Přinášíme další text ruského novináře s dlouhodobého kritika Kremlu a Putinova režimu, Arkadije Babčenka, k živé kauze Naděždy Savčenkové. Tématu se poměrně široce věnujeme a pokud vás zajímají detaily, můžete se začíst. Na konci článku pak naleznete připojenou poznámku o aktuálním zdravotním stavu vězněné pilotky. Ten se totiž znovu prudce zhoršil a není jisté, že Savčenková vše zvládne.
Imitace státu. Rusko.
Savčenková není obviněná. Obviněný, to není jen slovo, to je postavení. Je to právní status. Právní termín. K tomu, aby se člověk mohl stát obviněným, je nutné splnit několik podmínek. Jako maximální požadavek to znamená existenci veřejných institucí zřízených za účelem vlády nad daným územím, regulovaných společenskou smlouvou a dodržujících zákon a Ústavu. To je to, co nazýváme právním státem. Minimálním požadavkem je existence skutečného, ne jen předstíraného trestního řízení. Protože soud nemá povahu psychiatrickou, ale právní. Opravdu nechápu, jaký vztah k právu má jednání lidí, kteří si uzurpují moc, když důstojnici armády sousední země, která brání svou zemi proti napadení ze strany ozbrojených teroristických oddílů, obviňují, že zabila občany sousední země, kteří se v její zemi ocitli bůh ví jak, za což jsme ji chytili, nezákonně dovezli za hranice a vznesli proti ní obvinění. Blízkou, jakkoli ne plně vystihující analogií by byl soud gestapa nad důstojníkem Rudé armády za to, že se účastnil boje v partyzánském oddílu. Taková analogie nevystihuje situaci plně proto, že za takových podmínek by důstojník byl válečným zajatcem. Ale Savčenková dokonce ani tento statut nemá. Tento stát se oficiálně bojí nazývat věci pravými jmény. Zbabělci se válku, kterou připravili, zahájili a vedou, bojí nazvat válkou.
Jako novinář jsem vždy obhajoval přesnost formulace. Přesné definice a pojmenování věcí vede k přesnému chápání probíhajících procesů. A v takovém světle samozřejmě žádný “soud” nad Naďou Savčenkovou neexistuje.
Takže Savčenková je tedy co? Je unesená. Je rukojmí. Ustanovení § 126 odstavec 2 písmena a), v), g) a i) a odstavec 3 písmeno a) trestního zákoníku Ruské federace. Trest odnětí svobody až do výše patnácti let. Zvlášť závažné. Obecně lze říct, že z právního hlediska tady máme zcela kazuistický obrázek: zločinci (separatisté a pravděpodobně také ruští vojáci), kteří se provinili nesmírně závažnými zločiny, soudí důstojníka za to, že hájil právo své vlastní země, a přitom se sebe sama snaží legitimizovat stejnými právy, za jejichž hájení toho důstojníka unesli a soudí.
Na první pohled je jasné, že celé řízení je jen imitace. Čiší to z každého detailu, z každé skutečnosti, z každého slova. Je to jako existence ve vlastním, zcela paralelním světě plném banderovských snajprů, kteří palbu cílí zvláště na novináře, aby mohli vzápětí poté, co je dobrovolně propustí ze zajetí, překročit hranice země, se kterou bojují – patrně právě proto, že jsou to banderovští snajpeři, jež se zaměřují na mírumilovné novináře…
Obraz toho, k čemu došlo, je více méně jasný. Skupina bojovníku praporu Ajdar vyrazila v několika autech k vesnici Metalist. Vyrazila tam jako na přehlídce, bez posil, středem cesty, bez průzkumu. A samozřejmě padla do léčky. Ukrajinská strana tehdy bojovat neuměla. Posílání mužstva do léček byla taktika boje. Stalo se to v Karlovce, Ilovajsku, Šachťorsku, ve Volnovaše. První skupina byla přirozeně zničena. A stejně přirozeně byla zničena i druhá, která se jí vydala na pomoc. Naděžda Savčenková, která na místo přijela automobilem a neměla přehled o situaci, se se svými dvěma spolubojovníky dostala do zajetí prakticky sama. Alespoň takový obraz o tom, co se stalo, si lze poskládat z informací, které jsou v této chvíli veřejně dostupné.
Lze se jen domýšlet, že dva zaměstnanci VGTRK (pozn. překl.: Všeruská státní televizní a rozhlasová společnost) tehdy nejspíš zaslechli střelbu a vyrazili k přechodu, aby si “natočili válku”, dostali se pod palbu a zemřeli. A to je vlastně vše.
