Bratry Strugacké, Arkadije (1925-1991) a Borise (1933-2012), u nás lidé ze setrvačnosti pokládají za autory science fiction. Formálně jde o správný přístup, fakticky je to jako kdybychom Karla Čapka vnímali především coby autora Dášeňky.
Fenomén Strugačtí se v plné šíři ukazuje s odstupem času. Knihy, které se za jejich života četly jako úžasné příběhy plné nečekaných myšlenek, ožívají jako proroctví. Za všechny jmenujme Druhou invazi Marťanů z roku 1967. Kdo ji poprvé otevře dnes, s překvapením zjistí, že jde o portrét současné české společnosti, byť to autoři zcela jistě neměli v úmyslu.
Ant Skalandis (1960), autor rozsáhlé monografie o Strugackých, popisuje jejich vliv na svou generaci těmito slovy: “Již v mladších třídách základní školy četli Strugacké všichni moji vrstevníci a dokonce ti, kteří byli starší o deset patnáct let. … Prostě jsme četli Strugacké. A pomalu, leč jistě jsme se stávali jinými lidmi.”
Tento zážitek nepramení pouze z literárního odkazu bratří. Arkadij sice umřel brzy po změně poměrů, ale Boris byl veřejně a publicisticky činný do posledních dnů života. Stal se jedním ze symbolů moudrosti a cti.
Jak dokázal vidět dopředu ukazuje jeho článek, jehož překlad dnes zveřejňujeme. Je z roku 1995, kdy nebezpečí návratu fašismu neviděl téměř nikdo. Dnes víme, že do Ruska vtrhl naplno a nyní zvedá hlavu ve střední Evropě – a také u nás.
Jak ho poznat? Čtěte.
“S fašismem je to prosté – epidemiologický návod”
Mor máme ve vlastním domě. A léčit ho neumíme. Co hůř, my dokonce nejsme schopni ani stanovit správnou diagnózu. A ten, kdo je nemocný, si často vůbec nevšimne, že se nakazil a stůně.
Má totiž pocit, že o fašismu ví vše. Vždyť každému je přece jasné, že fašismus, to jsou černé esesácké uniformy, štěkavá mluva, pravice vztyčené v římském pozdravu, svastika, rudočerné vlajky, pochodující průvody, lidé vyzáblí na kost za ostnatými dráty, hustý kouř z komínů krematorií, démonický führer s patkou, Himmler blýskající sklíčky skřipce a půl tuctu dalších více či méně významných postav ze Sedmnácti zastavení jara, Tajemství rozvědčíka a Pádu Berlína…
Však my dobře víme, co je fašismus. Německý fašismus, hitlerismus. Ale vůbec nám nepřijde na um, že existuje i jiný fašismus, stejně hnusný a strašný, ale náš, domácí.
A to je možná důvod, proč ho nevidíme. Máme ho přímo na očích, bují neslyšně v těle naší země doslova jako zhoubný nádor.
Jistě, svastiku poznáme, i když je maskovaná runami. Doléhá k nám chraplavý řev vyzývající k zmasakrování cizinců. Vidíme i odporná hesla a obrázky na zdech vlastních domů. Ale sami sobě nedokážeme přiznat, že i tohle je fašismus. Máme pocit, že fašismus musí být černé esesácké uniformy, cizí úsečná řeč, hustý kouř z komínů krematorií a válka…
Akademie věd teď v souladu s nařízením prezidenta horečně sepisuje vědeckou definici fašismu. Lze předpokládat, že to bude přesná, komplexní a všeobjímající definice dopadající na každou životní situaci. Samosebou bude taky ďábelsky složitá.
Ale fašismus je jednoduchý. Co víc, fašismus je úplně jednoduchý!
Fašismus je diktatura nacionalistů. A v souladu s tím je fašista člověk, který vyznává (a káže) nadřazenost jednoho národa nad jinými a je přitom horlivým zastáncem “pevné ruky”, “řádu a pořádku”, “železné pěsti” a jiných půvabů totality.
To je vše. V základu fašismu nic víc není. Je to jen diktatura a nacionalismus. Totalitní nadvláda jednoho národa. A všechno ostatní – tajná policie, lágry, hranice hořících knih nebo válka, to jen vyrůstá z toho otráveného zrna jako smrt z rakovinové buňky.
Existovaly železné diktatury se všemi smrtonosnými půvaby, třeba Stroessnerova diktatura v Paraguayi, nebo Stalinova v SSSR, ale tyto diktatury nestály na myšlence nacionalismu (rasové), takže to nebyl fašismus. Může existovat i stát, který se opírá o národní myšlenku, třeba Izrael, ale pokud chybí diktatura (“železná pěst”, potlačování demokratických svobod, všemocná tajná policie), pak to není fašismus.
Naprosto nesmyslné a ignorantské jsou výrazy jako “demofašista” nebo “fašizující demokrat”. Jsou stejně absurdní jako “ledový var” nebo “voňavý smrad”.
Jistě, demokrat může být do určité míry nacionalista, ale z definice musí být nepřítelem každé a veškeré diktatury, a proto nedokáže být fašista. Stejně jako fašista se nikdy nemůže stát demokratem, zastáncem svobody slova, svobody tisku a svobody shromažďování. Fašista vždy hájí jen jednu svobodu – svobodu železné pěsti.
