Pro Rusko je nejlepší cestou, jak se vyhnout vlastnímu kolapsu, dovést dříve ke kolapsu Evropu, a to cestou zhoršování migrační krize a přikládání pod kotel islamofobie.
Američtí a evropští lídři se dopouštějí ohromné chyby, když se domnívají, že Rusko Vladimíra Vladimiroviče Putina je potenciálním spojencem v boji proti Islámskému státu. Důkazy tomu odporují. Ve skutečnosti je totiž Putinovým cílem podněcování rozpadu EU, a nejlepší cestou, jak rozpadu dosáhnout, je zaplavení evropského prostoru syrskými uprchlíky.
Ruské letectvo bombardovalo civilní obyvatelstvo na jihu Sýrie, aby jej donutilo uprchnout do Jordánska a Libanonu. Těchto uprchlíků, tábořících v poušti a čekajících na přijetí do Jordánska, je nyní 20 tisíc. O něco nižší počet uprchlíků čeká na svolení ke vstupu do Libanonu. A obě skupiny se neustále zvětšují. Rusko také zahájilo mohutné letecké útoky na civilní obyvatelstvo v severní Sýrii. Letecké útoky byly navíc podpořeny pozemními operacemi, které vedly jednotky armády prezidenta Bašára al Assada proti Aleppu – městu, které mívalo dva miliony obyvatel. Kazetové bomby způsobily úprk 70 tisíc civilních obyvatel do Turecka a pozemní operace by mohly z domovů vyhnat mnoho dalších.
A rodiny civilistů na útěku se v Turecku jistě nezastaví.. Německá kancléřka Angela Merkelová proto odletěla tento týden do Ankary doslova na poslední chvíli domluvit , podmínky prodloužení pobytu uprchlíků kteří se již v Turecku nachází tak. Nabídla letecké transporty 200-300 tisíc syrských uprchlíků ročně přímo do Evropy za podmínky, že Turecko dokáže tyto uprchlíky odradit od (nelegální) migrace do Řecka, resp. je přijme zpět, pokud takovou cestu podniknou.
Putin uviděl příležitost k uspíšení rozpadu EU a neváhal ji využít.
Putin je talentovaný taktik, avšak nikoliv strategický myslitel. Není důvod myslet si, že intervencí v Sýrii chtěl zhoršit evropskou imigrační krizi. Jeho intervence byla naopak strategický přehmat, jelikož se tak zapletl do konfliktu s tureckým prezidentem Erdoganem, což ohrozilo zájmy obou. Ale jakmile Putin uviděl příležitost k uspíšení rozpadu EU, neváhal ji využít. Mlžil ohledně svých akcí v Sýrii mluvením o spolupráci v boji proti společnému nepříteli – ISIS. Podobný přístup zvolil v případě Ukrajiny, když podepsal minské dohody a pakselhal při jejich dodržování.
Je velmi těžké pochopit, proč američtí a evropští lídři věří Putinově slovu, místo aby ho odsoudili za jeho činy. Jediným vysvětlením, které jsem dokázal najít, je, že demokratičtí politici se snaží uklidnitveřejnost tím, že realitu vykreslují v příznivějším světle.
Popularita ruského prezidenta závisí na společenské dohodě vyžadující od politického vedení země zajištění finanční stability a rostoucí životní úrovně obyvatel.
Faktem je, že Putinovo Rusko a EU proti sobě nyní hrají o čas : jde o to, kdo padne jako první. Putinův režim čelí hrozbě bankrotu v roce 2017, kdy bude bude splatná velká část jeho zahraničního dluhu. Politický zmatek ovšem zřejmě propukne ještě dříve. Zápas o přežití staví EU proti Putinovu Rusku. Popularita ruského prezidenta, která dále zůstává vysoká, závisí na společenské dohodě vyžadující od politického vedení země zajištění finanční stability a pomalé, avšak stabilně rostoucí životní úrovně obyvatel. Západní sankce, ruku v ruce s ostrým poklesem ceny ropy, povedou k selhání režimu v obou těchto směrech.
Rozpočtový deficit Ruské federace se nyní pohybuje na 7% HDP a vláda počítá s jeho snížením na 3% HDP z důvodu prevence před nekontrolovatelnou inflační spirálou. Ruský fond sociálního zabezpečení je prakticky bez prostředků a z toho důvodu byl sloučen s vládním fondem pro infrastrukturu, aby z něj mohl být dotován. Tyto a i další kroky budou mít negativní dopad na životní úroveň a také na názory voličů před letošními podzimními volbami do Státní dumy. Takže pro Putinovo Rusko je nejefektivnější cestou, jak se vyhnout kolapsu, způsobit dříve kolaps EU. EU, která se trhá ve švech, nebude schopná udržet sankce, ježproti Rusku zavedla z důvodu jeho vpádu na Ukrajinu. Putin na druhou stranu rozdělením Evropy a využitím spojení s byznysem a protievropskými stranami, které si tak pečlivě budoval, bude schopen získat značné ekonomické výhody .
Uprchlická krize může EU zničit.
EU zřejmě spěje k rozpadu. Od finanční krize v roce 2008 a následných záchranných balíčků pro Řecko se EU naučila, jak se vymotat z jedné krize po druhé. Jenže dnes je konfrontována pěti či šesti krizemi najednou a to už může být příliš. Jak Merkelová správně předvídala, uprchlická krize skutečně může EU zničit.
Pokud je stát nebo společenství států ve smrtelném nebezpečí, konfrontace s krutou realitou je pro jejich lídry lepší, než před ní zavírat oči. Závod o přežití staví EU proti Putinově Rusku. ISIS je hrozbou pro obě strany, ale jeho význam by neměl být přeceňován. Útočné nájezdy džihádistických terroristů, jakkoliv jsou děsivé, nelze porovnávat s hrozbou, kterou přináší Rusko. ISIS (tak jako předtím al-Kaida) rozeznal Achillovu patu západní civilizace – strach ze smrti – a naučil se ji využívat. Jitření latentní islamofobie na západě a postrkování veřejnosti a vlád k zacházení se všemi muslimy jako podezřelými může dál utvrzovat mladé muslimy v tom, že nemají jinou alternativu, než terorismus.
Když jednou tuto strategii rozpoznáme, existuje jednoduchý protijed: odmítnout chovat se tak, jak si přejí vaši nepřátelé. Čelit hrozbě vycházející z Putinova Ruska bude velmi těžké. Pokud ale nebudeme schopni tuto hrozbu rozpoznat, bude náš úkol ještě mnohem složitější.
zdroj: The Guardian
překlad: #anikdyjinak
