Přinášíme překlad textu Ivana Davydova, který vyšel na serveru Snob.ru 8. února 2019.
Ivan Davydov: Břímě žlutého človíčka.
Homer Simpson už dlouho drží na bedrech náš svět řítící se do propasti. Ohlášené pokračování seriálu Simpsonovi o nové dvě řady nám dává alespoň nějakou naději.
Nevím, jestli se vám v poslední době podařilo zhlédnout zábavnou televizní show KVN (Клуб Весёлых и Находчивых, Klub vtipných a důvtipných. pozn. př.). Doufám, že ne. Mně bohužel ano, a proto o tom píšu. V životě bývají těžké chvíle. Když už se práce nedaří, číst nejde, sociální sítě duši nepohladí a na dobrý film není chuť. Já v takové chvíli zapínám televizi. Nacházím něco šíleného a relaxuji. Tak se i stalo.
KVN na prvním programu, v porotě seděl Konstantin Ernst, všemocný vládce jmenované stanice. Na scéně toporně vtipkují postarší, různorodí lidé, kteří by měli, jestli si dobře vzpomínám, ve skutečnosti být studenti. Mimochodem, věčný student, to je známý druh v životě i v literatuře. Vtipy se dělily na tři kategorie: a) o hlouposti Američanů a velikosti majestátu ruského prezidenta; b) o tchýni; c) o genialitě Konstantina Ernsta, o jeho otcovské lásce ke KNV a o tom, jak se první program za tu dobu, po kterou mu Konstantin Ernst vládne, zlepšil.
V sále tleskali a řezali sebou v hysterických záchvatech. Ernst se blahosklonně a tolerantně usmíval.
Ale seriál Simpsonovi sleduji pravidelně, což doporučuji také vám. V jedné ze starších řad se Rupert Murdoch, boháč se špatnou pověstí ovládající mimo jiné televizní stanici FOX, na které Simpsonovi běží, namluvil sám sebe. Děj epizody je takový: Murdoch vchází do hostince hospodského Vočka ve městě Springfield, na stěně televize, v televizi FOX News. Murdoch se zamračí a žádá o přepnutí na normální zprávy.
Scéna jako vystřižená na téma srážka civilizací, dozajista k radosti Samuela Huntingtona. Navíc je to pokus odpovědět na otázku, jak by vypadal svět bez Simpsonových? No, pravděpodobně asi tak jako KNV s postaršími studenty, kteří podlézají velkému šéfovi stanice.
Ve skutečnosti ale netuším, jak by svět bez Simpsonových vypadal. Určitě by se nezhroutil. Mně se ale o takovém světě ani nechce přemýšlet. Byl by horší než ten náš současný. A přitom ten náš současný má k dokonalosti daleko.
Rozhovor o Simpsonových je těžký, protože je o tajemství lásky a s láskou to není nikdy jednoduché. Jak se to tak podařilo, že nejapného amerického tlusťocha si zamilovali ve stovce zemí a už třicet let sledují jeho příhody? Co to je za strunu, na kterou autor Homera Matt Groening brnknul? Již mnoho let se se snažím na to odpovědět, v touze pochopit vlastní pocity, a mnoho let mi to vůbec nevychází. Daří se mi pouze pozorovat příhody tlustého plešouna a usmívat se. Celé je to nejspíš o tom, že první série Simpsonových se objevily v Show Tracey Ullman na přelomu epoch. Celý svět se potápěl jako Titanic, ale v sálech ještě zpívali a tancovali, nehledě na blížící se katastrofu. Mnozí i nyní zpívají a tancují. Jistě, ani ta katastrofa není zatím tak hrozná. Náš Titanic s potápěním nespěchá.
Svět pocházející ze dvou kořenů – antiky a křesťanství, který stále považujeme za západní civilizaci, svět, který se po staletí snaží požrat světy ostatní, nestydatě vnucující své představy ostatním, najednou ochabl. Na hranicích řádí novodobí barbaři, ale slovo barbaři neříkej hlasitě, jinak se vzedme hrozivý hněv lidí politicky korektních a multikulturních. Svět, který prohlásil svobodu za svou hlavní hodnotu, risknul brát svobodu vážně. Všiml si, že pokud je svoboda hodnota, znamená to, že rozmanití jiní jsou také svobodní. Jsou například osvobozeni od nutnosti svobodu považovat za hodnotu a řadit se k těm, pro které je svoboda důležitá. Uvízl a přidusil se ve vlastních protikladech. Vše, v co věřil, zpochybnil, vzdal se možnosti řešit věci silou, vydal se těm, kteří byli dříve pod jeho rozlišovací schopnost, doma i v zahraničí.
