Další text ruského ekonoma Vladislava Inozemceva, tentokrát o vztahu mezi HDP a pravoslavnou církví. Záměrně text neoznačujeme za humorný, plný sžíravého sarkasmu, neboť jsme přesvědčeni, že náš vnímavý čtenář tuto jeho přidanou hodnotu objeví velmi snadno sám. Nezbývá, než popřát příjemný zážitek ze čtení.
Měsíce plynou, ale naší ekonomice se stále nedaří odrazit se od onoho pověstného ”dna”. Inflace se tvrdohlavě odmítá vejít do plánovaného rozpětí; růst státních investic zdaleka ne vždy zabezpečuje realizaci ohlášených projektů; maloobchodní tržby klesají. Experti nabízejí různé cesty ke “spuštění” ekonomického růstu a neusilují při tom ani tak o realističnost programů rozvoje, jako spíš o blakosklonnou pozornost prezidenta. Nikdo však, což je překvapující, neobrací pozornost k faktoru, který by už dávno měl být v centru pozornosti celé společnosti.
Čím je silná Evropa?
Kvalitou života a dějinami, což přitahuje turisty na čas a bohaté lidi navždy. Proč je úspěšná Amerika? Soustředěním mozků a ekonomikou zaměřenou na inovace, která umožňuje vytvářet zcela nové produkty a služby.
Co má Rusko?
Máme-li věřit slovům jeho lídrů, tak to nejdůležitější pro zemi i lid je naše jedinečná duchovnost, která nám všem dodává morální čistotu a osobitost, ne vždy plně pochopenou. Přitom Evropa svou historii dávno kapitalizovala do ceny starobylých zámků a bytů v tichých ulicích rozkošných městeček, nemluvě o prostředcích, které zde každoročně zanechá téměř 60 milionů turistů. Amerika svůj inovativní přístup ukládá do intelektuálního vlastnictví, oceňovaného na stovky miliard, pokud ne bilionů dolarů. A tak pouze ruská duchovnost není zapojena do “hospodářského obratu”.
Podle mne je nejvyšší čas tuto chybu napravit.
Především je třeba přezkoumat výpočet HDP. V naší zemi stojí více než 36 tisíc pravoslavných kostelů a téměř 800 klášterů. (Zatím se omezím jen na tuto konfesi, vždyť už v roce 2002 současný patriarcha říkal: “Musíme úplně zapomenout na používaný termín – mnohokonfesní země. Rusko je pravoslavná země s národními a náboženskými menšinami.”) Pokud tedy budeme předpokládat, že “přidaná hodnota” vytvářená během jedné bohoslužby je ubohých 100 až 120 tisíc rublů, zjistíme, že za rok to dělá 3,5 bilionů rublů nezapočítaných do HDP, což je více než 4 % federálního HDP (je však možné, že toto číslo je poněkud podhodnoceno, protože staví produkci duchovních hodnot níže než zemědělství s jeho 4,7 %, přitom jsou “priorita duchovního nad materiálním” a “zachování a rozšiřování tradičních ruských duchovně-morálních hodnot jako strategického cíle zabezpečení národní bezpečnosti” uvedeny ve Strategii národní bezpečnosti Ruska (str. 78 a 76), zatímco o farmářích se tam vůbec nemluví). Tímto způsobem lze s pomocí jednoduchého účetnictví zvětšit HDP země o 4 %, což by mohlo vynulovat pokles z let 2015 a 2016. Pokud by se (to je ovšem otázka k diskuzi) do procesu zapojili i představitelé jiných církví, statistika by pak už vůbec neměla vykazovat krizové jevy, které se v posledních letech v naší zemi vyskytují čistě z důvodu přehlédnutí v našem účetnictví.
Ale to je jen záležitost viditelná na první pohled. Mnohem významněji se může duchovní přínos projevit při řízení jednotlivých projektů, které se zatím nedaří uvést v život výlučně z důvodu bezduchého přístupu k jejich realizaci. To, že si ruská politická elita tuto okolnost postupně začíná uvědomovat, ilustruje nedávná prosebná bohoslužba uskutečněná v prostorách stavby stadionu “Zenit”, které se zúčastnili petrohradský a ladožský metropolita Varsonofij, přibližně dalších 20 duchovních a 30 jejich pomocníků a také kompletní světské vedení města na Něvě. Podle portálu Fontanka.ru obešli účastníci mystéria uzemí celého stadionu, jehož plocha převyšuje 280 tisíc čtverečních metrů, a posvětili ho mocnou ikonu Matky Boží, která bude následně opatrována v jedné z místností v objektu. Bude-li teď stadion zázrakem dostavěn v termínu, ekonomický efekt svatého obřadu bude představovat nejméně 3 až 5 miliard rublů – a podle mého názoru je ho třeba okamžitě zopakovat na všech složitých investičních stavbách v nejrůznějších ruských regionech. Především je nutné zorganizovat procesí po plánované, zjevně prokleté, trase dálnice Moskva – Petrohrad. S dalšími návrhy se určitě připojí i regiony. Pokud práci nenecháme úplně napospas náhodě, je možné poměrně snadno zvýšit podíl investic v HDP ze současných 17,9 % na oněch 25 % nedávno slibovaných V. Putinem.