Jak se jim z této běžné bojové situace a ze zajetí běžného bojovníka dobrovolnického oddílu podařilo vyrobit skandál světových rozměrů, kdy Barack Obama, EU a ministerstvo zahraničních věcí USA posílají Rusku jedno ultimatum za druhým, žádají, aby byla Savčenková okamžitě propuštěna a připravují další sankční seznamy?
Samozřejmě, chápal bych, kdyby se jim podařilo zajmout Krvavého pastora (pozn. překl: ruské označení pro Alexandra Turčynova, tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny), nebo Dmitrije Jaroše s vizitkou v kapse (pozn. překl.: Dmitrij Jaroš je bývalý předseda Pravého sektoru). Nebo snad ještě alespoň Ťahniboka (pozn. překl.: Oleg Ťahnibok je předseda ukrajinské nacionalistické a krajně pravicové politické strany Všeukrajinské sdružení Svoboda.) Pak ano, pak by se ta hra dala hrát a asi by to i stálo za to.
Ale řadový příslušník partyzánského oddílu, jehož základní výzbroj tvoří flinta po dědovi a jako dopravní prostředek mu slouží stařičká Niva…
Tady je třeba pochopit, jaké Rusko je. Jaké jsou mentalita a ideologie ruského světa. Rusko existuje v jakési vlastní, paralelní dimenzi. V němž jsou hlavní mantrou samozřejmě banderovci. Majdan. Poslyšte Donbas. Mě nikdo nesvrhl, já jsem legitimní. Chunta. Uchopení moci. Ukřižování rusky mluvícího chlapečka. Putine, vyšli vojska. Krym je náš. Ať klidně nezůstane na kameni kámen. Propaganda na plný pecky. Naše telka. Bedna, která je při vymývání mozků obyvatelstva překvapivě efektivní. Však také její snaha dopadá na úrodnou půdu. Buržoazně demokratická revoluce, Revoluce důstojnosti, ve státě s mentalitou otroků a páté cenové – to je samo o sobě zločin. Veškerá moc je od Boha. Cara nelze zavrhnout. A když neuznáváš cara, tak máš houby duchovní pouta. A taky to znamená, že ses narodil, abys vraždil Rusy. Co, ty hajzle, ty snad nemiluješ Vlast? V téhle mentalitě neexistuje žádná třetí cesta. Ti, kdo nesdílejí tvoje přesvědčení a pýchu, jsou nelidi.
A pak je tu samozřejmě Ajdar. Nemyslím si, že tady kdokoli chápe rozdíl mezi Ajdarem, Pravým sektorem, VSU (pozn. překl.: ozbrojené síly Ukrajiny), Národní gardou nebo Donbasem, ale jedno je jisté. Všechno jsou to fašisti. To chápou všichni. To, že čtyři pětiny vojáků v řádném stavu ukrajinské armády hovořily rusky, to že ruština byla tehdy pracovním jazykem armády, na tom nezáleží. Stejně tak je jedno, že se do DLR a LLR stáhli ti nejčistokrevnější fašisti z celého Ruska. Jsou to fašisti, fašisti, fašisti. A s těmi naši dědové bojovali.
Nakonec, vina snajperky-banderovky je přece dokázaná předem. Ona není člověk. Střílela po našich! Otázka – a na koho měla za války střílet? – je ignorována.
No, a pak taky, snajperka – ženská, tak to snad mluví za vše. Ruský svět je přeci nositel středověké patriarchální genderové mentality. Ženský voják, to je samo o sobě přitěžující okolnost. A jestli je žena ve frontové linii, tak samozřejmě musí být ostřelovačka. Nepochybně. Jinak to nejde. Ruský voják si neumí představit ve válce ženu jinak než snajperku – kromě těch vlastních, samozřejmě, ty jsou svaté. Nic není třeba dokazovat. Když ji zajali, je to snajperka. Jiné možnosti neexistují. I kdyby šla jen na trh pro brambory. Už to, že ji zajali, ji usvědčuje. A v tašce kromě toho měla červený šátek, rtěnku a zrcátko. K čemu by ženě mohl být šátek, rtěnka a zrcátko? No jistě, šátek má na to, aby vypadala civilně, rtěnku, aby se v úkrytu v noci zkrášlila, než půjde ven, a zrcátkem může dávat signály. Co jiného. A takový soubor důkazů už jim z hlavy nevyženeš. Takové důkazy vyvolávají vůči zajaté divokou nenávist. Svažte jí to do uzlíku a pošlete ji k veliteli pluku. Tam už specialisti budou vědět, jak jí rozvázat jazyk. Absolutně mi uniká, co na těch snajperkách mají. Proč zrovna snajperky? Proč ne třeba radistky navigátorky? I kdyby Savčenková byla snajperka, tak co? V čem se snajper zásadně odlišuje od operátora LNG (pozn. překl.: zkapalněný zemní plyn)
Ze všech podobných pohádek o bílých punčocháčích (pozn. překl.: označení pro oddíl snajperek) se mi za dvacet let, co mám co do činění s válkou, dělá zle. Už to prostě nemůžu dál poslouchat. Je to pořád to samé. Stále stejné nesmysly. A snajperky za každým rohem. Neobyčejně životaschopná legenda. Tito lidé mají dojem, že předvedli obrovsky humánní gesto tím, že Savčenkovou na místě rovnou neroztrhali dvěma bévépéčky.
