„Může být Rusko konkurenceschopné? Historie inovací v carském, sovětském a moderním Rusku“* — tak se jmenuje kniha známého amerického historika, čestného profesora na Massachusetts university of technology Lorena Grahama, jehož jméno se v Rusku stalo nečekaně široce populární po jeho vystoupení na Petrohradském ekonomickém fóru. „Chcete mléko bez krávy„, — řekl profesor, který většinu svého života věnoval hledání odpovědi na otázku: proč je Rusko na tom tak dobře s vynikajícími mozky, ale tak špatně s inovacemi a ekonomikou. „Hlavní problém je v sociálně-politickém systému“, — řekl profesor v exkluzivním rozhovoru pro The New Times.
V Rusku se lidé bojí být úspěšní (rozhovor s Lorenem Grahamem)
Jeden z těch, kteří publikovali video s vaším vystoupením na fóru v Petrohradu, jej okomentoval slovy: “Rusko – to je země, kde se inteligence trestá. Profesor Graham z MIT vysvětlil, proč se Rusku pod vedením Putina dařit nebude.”
To je samozřejmě velké zjednodušení. Já dávám přednost detailnějšímu a serióznějšímu vysvětlení. Ale ve zkratce: v Rusku je takový systém moci, který brání vytvoření sociálních, ekonomických, právních podmínek pro modernizaci a potlačuje lidi, kteří se snaží oponovat moci. V tomto smyslu má autor komentáře pravdu. Takový model chování moci byl v dobách carského Ruska, v sovětských dobách a je i nyní.
Existuje několik naprosto neuvěřitelných příkladů. V roce 1964 Nikolaj Basov a Alexandr Prochorov obdrželi Nobelovu cenu za za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu laserů. Trh s lasery — to jsou dnes biliony dolarů, ale Rusko má na tomto trhu podíl nižší než 1 %.
Jiný příklad: ještě na začátku roku 1950 Sergej Lebedev navrhl BESM — Bolshaya Elektronno-Schetnaya Mashina: v té době nejrychlejší počítač v Evropě. Když bylo v roce 1975, během společného sovětsko-amerického kosmického projektu Sojuz-Apollo potřeba vypočítat dráhu Sojuzu, BESM-6 to zvládl rychleji, než počítač Američanů. Svůj vůbec první elektronický výpočetní stroj sestrojil Lebedev již v roce 1945. Tehdy potřeboval zařízení schopné řešit diferenciální a integrální rovnice. A teď mi řekněte, kdo je dnes ve světě ochoten kupovat ruské počítače?
Rusové byli průkopníky ve vývoji výpočetní techniky, ale opět se jim nepodařilo z vlastních vynálezů získat materiální benefity. Nebo tranzistory: ve fyzice polovodičů se sovětským a ruským vědcům na světě jen málokdo vyrovnal. Žores Ivanovič Alfjorov v roce 2000 obdržel Nobelovu cenu za vývoj polovodičových heterogenních struktur, ale skutečné peníze na tomto trhu ruské společnosti nevydělaly.
Nebo žárovky. První je začali používat Rusové. Žárovka se ale nazývá Edisonova lampa, nikoliv lampa Alexandra Lodigina (šlechtic z Tambovského regionu, posluchač St. Petersburg university of technology, který „v roce 1872 ve věku 25 let podal přihlášku na získání „oprávnění pro vynález“ elektrické žárovky… To se stalo několik let před tím, než Thomas Edison začal svůj výzkum v oblasti žárovek.“**) Všechny tyto příklady hovoří o jednom a tomtéž: v Rusku byly a jsou skvělé mozky.
Nicméně ekonomika země není založena na technologiích a inovacích, ale na ropě a plynu, tedy na tom, co se podaří vytěžit z hlubin země. To je skutečná tragédie. V novodobé historii není nic podobného. V tomto je bohužel Rusko zcela jedinečné.
Nekreativní Čína
Oponenti namítnou: autokratický princip vládnutí někdy přispívá k modernizaci, protože umožňuje lépe než trh soustředit zdroje na průlomové směry. Koneckonců máme konkrétní příklad — Čína, která pod vedením jediné strany roste už několik desetiletí.
