Přinášíme vám překlad krátkého zamyšlení ruské fyzičky a filosofky, profesorky katedry filosofie a vědecké metodologie filosofické fakulty saratovské univerzity Věry Afanasjevové na téma společenské situace současného Ruska.
Věra Afanasjevová je autorkou desítek vědeckých prací, kritičkou aktuální politické a sociální situace v Rusku. V dubnu 2017 vyvolal velký ohlas její otevřený dopis ministryni školství Olze Vasiljevové Pět příznaků těžké nemoci ruského školství.
Věra Afanasjevová: Svéráz národního komunismu v zimním období
Byla jsem včera na návštěvě, kam dorazil ještě jeden známý. Už jsem o něm psala – má pět vysokoškolských titulů z přírodních věd a absolvované dvě zdravotnické střední, a vůbec, je chodící encyklopedií.
Hostitelům přinesl jako dárek dvě obrovské tašky plné potravin. Sbírá je v kontejnerech u obchodů. Přišel tomu na chuť, praktikuje to denně. Nachází tam nejenom potraviny, ale naprosto všechno, občas pozoruhodné věci. Nemá skoro žádné výdaje.
Potraviny jsou mimochodem kvalitní. Ve vakuových a plastových obalech. Salámy, šunky, sýry, mléčné výrobky a mořské plody, omáčky, džusy. Několikrát jsem toho byla svědkem, ale i s rizikem, že budu působit nezdvořile, jsem to nikdy neochutnala. Moje představivost mi to nedovolila. Kdo to jedl, je v pořádku. Zdá se.
Sedíme, popíjíme, žertujeme. Povídám:
„Žiješ si v komunismu, všechno máš zadarmo.“
„Jo jo.“
„Třeba právě tohle je komunismus: všechno je zadarmo, ale jenom ze smetiště?“
„A co když si to Marx zrovna takto představoval?“
Nevím, co si Marx představoval, ale pro některé Rusy je realizována svérázná forma komunismu – díky minimálním potřebám a odpadkům z panských stolů dostávají téměř vše, co si přejí. K tomu stačí mít jen velmi malé požadavky a chybějící naději.
Tomu se ale říká otroctví. Nebo ne?
Zdroj: Telegram 11. 2. 2019
