třeba pan Beran při noční pochůzce Prahou (zřejmě lákán migranty do nevěstince) nechtěně zavadil o tajný vchod do Obrtlé ulice a už nenašel cestu zpátky. Osobně bych dala krk za to, že portál do té temné strany Prahy, plné no-go zón, děsivých migrantů a alternativních informací bude někde v ulici Politických vězňů.
SPD ovšem pochopitelně (a bohužel) není zdaleka sama, kdo vyvolává a využívá voličovy obavy z migrace. Na pražské kandidátce najdeme také “Patrioty”, jejichž hlavnímu kandidátovi server Idnes kvůli nenávistným textům, namířeným proti muslimům a migrantům, smazal blog, a on se tím na stránkách strany ještě chlubí. Pak tu samozřejmě máme “Rozumné” v čele s neúspěšným kandidátem prakticky kamkoliv, Petrem Hannigem. A stačí si přečíst dovětek k názvu této strany – stop migraci a diktátu EU – aby jeden již netápal. Mimochodem, stranu zakládal Petr Hannig v roce 2002, tehdy ovšem jako “Stranu zdravého rozumu”, později přejmenovanou na “Suverenitu – blok Jany Bobošíkové (rovněž neúspěšné kandidátky kamkoliv), a hlavními tématy bylo zrušení imunity poslanců, přímá volba prezidenta, resp. odmítání eura, “Lisabonské smlouvy” a “placení řeckých dluhů”. Holt migranti tehdy ještě netáhli. Tedy voliče.
A ještě tu máme Stranu soukromníků, spojenou s magnátem herního průmyslu a vlastníkem Parlamentních listů Ivo Valentou. Jejich volební program pro hlavní město popravdě neznám (na stránkách jej nemají), ale spojení Strany soukromníků se Slušnými lidmi v komunálních volbách v Brně hovoří za vše. Skupinu vzývačů strachu z migrantů v Praze uzavírá (když pominu Sládkovy republikány, Dělnickou stranu sociální spravedlnosti a Zemanovce, kterými se vůbec nehodlám zabývat) vcelku nevinně pojmenované hnutí “Pro zdraví a sport”, jejichž volební program obsahuje dva speciální strašící body – “Nepřizpůsobiví” a “Migranti” – plné typických klišé – včetně výrazů “tzv. neziskovky” a “řízená invaze”.
Popojedem.
Ne, že by ostatní strany, které zrovna “nejedou” v migrantech, nenašly něco jiného, čím voliče děsit. Například ODS straší své voliče (kromě migrantů) ještě Piráty, spáči v tramvajích a zhoubnými cyklopruhy, a KSČM (kromě migrantů, NATO a imperialistických revanšistů) tradičně Semelovou.
Simsalabim, co tam máme dál?
Slibem nezarmoutíš
Když nemáš čím vystrašit, tak něco slib. Druhý nejúčinnější způsob, jak si naklonit voliče. Buď “pečenými holuby”, tedy různými stupni ekonomických bláznivin až nesmyslů, nebo sliby tak šikovně neurčitými, že jejich naplnění je mimořádně těžké či spíš nemožné změřit.
Tradiční továrna na sliby ČSSD se díky svému smutnému angažmá ve vládní koalici propadla v preferencích Pražáků tak nízko, že její několikrát ohřívaní a spíš vysušení než vypečení holubi už letos vzbuzují víc lítost než pobavení. Zato ANO nic náhodě nenechává – pojď, občane, pojď si podebužírovat na našich sousedských večeřích. My ti sice garantujeme, že bude líp, neboť náš Andrej má super výkonný mobil a nespí ani když náhodou sní, ale znáš to – slova jsou jen kapky deště, zato nacpaný nácek je nacpaný nácek a teplý hovězí gulášek s koblihou ti nikdo z břicha jen tak nevyndá! A náš lídr Petr, to je čupr kluk, umí se oblíkat a postaví byty pro sestřičky na Libeňáku a samozřejmě má taky mobil na Andreje! Tenhle Petr Prahu fakt nakopne. Ne jako ta Adriana, co ji tudle Andrej vykop, jelikož zkopala, co mohla.
Zlatý hřeb programu! Řídit Prahu jako cirkus!
Diváky Cimrmanových her prý provází pocit, ve kterém se střídají dva prvky: prvek očekávání a prvek zklamání. Já ale myslím, že jde hlavně o to, jaká očekávání volič do těchto voleb vloží. Pokud například čekáte opravdu velký volební cirkus, zklamáni být nemůžete. Jako třešnička a potvrzení výše napsaného, působí kandidátka spolku JAUNER, plná majitelů cirkusů a lunaparků, artistek, akrobatek, s jedním zeleninářem v důchodu a jedním jezdcem v glóbusu smrti. Po tom tingltanglu, který jsme v Praze za šéfování primátorky Krnáčové zažili, dává tahle kandidátka vlastně docela slušnou logiku. Cimrman by byl spokojen.
Hledáme vizi
Teď to zkusím chvilku vážně. Existuje nějaká strana, hnutí, spolek, který Praze nabízí vizi? Věřím, že existuje. Dokonce věřím, že jich existuje víc. Že existují strany či hnutí, které nenabízejí v různých obměnách neurčité sliby a opakující se fráze, přičemž sází na známou osobnost či bohatého developera či finančníka a když nemají ani jedno, vrazí si na plakát tygra. A i když je pročítání programů jednotlivých politických uskupení příšerná nuda a otrava, přesto si myslím, že stojí za to věnovat tomu trochu času. Určitě se vám podaří najít alespoň jednu stranu či hnutí, která vám nabídne program s vizí odpovídající sebevědomé demokratické společnosti, za jakou se od roku 1989 chceme považovat a jejíž pilíře jsme si zakotvili i v preambuli naší Ústavy.
Vážně. Zkuste to.