Všechno se zdálo šťastné, prosté a jasné, když se objevili Simpsonovi. Krachovaly nelidské komunistické režimy. Fukuyama hlásal o konci dějin, o totálním vítězství liberální demokracie. Všechny problémy jsou vyřešené, nebo už už se vyřeší. Všichni jsou šťastní, nebo šťastní brzy budou. Všechno je již vynalezeno, teď je prostě třeba jen žít.
Nepodařilo se, věci se hnuly jinak. Abychom neříkali “šlo to do háje”, zjistilo se, že západní civilizace neznamená celý svět. Svět je složitější. Na místě zhroucených komunistických režimů rostou taková kvítka, která by raději nikdo neviděl. Zároveň v království liberální demokracie se objevilo mnoho otázek levičáků k pravičákům, žen k mužům, barevných k bílým, homosexuálů k heterosexuálům atd. Svět se stal temným, nepochopitelným, pevné základy dřívějších idejí se proměnily v bažinu.
A po této bažině se Homer Simpson toulal v temnotách. Můžeme říct, že Groeningovi štěstí přálo. Zamýšlel komický seriál o typické americké rodině, ale vytvořil epos o konci předchozího světa. K tomu ještě geniálně, zcela náhodou, s tím přišel v pravý čas.
Již po tři desetiletí balí autoři Simpsonových bagáž starého světa do kompaktních epizod seriálu jako do kufrů, dříve, než my všichni odejdeme do nové neurčitosti. Tam v těch kufrech je všechno: veliká literatura, malby, moudrost, myšlenky, pro které se vedly spory a prolévala krev. A tohle všechno, jak se zdá, lze vměstnat do dvou tří frází, navíc zábavných. Homer se kochá meteorickým rojem. Zasní se: “Škoda, že se toho Bůh nedožil.” Také já sním. Ohlížím se na polici knih. Je tam Nietzsche v desítce různých vydání. Stejně jako ostatní jsem je hltal v mládí. A co, a proč, a jestlipak mělo smysl tolik stránek přeložit?
Mělo by to být generační. Lidé o něco mladší, už zpravidla nerozumí nadšení kolem Simpsonových. Potřebují větší přímočarost, třeba jako předvádí talentovaní tvůrci South Parku. Nebo prostředky zcela frontální, bez talentu, jako předvádí autoři Griffinů. A pro ty, kteří zažili starý svět, chystali se v něm žít, sžili se s jeho hodnotami, je prostě zajímavé sledovat, jak tomu světu, vlastně jeho neúspěšným obyvatelům, je téměř v živém přenosu budován pomník. K radosti archeologů budoucnosti, kteří nebudou muset vykopat tuny zeminy, aby zjistili, co to bylo za dobu, jaká to byla zvláštní epocha mezi hrozným 20. a prozatím ne zcela započatým 21. stoletím. Bude jim stačit zkouknout Simpsonovy.
Je až trochu stydno zjistit, že výsledkem, korunkou na vrcholu rozvoje západní civilizace se stal nevzhledný tlouštík s koblihou, který si, aby nezapomněl, píše na ruku tahák: “Bůh = dobro, ďábel = zlo.” To je přece tak směšné. Tak laskavě vymyšlené. A nám tolik podobné.
Je jasné, že proces jednou skončí. Pomník ponechme svému osudu, nedostavěný. Nelze ho dokončit. Je jako Babylonská věž. To, co se ve skutečnosti nyní blíží k nám, spěchá a děsí, co se ukáže – já nevím – třeba jen další verze útulného starého světa, nebo strašný koncentrační tábor politické korektnosti, nebo jen období přípravy na novou velkou válku, to bude svět bez Simpsonových. Oznámilo se, že třicátá sezóna bude poslední a v tom je jasně čitelná symbolika.
A nyní oznámili, že před námi jsou další dvě řady. A to je svátek. Pak bude stejně konec, ale ještě dva roky nám budou vyprávět o nás. O tom, jak se snažíme vyrovnat s novým životem. Jak bolestivě se hlavou bijem o ostré úhly nepochopitelné současnosti. A to, jak doufám, bude vtipné. Žlutý človíček se vrací do hostince hospodského Vočka, aby si dal ještě půllitr piva Duff.
Děkuji, Matte, děkuji, Homere. Ještě chvíli budeme žít.
Zdroj: snob.ru 8. 2. 2019
