Minulý týden zveřejnil Arkadij Babčenko, který už třetí měsíc žije v Praze, následující text, jehož překlad vám nyní přinášíme.
Arkadij Babčenko: Povolávací rozkaz z Ruska. Budu bojovat proti vám.
Přišel mi povolávací rozkaz. Mám se dostavit na vojenskou správu tam a tam. Až mě zamrazilo. Člověk se zachvěje jen při té vzpomínce. Stojíš, koukáš na ten papír a vzpomínáš, jak se tvoje jednotka zastavila cestou do Mozdoku, na sousední trati stála zničená technika jiné jednotky vracející se ODTAMTUD. Koukali jsme na to s vytřeštěnýma očima, na tu rozervanou, neuvěřitelně pokroucenou, nelidskou silou poničenou pancéřovanou techniku, ze které ještě nebyla smytá krev lidí, co v ní umřeli. Okamžitě jsem spolkl vtípky a složil hrdinská křídla, bylo to skutečně strašné, poprvé v našich krátkých životech nám smrt hleděla do očí, byla tak blízko, jen na vedlejší trati…
Pak nás dopravili na přistávací dráhu letiště v Mozdoku, leželi tam hned vedle zvláštní černé pytle. Odněkud zpoza horského hřebenu je přivážely vrtulníky. Vyložili pytle a do těch stejných vrtulníku nakládali nás a odváželi zase za ten hřeben. Dlouho jsme nechápali, co je to za černé igelitové pytle. Ale pak nám to došlo…
A já jsem teď šťastný, že jsem tady a ten povolávací rozkaz zůstal tam.
Soudruhu komisaři. Těch vašich her jsem se nabažil už tehdy. V devadesátém šestém. A potom ještě jednou. V devadesátém devátém. A pak znova v dvou tisícím osmém. A ve čtrnáctém.
Sloužil jsem v té vaší armádě dvakrát. Už vám nic nedlužím. Ani vám, ani vlasti, ani státu a ani tomuto znamenitému národu. Nikomu a nic.
Všechny ty holínky, podvlékačky a onuce jsem vám vrátil už před dvaceti lety. Naopak, to vy jste mně dodnes dlužní. Dlužíte mi čtyři sta dolarů, které mně váš výkoňák strhl z žoldu za nafasovaný kabát, kalhoty a přilbu, ty, které jsem rozedral a vyhodil v Grozném, přitom podle norem materiálního zabezpečení měly vydržet dva roky, ale vlast svým vojákům strhávala po čtyřech stech doláčů za kalhoty. Dlužíte mi za chronické nemoci, které jsem si léčil za své peníze a občas je léčím dosud. Za ty žluté pilulky, které jsem dostal od psychoterapeuta, když se snažil ztlumit vlastní postraumatický šok. Za mámu, která tam za mnou jezdila a zestárla kvůli tomu o dvacet let. Přespávala na kontrolních postech a vše viděla na vlastní oči. Za to, že se mi stále nedaří vést normální život, vydělávat peníze a věnovat se vlastní budoucnosti, protože vy, do prdele, nenecháte druhé na pokoji. Vraždíte a vraždíte.
Ne, já se nehádám, jít ještě dva měsíce prochlastat s tlupou stejných partyzánu, to je samozřejmě kopec srandy. Jenže všechny tyhle historky já už znám. Už jsem si je zažil. A dalších dvacet let jsem se pak snažil pro vlastí zapomenuté invalidy sehnat invalidní vozíky, berle, brýle, dárce krve, operace, pak jsem se potloukal po dalších konfliktech, které jste rozpoutali, pak jsem psal o nových mrtvolách a nové potřebě krve. Stačí mi jen pomyslet na ty vaše vojenské holínky a je mi z toho na zvracení. Mě už ten váš veselý cirkus naprosto nezajímá.
Ale. Jedno “ale” chci přeci jen říct.
Ano, a myslím to vážně.
Jsem přesvědčen, že když se vlast zamiluje do války, žádný chlap nemůže stát stranou.
Tak utněme na chvilku ty tanečky a pojďme rovnou k věci.
Přísahám, že jestli se Rusko zapojí do nové války, a bude se mě zase pokoušet do té války zatáhnout, nezaváhám ani na okamžik a mezi prvními vstoupím v armádní stav. K dobrovolníkům.
Do “Pravého sektoru”.
V Kyjevě.
Protože jestli mám ještě jednou bojovat, budu tentokrát zcela určitě bojovat proti vám.
Tohle rozhodnutí jsem neučinil pod tlakem, je to má vědomá volba.
Nevím, jak se bude můj život odvíjet dál, kde budu zítra, možná v Česku, možná v Izraeli, v Ukrajině, ale přísahám vám, jestli ještě jednou vystrčíte nos za hranice, a ani na vteřinu nepochybuji, že tam půjdete vraždit lidi, jestli vlezete do Česka, nebo zase na Ukrajinu, udělám co bude v mých silách, abych vás nahnal zpátky.
A udělám to maximálně bolestivě, aby jste si to zapamatovali co nejdéle.
S upřímným banderovským pozdravem, velitel oddílu AGS-17, staršina elitní jednotky Babčenko.
Zdroj: rada5.com 17. 5. 2017