Ano, Čína je největší problém pro mou tezi o tom, že autoritářské režimy brání rozvoji. Nicméně všimněte si, že úžasný hospodářský růst v Číně nebyl důsledkem vlastních špičkových technologií — růst Číny je výsledek využití technologií vyvinutých v jiných zemích. Podívejte se na to, co je napsáno na zadní stěně vašeho iPadu: navržen v Silicon valley, vyrobeno v Číně.
Můžete mi jmenovat alespoň jednoho čínského vědce, který získal Nobelovu cenu za převratnou práci v oblasti technologií v posledních 30 letech? Ne. Před několika lety čínští vědci získali Nobelovu cenu, ale za použití tradiční medicíny založené na bylinkách, ne za inovace. Čína, to je jednoznačný ekonomický úspěch, ale úspěch založený na daňovém zvýhodnění zahraničních firem, ne na vlastních vynálezech. Ano, tato situace se mění: četl jsem nedávno, že Čína vytváří nejvýkonnější počítač na světě, ale zatím nelze říci, že blaho čínské společnosti bylo dosaženo díky vynalézavé mysli jejích vědců a inženýrů. Tady v Rusku je situace přesně opačná: Rusko nemá žádný problém s inteligencí, je zde množství kreativních lidí, ale Rusko nechce, a není schopno na tom vydělat.
Nebo se podívejte na Jižní Koreu: byla to chudá země s velmi pevným politickým režimem, ale pak obrátila na demokratickou cestu vývoje s tržní ekonomikou. Jižní Korea je dnes příkladem senzačního úspěchu: vyrábí počítače a automobily, které úspěšně konkurují na západním trhu.
Chyba „Skolkovo“
Vraťme se zpět do Ruska: naše vláda oznámila, že nelze dále sedět na ropném prameni a rozhodla vytvořit vlastní Silicon Valley. V tomto projektu hraje velkou roli vaše univerzita MIT. Vy sám jste se projektu Skolkovo v jisté fázi také účastnil.
Ano, ale pouze na samém počáteční fázi.
A jak byste zhodnotil dnešní výsledky?
Zatím to ještě není velmi úspěšný projekt. Ano, na začátku byly různé start up projekty, ale když se podíváte na podíl špičkových technologií na HDP, tak ten podíl se nezvyšuje. Zastánci Skolkova vám řeknou, že to je běh na dlouhou trať. Bude potřeba třeba dvacet let, aby se objevily první výsledky. Je to možné. Ale já jsem v tomto ohledu velmi skeptický.
I když se zdá, že ruská vláda vyvinula značné úsilí, uvolnila investiční prostředky, vytvořila daňové pobídky, snažila se minimalizovat byrokratické bariéry. Postupně ale všechny prohlášení o znalostní ekonomice vyzněly do ztracena.
Jak si to vysvětlujete?
Zásadní chyba Skolkova, to je ta stejná chyba, která se znovu a znovu opakuje v ruské historii: je to víra v to, že můžete pozvat do země nějaké cizince, kteří přivezou technologie a tím bude vyřešen problém modernizace. To nefungovalo v dobách Petra I., nefungovalo to za Alexandra II., nefungovalo to ani v sovětském Rusku. Nebude to fungovat ani teď. Nelze provést modernizaci pomocí několika cizinců.
Jediný způsob je vytvořit společnost, v níž budou ekonomické, politické a právní principy, které umožňují inovacím a technologiím vzniknout a rozvíjet se na této půdě, v této společnosti. Vážně myslíte, že je možné přivézt si z MIT pár profesorů, kteří budou učit studenty vytvářet start up projekty. Když je to naučí, tak tyto začínající podniky odejdou do těch zemí, kde jejich úspěch bude chráněn zákonem, politickými a ekonomickými principy.
V Rusku je situace následující: lidé, kteří vytvářejí něco nového, se bojí být příliš úspěšní, chtějí být úspěšní jen částečně, příliš nevyčnívat, tak si mohou vydělat trochu peněz. Pokud se stanou velmi úspěšní a velcí, ruská moc je začne vnímat jako konkurenci. V lepším případě je pak bude šikanovat, v horším přijdou a úspěšnou firmu jim seberou.
Co si myslíte o Rosnano?