Nakonec, vina snajperky-banderovky je přece dokázaná předem. Ona není člověk. Střílela po našich! Otázka – a na koho měla za války střílet? – je ignorována. A v tom lepším případě přijde odpověď – tohle řekněte matce mrtvé dívenky (chlapečka, babičky, stařečka) ze Slavjansku (Horlivky, Makejevky, Debalceva). Otázka, kdo do jejich města zavlekl válku, se ignoruje rovněž. Kromě toho, banderovská snajperka je trofej, díky které může Plotnickij (pozn. překl.: hlava LLR) ukázat, jak je důležitý a jak nutné jsou dodávky vojenského materiálu, které dostává. Proto informaci pošle dál tam, kde, aby prokázali, jak závažný a důležitý je boj proti ukrajinskému fašizmu, zahájí řízení, propagandisté toužící předvést vlastní důležitost při objasňování boje proti fašizmu, spustí další nesmysly o ukřižovaných chlapečcích, a moc, toužící uspořádat svůj malý Norimberk, to všechno organizuje. Kolečka se zatočí a vozík se rozjede.
Zeptáte se – upřímně řečeno, co tam vlastně ti pracovníci VGTRK dělali? Inu…. nejste dost duchovní. Nic nechápete. Pro televizi by banderovská snajperka byla dobrá dost (Savčenkovou by natočili a po prvních záběrech by ji potichounku vyměnili za nějakou vlastní), ale soud, a to dokonce i ruský soud, potřebuje něco, co má alespoň nepřímo co do činění s právní vědou. Za červený šátek a zrcátko hned každého do vězení neposadí. Chce to něco významnějšího. A tak popadnou tu nejméně vhodnou ženu z celé Ukrajiny, unesou ji do Ruska, vymyslí si nějakou naprosto šílenou historku o tom, že se pokusila nelegálně překročit hranice, přilepí k tomu smrt dvou novinářů, kteří zahynuli na hraničním přechodu hodinu poté, co byla Naděžda zadržena – aby ji bylo za co soudit – to všechno donesou na soud a upřímně věří, že to klapne a bude z toho ukázkový proces, který naše vnitřní problémy vyřeší, obliba cara, jenž nás zachrání před banderovkami, vyletí do nebes a vnější problémy odpadnou samy vzhledem k tomu, že si všichni uvědomí, že jsme v právu. Opakuji, že v televizi by tohle všechno patrně prošlo. Patnáct let, během kterých televize vyrábí z lidí zombie, neproběhlo nadarmo. Obyvatelstvo je dnes připraveno sežrat jakoukoli lež o každém ukřižovaném chlapečkovi a neklade žádné otázky, ani ty základní. Kritické vnímání informací je dočista ztraceno. Ale u soudu, kam chodí skuteční advokáti a ne jejich imitace, to tak není. Kdo mohl tušit, že Ilja Novikov do toho bude tak vrtat, a pomocí znalců z oboru meteorologie dokáže, že, soudě podle úhlu dopadajících stínů, okamžik, kdy byla Savčenková zajata, neodpovídá okamžiku, kdy byl spáchán zločin? Kuchařky (pozn. překl. – Narážka na známou bolševickou poučku, že za socialismu bude umět i kuchařka řídit stát.).
Nakonec se každý člověk i jen povrchně obeznámený s průběhem procesu musí chytat za hlavu. Takže je to snajperka. A návodčí. Krucinál… a co jako? Běžné armádní funkce. Nezákonně překročila hranici. To je toho. Tyhle báchorky řekněte Razvozžajevovi (pozn. překl.: ruský opoziční aktivista, účastník demonstrací na Bolotném náměstí, t.č. ve vězení, byl nezákonně unesen ruskými tajnými službami z území Ukrajiny do Ruska). Je obviněna podle § 105, že zabila dva nebo více lidí v souvislosti s výkonem funkce nebo povolání, čin byl spáchán nebezpečným způsobem a byl motivován politickou nenávistí a spáchala jej ve spolupráci se skupinou jiných osob.