Dovedu si představit, že si někdo přečte tyto mé definice a pochybovačně namítne: “Ale tak, jak to stavíš, by před pěti šesti stoletími byli fašisti všichni: králové, carové, páni i otroci…”
V určitém smyslu taková poznámka trefuje hřebík na hlavičku, je to totiž přesně naopak: fašismus je zastydlý feudalismus, který přečkal století páry i století elektřiny a atomu a chystá se přežít i dobu letů do vesmíru a umělého intelektu.
Zdálo by se, že feudální vztahy zmizely, jenže feudální mentalita přežila, prospívá a je mocná, je silnější než car pára, než elektřina, než všeobecná gramotnost a komputerizace. Její vytrvalost má určitě příčinu v tom, že její kořeny sahají až daleko před feudalismus, do dob předfeudálních, jeskynních, do mentality zablešeného stáda bezocasých opic: všichni cizáci z vedlejšího lesa jsou odporní a nebezpeční a náš vůdce je mocný a moudrý a porazí všechny nepřátele. Tahle prvobytná mentalita zřejmě lidský rod hned tak neopustí. Proto je fašismus feudalismem dneška. I zítřka.
Jen pro všechno na světě, prosím, nezaměňujte nacionalismus a vlastenectví! Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, zatímco nacionalismus je nepřátelství k těm cizím. Vlastenec moc dobře ví, že neexistují žádné dobré a špatné národy, jsou jen dobří a špatní lidé. Nacionalista naopak vždy přemýšlí v kategoriích “naše – cizí”, “naše – jejich”, “chmatáci – kavky”, celé národy označí s neobyčejnou lehkostí za hajzly, hlupáky nebo zločince.
To je nejdůležitější znak fašistické ideologie, dělení lidí na “naše a cizí”. Stalinská totalita byla založena na podobné ideologii, proto jsou si ty režimy, vražedné režimy, režimy likvidující kulturu, režimy zbrojení, tak podobné. Jen fašisté dělili lidi na rasy a stalinisté na třídy.
Dalším důležitým znakem fašismu je lež.
Samozřejmě ne každý, kdo lže, je fašista, ale naprosto každý fašista je prokazatelně lhář. Bez lži se neobejde.
Diktaturu snad lze s odřenýma ušima ještě nějak odůvodnit rozumnými argumenty, nacionalismus lze ale ospravedlnit jedině pomocí lží, podvržených “protokolů” nebo vykládáním nesmyslů, jako třeba že “Židi přivedli Rusy k pití”, nebo že “všichni Kavkazané jsou od přírody zloději”, a tak podobně. Proto fašisti lžou. A vždycky lhali. A nikdo to nevystihl lépe než Ernest Hemingway, který řekl: “Fašismus je lež vyřčená bandity.”
Takže pokud jste náhle ”zjistili”, že jedině váš národ si zaslouží veškerý blahobyt, zatímco okolo jsou jen samé národy druhého řádu, pak vám blahopřeji. Právě jste udělali první krok k fašismu. Později vás asi napadne, že vyšších cílů váš národ dosáhne pouze tehdy, až bude zaveden železný pořádek a všem křiklounům a pisálkům, co mají spoustu řečí o svobodě, se zacpe huba; až (bez soudu a řádného procesu) postaví ke zdi všechny, kteří jdou proti proudu, a všem cizákům zatnou tipec…
A až toto všechno přijmete, bude proces završen. Bude z vás fašista. Nebudete nosit černou uniformu se svastikou. Ani nebudete muset řvát “Heil!”. Byli jste celý život hrdí na vítězství naší země nad fašismem a možná jste k němu dokonce i osobně přispěli. Teď jste však dopustili, aby vás postavili po bok bojovníků za diktaturu nacionalistů – je z vás fašista. Tak je to jednoduché. Tak strašně je to jednoduché!
A netvrďte pak, že nejste špatný člověk, že nesouhlasíte s utrpením nevinných (že ke zdi je třeba postavit jen nepřátele pořádku a jen nepřátelé pořádku patří za ostnatý drát), že vy sám máte děti a vnuky a jste proti válce… To už totiž není důležité, neboť už jste přijali Buvolí svátost.
Cesta dějin je dávno prošlapaná, historická logika je nelítostná, a jak se jednou k moci dostanou vaši führeři, zavedou osvědčené postupy: odstranit jinak smýšlející – potlačit nevyhnutelné protesty – koncentráky, šibenice – odklon od mírové ekonomiky – militarizace – válka…
A kdybyste náhodou přišli k rozumu a chtěli byste ten strašlivý proces zarazit, budete zničeni stejně nemilosrdně jako ten poslední demokrat – internacionalista.
Prapory nad vámi nepovlají rudohnědé, ale třeba černooranžové. Na shromážděních nebudete křičet “Heil!”, ale třeba “Sláva!”.
Nebudete mít sturmbannführery, ale kozácké atamany. Podstata fašismu – diktatura nacistů – však zůstane. A s ní zůstane lež, krev a válka. Teď možná jaderná.
Žijeme v nebezpečné době. Mor už je v našem domě. Jako první napadá uražené a ponížené, a těch máme dnes mnoho.
Je možné vrátit dějiny? Jistě že ano, ale musely by to chtít miliony. Tak to pojďme nechtít!!!!! společně. Vždyť mnohé závisí jenom na nás. Ne vše, ale mnohé.
Pod názvem «Фашизм — это очень просто. Эпидемиологическая памятка» publikoval tuto poznámku Boris Strugackij dne 20. května 1995 v novinách Něvskoje vremja.
Zdroj: TVRain.ru