Rosnano je příklad toho, jak se Rusko snaží vsadit na nějakou jednu konkretní technologii. Rusové se dozvěděli o nano technologiích, což je zcela určitě velké a velice slibné pole a rozhodli se koncentrovat své síly tímto směrem. Nelze ale uspět v nanotechnologiích, když se budete soustředit pouze na tyto nanotechnologie. Čubajs sám musel přiznat, že úspěšných projektů je pomálu. Pokud by vytvoření Rosnano šlo ruku v ruce se sociálními, politickými, ekonomickými změnami v zemi, pak by byla šance na úspěch, ale v současných podmínkách si to nemyslím.
Dnes se ruská moc pohybuje právě opačným směrem, než směrem nezbytným k úspěchu: místo pohybu směrem k otevřené tržní ekonomice stále více ruských podniků končí v rukou státu; namísto vytváření právního systému, v němž má neprávem obviněný šanci zpochybnit závěry vyšetřování, dokázat svou nevinu, jsou soudy stále méně místem, kde můžete najít spravedlnost; a konečně, namísto vytváření politického systému, kde jinak smýšlející mohou svobodně mluvit, se systém stává stále více uzavřený a stále více netolerantní k jiným úhlům pohledu.
Investice do tanků
Nicméně vaši odpůrci budou argumentovat příkladem Sovětského Svazu: Sergej Korolev prošel Kolymu a seděl v šaraške (slangové označení pro výzkumný ústav, nebo konstrukční kancelář vězeňského typu pod dohledem NKVD – pozn.př.), mimochodem, společně s Tupolevem. Přesto zkonstruoval a úspěšně vypustil první satelit, poslal do vesmíru Gagarina. Velcí fyzici — Landau umírá na palandě, Kapica byl v domácím vězení, Zeldovič, Frank, Flerov pracovali podmínkách totálního utajení pro vojenský průmysl a přesto dělali prvotřídní práci?
Vraťme se k příběhu s lasery a polovodiči: obě technologie vyvinuli vědci pro posílení vojenské moci SSSR, ale vydělaly na tom úplně jiné země. Kromě toho, sovětský systém veřejných zakázek, to je přesně opak toho, co je nezbytné pro budování inovativní ekonomiky. Protože když máte kód objednávky, nemusíte přemýšlet o nákladech, o účinnosti vaší technologie: přesně z tohoto důvodu vynálezy ruských vědců nepřinášely zisky, nedosáhly tržního úspěchu.
Chápu správně, že nesouhlasíte s tezí, že investice do vojensko-průmyslových komplexů je motor, který zvedne celou ekonomiku?
Naprosto nesouhlasím. Můžete dosáhnout nějakého úspěchu — příkladem toho je ta stejná kosmonautika v dobách SSSR, jaderná energie, úspěchy Rusů na poli softwarových produktů, například Kaspersky Lab. Ale to jsou všechno jednotlivé případy, které potvrzují pravidlo: Investice do vojensko-průmyslových komplexů neumožňují Rusku konkurovat ani Německu, USA, Japonsku a ani Číně. Jak můžete být konkurenceschopní na světovém trhu, když investujete do tanků? Pokud hodnocení vojenské techniky nevychází z poměru cena/kvalita, nebo z principu ekonomické efektivity, ale z parametru jak ničivá je ta, či ona zbraň?
A jak reagovali na vaši řeč účastníci fóra v Petrohradě, kde dominuje ruská nomenklatura?
Docela pozitivně. Já jsem předpokládal, že vyvolám nesouhlasnou bouři, ale všechno bylo přesně naopak. Na internetu bylo asi sto tisíc komentářů k mému vystoupení. Asi 80 % z nich jsou poměrně příznivé. Krom toho German Gref pochopil, o čem budu mluvit, a přesto mě pozval k vystoupení na diskusi, kterou pořádá jeho Sberbankom. Což znamená, že on sám měl zájem, aby takový úhel pohledu zazněl. Nebo ne?
Zdroj: newtimes.ru 27. 6. 2016
* Loren Graham, “Může být Rusko konkurenceschopné? Historie inovací v carském, sovětském a moderním Rusku”, Mann, Ivanov a Ferber s.r.o., 2014
** Citát z knihy Lorena Grahama, Může být Rusko konkurence schopné? Historie inovací v carském, sovětském a moderním Rusku, str. 27