Pche… co je to za blbost? Takový čin jako zabití přece předpokládá úmysl. Zabití s motivem politické nenávisti nejde spáchat neúmyslně. To znamená, že Savčenková chtěla výslovně zabít ruské novináře. I když ne nutně zrovna tyto dva, ale určitě nějaké ruské novináře. Ne dělostřelce, ani pěšáky nebo tankisty. Chtěla zabít zaměstnance VGTRK. Sledovala je, jak se přemísťují, zjistila, že se na přechodu nachází právě novináři, rozlišila je mezi ostatními cíli. Ponechme stranou, že v době, kdy k tomu došlo, byla Savčenková již nejméně hodinu v zajetí, dokážete si to byť jen technicky představit? “Tím, že předala souřadnice”, jak se píše v tom blábolu, který je pokrytecky vydáván za obvinění?
Takže na Ukrajině je vyhlášena protiteroristická operace. LNR je prohlášena za teroristickou organizaci. Hraniční přechod je tedy legitimní vojenský cíl. Savčenková je důstojníkem ukrajinské armády. Dobrovolnické prapory se nacházejí v procesu legalizace. Konvenční zbraně s nepřiměřeným účinkem nebyly použity. Nebyla porušena pravidla pro vedení války. Výsledek – na legitimní vojenský cíl byl uskutečněn dělostřelecký útok. To, že se tam v daném okamžiku nachází dva zaměstnanci VGTRK, kteří jsou tam zcela vědomě a dobrovolně, je pouze a výhradně jejich problém. Kuchařky, jak již bylo řečeno.
Kdyby tohle šílené auto dokázalo zařadit zpátečku, tak by ji určitě zařadilo. Ale nedokáže to, protože tak je to u nich se vším. Celá tahle země je imitace. Máme imitaci vlády, imitaci prokuratury, imitaci obvinění, imitaci soudního stolce. I zajatci jsou jen imitace. Celá válka je jedna velká imitace vytvořená televizí. Jen smrt je v ní vždy skutečná.
Ach ano, zabíjet umíme.
V důsledku je země o dva roky opožděná. Všechno je tu dva roky nazpátek. Někdejší osmá ekonomika světa, která byla členem všech elitních klubů světové arény, jede plnou parou do mezinárodní izolace s čestným označením “země-vyvrhel” a členstvím v klubu momentálně zaostalých spolu se Severní Koreou, Kongem a Vanuatu.
Co dál? Tak to je celkem jasné. Je jasné, že verdikt mohl znít jedině vinna. To bylo nezbytné. Vše se tomu od začátku podřizovalo. A je jasné, že trest musel být dlouhý. Prokuratura žádala dvacet tři let. Myslel jsem, že to bude něco kolem osmnácti. Nakonec dali dvacet dva. Ale to ve skutečnosti vůbec není důležité. Protože skutečný obchod začne až teď. Až po konci představení. Teď se Savčenkovou pokusí prodat za nějaké výhody. Možná za Alexandrova a Jerofjejeva. Možná za Bašára Asada. Nebo za dohodu v Sýrii. Třeba za nějaké ústupky v sankcích. Možná bude vydána. Možná, bude to překrásné gesto carovy milosti. Možná už za několik měsíců. Možná za pár let. Buď jak buď, Naděžda Savčenková bude volná.
A imitace státu… Imitace státu bude dál existovat ve svém zvráceném světě, bude si vymýšlet nové nepřátele, nové války, nové ukřižované chlapečky, nové soudy, a bude bojovat. Bojovat proti všem. S celým světem. Dokud se nerozpadne.
Arkadij Babčenko
livejournal 23. 3. 2016
Ilja Novikov o zhoršení zdravotního stavu Nadi Savčenkové
Alarmující zprávy o zdravotním stavu Nadi Savčenkové přinesl její právník Ilja Novikov v rozhovoru pro ukrajinské Hromadské rádio v neděli 27.3.2016
„Včera ji (N.Savčenkovou – pozn. překl.) navštívili ukrajinští konzulové a informovali nás, že se zdravotní stav Nadi prudce zhoršil. Její organismus odmítá jídlo i vodu. O jídlo tolik nejde, protože začala pouze s pitím vody. Jakékoliv pokusy dostat něco do sebe končí nevolností a zvracením.“
„Omlouvám se za lékařské podrobnosti – existuje takový symptom – když z dechu hladovějícího člověka začíná být cítit aceton. Je to příznak toho, že lidský organismus začíná trávit sám sebe.“
„Stejnou věc jsme u Nadi zaznamenali v průběhu minulé hladovky a přemluvili jsme ji, aby hladovku přerušila.
Pevně doufám, že nejbližší době dorazí nějaké dobré zprávy – třeba se objeví nějaké termíny. Pokud budeme mít k dispozici konkrétní datum a příslib, dokážeme snad Naďu přemluvit, aby hladovku přerušila a přijala lékařskou pomoc.“
Zdroj: rozhovor s Novikovem
