Americká novinářka a držitelka Pulitzerovy ceny Anne Applebaumová zveřejnila 4. března v deníku Washington Post svůj komentář k americkým volbám a stavu a budoucnosti Evropy.
Jsem si jistá, že kdysi v padesátých letech, když instituce byly ještě mladé a vratké, se mnoho lidí obávalo, že Západní společenství možná nikdy nebude fungovat. Možná, že někdy v sedmdesátých letech, za éry Rudých brigád a Vietnamu, se zas mnoho jiných lidí obávalo, že Západ nepřežije. Ale za celý svůj dospělý život si nemohu vzpomenout na tak dramatický moment, jako tento: Právě teď se nacházíme dvě nebo tři špatná rozhodnutí od konce NATO, konce Evropské unie a možná i konce liberálního světového řádu, tak jak ho známe.
Ve Spojených státech jsme konfrontovaní s reálnou možností, že na prezidentského kandidáta Republikánské strany bude nominován Donald Trump, což znamená, že musíme brát vážně i možnost prezidenta Trumpa. Kampaň Hillary Clintonové by se mohla zhroutit z nekonečného množství důvodů, které jsou příliš zjevné na to, abych je znovu vypočítávala; volby jsou občas zvláštní věc a voliči jsou nevyzpytatelní. Znamená to, že v lednu příštího roku můžeme mít v Bílém době člověka, kterého naprosto nezajímá to, co by prezidenti Obama, Bush, Clinton, Reagan – stejně jako Johnson, Nixon a Truman – nazvali „naše společné hodnoty“.
Právě teď se nacházíme dvě nebo tři špatná rozhodnutí od konce NATO, konce Evropské unie a možná i konce liberálního světového řádu, tak jak ho známe.
Trump obhajuje mučení, masové deportace, náboženskou diskriminaci. Chlubí se, že „by mu bylo celkem fuk“, jestli bude Ukrajina přijata do NATO, že ho NATO a jeho bezpečnostní záruky nezajímají. Co se týče Evropy, Trump napsal, že „jejich konflikty nestojí za americké životy. Stáhnutím se z Evropy by Amerika mohla ušetřit miliony dolarů ročně“. A v každém případě dává přednost společnosti diktátorů před demokraty. „S těmi lidmi se dá obchodovat“, řekl o Rusku. „Mohl bych s (Vladimirem) Putinem skvěle vycházet.”
Nejen, že Trumpa americká spojenectví nezajímají, on by nebyl ani schopen je udržet. V praxi obě vojenské i ekonomické unie vyžadují nikoliv dovednosti magnáta s majetkem nejasného původu , který „dělá kšefty“, ale který zvládne vést nudná jednání, dělat neuspokojující kompromisy a občas i obětovat vlastní národní preference pro vyšší dobro. V době, kdy ve většině západních zemí zcela vymizela debata o zahraniční politice a byla nahrazena televizní reality show politické zábavy, je mnohem těžší všechny tyto věci vysvětlit a zdůvodnit veřejnosti, kterou to vlastně nezajímá.
A Američané nejsou jediní, kdo své spojence považuje za přítěž. Odteď za rok se prezidentské volby budou konat i ve Francii. Jedna z předních kandidátek, Marie Le Penová z Národní fronty přislíbila, že Francie opustí NATO i EU, znárodní francouzské firmy a omezí zahraniční investory. Stejně jako Trump i ona plánuje zlepšení vztahů s Ruskem, jehož banky financují její předvolební kampaň. Francouzští přátelé mě uklidňují, že pokud by se jí povedlo dostat se do druhého kola, středoleví a středopraví voliči se spojí, stejně jako to udělali před dvaceti lety v případě jejího otce. Ale volby občas umí překvapit a voliči jsou nevyzpytatelní. Co když se na jejího protivníka najednou provalí nějaký skandál? Co když islamisti v Paříži provedou další útok?
A až k tomu dojde, tak Británie už možná bude jednou nohou venku ze dveří. Britové budou v referendu o vystoupení země z EU hlasovat v červnu. Výsledek dnes nejde odhadnout, ale pokud vyhrají zastánci vystoupení Británie z EU, tak jak už jsem psala, pak je možné úplně cokoli. Ke stejným referendům pak může dojít i v dalších členských státech EU. Maďarský premiér Viktor Orbán občas spekuluje o tom, že by opustil Západ a dal přednost spojenectví s Istanbulem nebo Moskvou.
Jedna z předních kandidátek, Marie Le Penová z Národní fronty přislíbila, že Francie opustí NATO i EU, znárodní francouzské firmy a omezí zahraniční investory. Stejně jako Trump i ona plánuje zlepšení vztahů s Ruskem, jehož banky financují její předvolební kampaň.
Není těžké si představit, že by Británie poté, co se zbaví EU, chtěla oslabit i transatlantické spojenectví. Pokud by se ekonomické zmatky po Brexitu ukázaly jako dostatečně vážné, britská veřejnost by pak mohla ve volbách konzervativní vládu vyměnit za labouristickou, přičemž současné vedení labouristické strany je radikálně protiamerické. Jeremyho Corbyna, krajně levicového předsedu, nebere nikdo vážně, ale ani Trumpa nikdo vážně nebral. Pokud bude veřejnost žádat změnu, bude Corbyn jediná životaschopná alternativa. A volby občas umí překvapit a voliči jsou nevyzpytatelní.
A pak? Bez Francie evropský jednotný trh přestane existovat. A ani NATO bez Británie nevydrží o moc déle. Nebude to vadit všem. Trump neustále všechny ujišťuje, že náklady na provoz aliance (“ročně miliony dolarů”) jsou mnohem viditelnější než dlouhodobé zisky.
Západní jednota, jaderné odstrašení a stálé armády jsou tím, co nám poslední půl století přineslo politickou stabilitu. Stejně tak společný hospodářský prostor pomohl Evropě a Severní Americe zajistit prosperitu a svobodu. A to všechno samozřejmě považujeme za dané, dokud o to nepřijdeme.
Zdroj: komentář ve Washington Post