Podstatné nedostatky má i uskutečňování státní politiky náhrady importu. Ruská pravoslavná církev se dvojsmyslně vyhýbá rozhodujícím akcím v dané oblasti. Jen zřídkakdy je možné spatřit na láhvích s minerálkou upozornění, že tato byla posvěcena někým z duchovenstva. Jsem přesvědčen, že by pro naši ekonomiku bylo skutečným povzbuzením, kdyby bylo zboží z dovozu kompletně opatřeno přelepy s informací, do jakého stupně morálního rozkladu dospěli v zemích původu zboží a jaké negativní důsledky a v kolika generacích může používání podobných výrobků přinést duchovně rozvinutým Rusům.
K zotavení našeho automobilového průmyslu by mohlo neocenitelným způsobem přispět vyhlášení církevní klatby na všechny občany, kteří si pořizují auta z dovozu nebo s úrovní lokalizace výroby menší než 70 % (připomenu, že všechny údaje o vlastnících takových vozidel mají v plném rozsahu orgány, které provádějí jejich registraci, a také to, že uplatnění podobných ochranářských opatření dohody uzavřené v rámci WTO nezakazují). Toto téma je možné rozvést, ale nechci čtenáře unavovat.
Neméně možností nabízejí duchovní svorníky i v oblasti regulace finanční sféry. Je známo, že Centrální banka v rámci boje s inflací ukládá peněžní prostředky bank na depozitní účty, aby tak omezila tlak hotových peněz na trh. Ministerstvo financí se připravuje ke zvýšení vnitřního dluhu, aby tak pokrylo zatím neklesající schodek federálního rozpočtu. V takové situaci je udivující, že stále chybí masivní emise kvalitních odpustků – občanských i korporativních, běžných i V.I.P. Pokud by takové cenné papíry zajišťovaly odpuštění hříchů nejenom minulých (což kdysi využívali zaostalí katoličtí finančníci), ale i budoucích, spáchaných v průběhu daného období (je možné vydat roční, tříleté a pětileté cenné papíry různých sérií), představoval by roční výnos více než 2 až 2,5 bilionů rublů, což by zaprvé přineslo snížení inflace o 1,5 až 2,5 procentního bodu, čímž by se inflace konečně dostala do plánovaného rozpětí, a za druhé by to prakticky pokrylo deficit Penzijního fondu, což by utnulo občany značně dráždící diskusi o “hrozícím” zvýšení důchodového věku. Pokud by se převod těchto prostředků z účtů Patriarchátu Ruské pravoslavné církve uskutečňoval tak, aby se vyhnul federálnímu rozpočtu, byly by vážné problémy země vyřešeny v naprostém souladu se záměry prezidenta nezvyšovat daně ani před, ani po roce 2018.
Seznam návrhů je možné rozšířit, ale já myslím, že čtenář si snadno doplní další, pro stát užitečné iniciativy v rámci naznačeného trendu. Můj úkol spočíval pouze v nastolení neobyčejně závažného úkolu – přezkoumání vztahu k ruské duchovnosti a k jejímu vnímání jako něčeho “mimo ekonomiku”, a někdy dokonce i jako čehosi “ztrátového”, co brání hospodářskému růstu. Tvůrčí chápání možností, které Rusku otevírá tato charakteristika jejího velikého lidu, je dnes, kdy krize morální a ideová ohrožuje naši zemi dokonce víc, než ekonomický úpadek, potřebné jako nikdy dříve. Vedení země, její intelektuální vůdci, církevní hierarchie i prostí laici se musí zamyslet nad tím, jak naše nejdůležitější nemateriální aktiva proměnit v cosi hmatatelnějšího, co může podnítit náš rozvoj a donutit celý svět – v němž dnes hrají nemateriální aktiva dříve nevídanou ekonomickou roli – uznat v plné šíři bohatství zdrojů současného Ruska i jeho neomezené možnosti a počítat s ním.
Vladislav Inozemcev
Zdroj: snob.ru 15. 9. 2016
