V Mnichově byla učiněna dohoda o příměří v Sýrii, která však silně připomíná Minské dohody z loňského února. I tehdy se západní představitelé snažili ukončit konflikt a vrátit obyčejným lidem důstojné životní podmínky, vrátit je zpět od noční můry války. Ale moskevský vůdce se snažil maximálně rozšířit velikost jím kontrolovaného území Donbasu a hlavně za každou cenu dobýt železniční uzel Debalceve. Pan Putin záměrně mátl, když tvrdil, že Debalceve je již dlouhou dobu pod kontrolou DLR, zatímco v tu dobu tam probíhaly nejtěžší boje a umíraly stovky lidí. Zatímco ruští vojáci, jak na střelnici, stříleli do ustupujících ukrajinských oddílů. A přesto, že všechny podmínky byly porušeny a Debalceve dobyto, mírové dohody byly i tak nakonec uznány a křehký mír nastolen. Ale naši vojáci umazali sebe i své rodiny bratrskou krví. A tuto krev nebude možné smýt po několik generací. A není dobré myslet si, že když plníš něčí příkaz, neneseš žádnou vinu na jeho splnění. Vina je všudypřítomná. Člověk, který zabil v jakékoliv válce, se nemůže stát knězem. Jen kanovníkem. A zabít ve válce nevyhlášené, agresivní, je obzvlášť odporné a zločinné.
Kreml si naivně myslel, že sleduje jen vlastní cíle, když v Sýrii pomáhá Íránu a Asadovi.
Nyní probíhají boje o Aleppo, Madáju, za další města v Sýrii, která nechtějí, aby jim vládl krvavý řezník Asad, zatímco Írán chce Sýrii ovládnout prostřednictvím svého loutkového panovníka. A Kreml, který špatně viděl všechna ta jemná pojiva východní politiky, si přitom naivně myslel, že sleduje vlastní cíle, když v Sýrii pomáhá Íránu a Asadovi. A svou pomocí dál špiní naši zemi zabíjením a utrpením velkého množství Syřanů. Místo vznešeného boje proti terorismu si pan Putin vybral cestu spojenectví s jedním z nejnenáviděnějších teroristů a diktátorů arabského Východu – Asadem. Kvůli udržení jeho moci alespoň na části syrského území (podobně jako před rokem na části Donbasu), umírají rukou našich vojáků, přímo či nepřímo, ženy, starší lidé i děti. Jsou trýzněni hladem, bombardováni, vydáváni asadovým čekistům na bolestivou smrt.
Ani jedna slza, prolitá vinou ruského lidu, nebude zapomenuta.
Přátelé, ani jedna slza, prolitá naší vinou, vinou ruského lidu, nebude zapomenuta. Znásobí se stokrát slzami našich stařečků, našich dětí a vnoučat, manželek a příbuzných. A stejné to bude s každou kapkou krve. Nechť to pochopí ti, kdo vydávají rozkazy, i ti, kteří je plní. Místo dohody o okamžitém míru – bude prý mír „během týdne“. A během toho týdne zaútočí íránská a asadovská vojska s ruskou podporou ze vzduchu a Bůh ví odkud ještě, na velké a starobylé město Aleppo, které existovalo už v době, kdy na místě Moskvy a Kyjeva byly hluboké lesy. Lidé tohoto města, stejně tak jako lidé celé Sýrie mají právo si sami vybrat svůj osud. Takhle jednoduché to je. Copak jsme my, Rusové, někdy dovolili, aby nám někdo cizí vnucoval svou vůli? Rusko by zasloužilo uznání, pokud by přispělo k realizaci svobodné volby syrského národa, ale bude jeho hanbou, jestli ruští vojáci budou tisíce kilometrů od vlastních domovů utahovat otěže na šíji syrského lidu, aby pomohli šíleným ambicím tyrana a pod zástěrkou boje s ISIS. Ruce pryč od Sýrie!
Zdroj: Status na FB profilu prof. Andreje Zubova:
Překlad #anikdyjinak
