Dívám se na vystoupení našeho třetího nejznámějšího představitele v OSN, muže z rodu Safronkovů, a propadám se hanbou. Ten člověk zasedá v Radě bezpečnosti, v místě vyhrazeném světové diplomacii, a tenhle člověk jménem Safronkov se zde chová jako okrskový policajt při výslechu Tádžika zadrženého bez dokladů.
“Na mě se dívej! Neuhýbej očima! Co uhýbáš očima? …. Neopovažuj se dál urážet Rusko!,” vyráží ze sebe vzteky rudý člověk směrem k britské diplomatce v reakci na konstatování faktu, že Rusko již po sedmé blokuje protiasadovskou rezoluci Rady bezpečnosti OSN.
Je to samozřejmě banální hrubiánství a narušení složité a velmi upjaté diplomatické etiky. Překladem do angličtiny se z tohoto Safronkova výlevu jistě mnohé ztratí a britská diplomatka se možná ani neurazí. Ale my tomu rozumíme. Tenhle člověk – Safronkov chtěl britskou diplomatku ponížit, pokud ne přímo pokořit: vymáchat jí držku v blátě, nachcat jí na hlavu.
Pervyj kanal ve zprávách hrdě ukazuje boj borce Safronkova s jeho netečným britským protějškem. Podle něj promluvil muž činu. Ukázal ruskému televiznímu divákovi, jak si umíme v OSN zjednat respekt: asi jako když opilý výsadkář druhého srpna u fontány v parku Gorkého vyžaduje úctu od poflakujících se hipsterů.
Možná je to náhoda, možná ne – ale tohle se stalo poté, co americký ministr zahraničí Tillerson odjel z Moskvy, kde od Putina získal jakési tajné ústupky. Evidentně je tohle jen PR určené domácímu publiku, které se u televize drbe na pupku. Show na téma “dejte si na nás bacha” v light verzi sehrané člověkem s výrazem kolchozníka a manýry policajta. Dík, že ses rovnou nezul a nezačal třískat podpatkem do řečnického pultu.
Oněch proslulých 80% Putinových zbožňovatelů musí při tom evidentně zažívat úplně opačné pocity, než jsou ty moje: přílivy hrdosti na vlast. Nejdříve proti všem pravidlům mezinárodního práva připojený Krym, pak rozpoutání občanské války na Donbase, potom podpora diktátora-hrdlořeza v Sýrii, a teď tohle. Vše se přikládá pod kotel vlastenectví.
Etiketa, ironie, obezřetnost, zdvořilost, ceremoniálnost, takt, umění jinotaje, umění vyhnout se konfliktům a vyhlazovat ostré hrany, hledání a nacházení kompromisů v patové situaci – to jsou vlastnosti a schopnosti diplomata.
Ruská diplomacie je v poslední době hrubá, prolhaná, autistická – vypadá hloupě, ostudně a směšně. Místo toho, aby se pokusila vytáhnout naši zemi z jámy mezinárodní izolace, kam se dostala z důvodu paranoie a vojenských dobrodružství našeho vrcholového vedení, naše diplomacie se snaží zavděčit jakési imaginární lůze ve vytahaném nátělníku, která nad pivem a slanečky masturbuje u Kiseljovových pořadů.
Marija Zacharovová, jejíž způsob vyjadřování je něco mezi slangem a řečí galerky a na twitteru je sprostá na své západní (nebo aspoň ne východní) kolegy, ministr zahraničí, který nazývá saudské prince, naše strategické konkurenty, debily a to dokonce i na záznam – už tohle všechno bylo opravdu parádní, ovšem na člověka Safronkova to nemá.
Když na Valném shromáždění OSN mlátí botou do tribuny excentrický sovětský generální tajemník, je možné svést to na jeho osobitost – konec konců, Trumpovi se promíjí i horší věci a Putin si nejednou dovolil mediální hrubost.
Ale když přijde s urážkami a výsměchem kariérní diplomat, vybaví se nám doby nedávné. Nakonec to ale odpovídá obecnému trendu, kdy je například patriarcha příslušník KGB, předseda vlády korupčník a chirurgové požadují peníze za anestezii ve státem financovaných nemocnicích.
Dokonce i představitelé pochybných afrických diktatur, ve kterých vládci jen tak tak že nespořádají svého politického oponenta za živa, se na půdě OSN chovají mnohem slušněji.
Pervyj kanál si samozřejmě myslí, že Rusko tím demonstruje svou sílu. Kdepak, vážený Pervyj a všechny ty další kanály naší kanalizace. Tím se Rusko pokouší zamaskovat svou slabost a nejistotu, zakrýt svou osamělost a únavu. Sebejisté velmoci nemají zapotřebí snižovat se k nevybíravému slovníku a hysterickým scénám. Ani USA, ani Čína, ani Velká Británie si nikdy nic podobného nedovolili.
Rusko si musí vybrat: buď bude pracovat na tom, aby se znovu stalo velmocí, kterou bezesporu bylo, nebo si prostě jen před televizními diváky s neukončeným středním vzděláním, kterým v hlavě straší spiknutí Rothschildů a táhne z nich samohonka, na velmoc bude hrát.
To druhé je samozřejmě snazší. Což znamená, že to si zvolíme.
A našeho člověka Safronkova zvolme prezidentem!
Nedávno vyšel jeho článek „Kreatury“ na serveru open-doors
Zdroj: snob.ru 14. 4. 2017
