V červnu roku 1991 začal budoucí prezident Vladimír Putin pracovat na leningradské radnici. Dostal se do čela výboru pro vnější vztahy ve zprávě Anatolije Sobčaka.[1] Po několika měsících poskytl novinářce městských novin „Čas pik“ Natálii Nikiforovové jeden z prvních rozhovorů ve svém životě. Putin v něm mluvil o tom, jak se dostal do KGB, jak odsud odešel, i proč se nemá za co kát. Přesně po 25 letech, 25. listopadu 2016 Meduza přináší celý text rozhovoru s Vladimírem Putinem, který dosud nebyl na internetu uveřejněn.
Vladimíre Vladimiroviči, je pravda, že jste pracoval ve výboru státní bezpečnosti? A jestli ano, věděl o tom Sobčak, když vám nabízel práci?
Nezastírám a nikdy jsem nezastíral, že jsem 17 let pracoval v rozvědce KGB. Na druhou stranu jsem to ani nestavěl na odiv. Ale Anatolij Alexandrovič věděl, na jakém místě jsem předtím sloužil. Řekl jsem mu, že odcházím z výboru. Navíc v té době (a nabídku od Sobčaka jsem dostal v tomto létě) už jsem měl podanou žádost o propuštění. Odešel jsem s hodností podplukovníka.
A jak probíhalo pozvání k práci na radnici? Sobčak vám zavolal?
Zavolali mi mí přátelé z právnické fakulty, že Anatolij Alexandrovič mě viděl na nějaké akci, vybavil si mě (byl jsem jeho studentem na univerzitě) a, protože tehdy potřeboval poradce pro zahraničně ekonomické otázky, sháněl o mně informace. Na fakultě mě velmi doporučili. A já jsem dostal nabídku k práci, na kterou jsem pohotově kývnul. Vše, co v té době dělal a říkal Sobčak jako poslanec Sovětského svazu, jsem byl připraven podepsat.
A teď to tak není?
Vždyť on se nezabývá jen státní činností: rozhoduje o hospodářských otázkách, o osudech lidí a je postaven do obzvlášť těžké situace. Pozvednout ekonomiku menšího regionu, když se ekonomika celé země řítí dolů, to je nemožné. Každý má právo udělat chybu. I Sobčak je jen člověk. Bylo by nesprávné tvrdit, že Sobčak a já vždy ve všem souhlasíme. Co bych to byl za zaměstnance? Kdybych starostovi ve všem visel na rtech, myslím, že bych ho nepotěšil.
Nicméně, vy jste v čele důležitého úřadu. A nemůžete nijak popřít, že vaše vztahy se starostou jsou výborné a že vašemu názoru naslouchá. A Vzhledem k jeho povaze mě to příliš neudivuje.
Nechtěl bych teď posuzovat Sobčakovu povahu, ani způsoby, i když od mnohých slyším, že bývá prudký. Mně, naopak, říkají, že jsem v komunikaci příliš měkký. Ale mohu pochopit, když se někdo rozčiluje. My teď žijeme v takové časové tísni – Nechybí trpělivost řešit nějakou otázku. Ale už není více sil. Co se týče mých vztahů s Anatolijem Alexandrovičem – ano, nacházíme s ním v práci společnou řeč.
Určitě jste už slyšel názor, že za vším důležitým, co se na radnici děje, stojí Putin. Nevím, je-li možné to brát jako pochvalu, když vezmu v úvahu, kdo tento názor prezentoval v televizi.
Podobná tvrzení jsou jednoduše naivní. Je mnoho problémů, kterými se zabývá starosta i radnice a o kterých já nemám ani ponětí. Ostatně, zároveň bylo řečeno něco o důstojnících KGB v aktivní záloze. To je také lež. Z KGB jsem propuštěn jen do zálohy. Nepracuji tam, a peníze odtud nedostávám. Mimochodem, do KGB jsem šel legálně a otevřeně. V rámci umístěnky po ukončení univerzity.
Pro vás samotného to bylo překvapení?
Ne, mě informovali několik měsíců předtím a souhlasil jsem. Pracoval jsem nějaký čas na různých pozicích a poté mi nabídli jít pracovat do rozvědky. Nabídku jsem přijal, dokončil jsem odpovídající školení. A všechny ty roky jsem pracoval v rozvědce. Do toho počítám i práci v zahraničí.
Proč jste kývl na práci v KGB?
Víte, já jsem to dokonce chtěl. Však jsme všichni žili v jiném systému. Nešel jsem pracovat do politické organizace. Jestli chcete, mě poháněly vysoké motivy – počítal jsem, že tam můžu maximálně využít své schopnosti ve prospěch společnosti.
Upřímně, proč myslíte, že z KGB před 17 lety volali zrovna vám?
Tím se zabývá kádrové oddělení KGB. Já jsem v tomto oddělení nikdy nepracoval, a nevím, jak to dělají. Ale je známo, že je tam dlouhý seznam vlastností, které by měl mít pracovník rozvědky: schopnost analytické práce, schopnost učení se cizích jazyků, zájem o určitý typ činnosti, schopnost řešit určité problémy. Já, podotýkám, jsem se vždy zajímal o problémy zahraniční ekonomiky.
To znamená, že vás předtím zkoumali, a vy jste o tom nevěděl?
Samozřejmě. Tajné služby provádějí průzkum objektu tak, aby o tom nevěděl. Pokud by o tom věděl, začne se tomu přizpůsobovat a ukazovat ty povahové stránky a vlastnosti, které chce předat potenciálnímu sběrateli informací.
A vy víte o názoru, který je hojně rozšířen mezi studenty, že návrh, který jste dostal vy, je odměnou pro práskače?
Rozumím otázce. Skutečně, pro práci kádrového by to byl nejjednodušší postup. Navázat vztahy s někým na vysoké škole nebo v průmyslovém podniku a potom, když jsou třeba noví pracovníci, v první řadě se KGB obrací na ty, které zná. Ale to není hlavní způsob řešení: pokud by se bralo tolik lidí, se kterými jsou už navázané vztahy, za chvíli nebude na koho se spolehnout. Ztratit takové lidi, znamená ztratit oči a uši.
Vy jste se s těmi lidmi neznal?
Chcete vědět, jestli jsem byl v kontaktu s KGB, dříve, než jsem k nim nastoupil? Ne, nebyl.
A, řekněte, vaše žádost o propuštění z útvaru nebyla spojena s politickými motivy, s rozčarováním?
Ne. Chtěl jsem se věnovat výzkumné činnosti, napsat disertaci na téma, které pro mě bylo vždy známé a blízké. Jmenovitě jde o mezinárodní právo soukromé. Už jsem začal dělat zkoušky na aspiranturu a domluvil se s jedním profesorem na „LGU,“[2] aby mě vzal jako čekatele. A, v podstatě, v době, kdy mi přišla nabídka od Sobčaka, už jsem si zařídil práci na univerzitě. Chtěl jsem pracovat jako právník a věnovat se právním regulacím zahraničně ekonomických vztahů.
A ještě jedna věc, neméně důležitá: Abych pokračoval v práci pro KGB na určité úrovni, musel bych se přestěhovat do Moskvy a koupit služební byt, nebo pronajmout za 300 rublů měsíčně. Mám dvě malé děti a staré rodiče. Je jim přes 80 a my žijeme společně. Oni jsou pamětníci blokády,[3] kam bych je vozil z jejich rodného města? Nechat je tu nemůžu. Tady práce sice byla, ale, řeknu to takhle: ne taková, o jakou bych stál. A tak jsem se rozhodl odejít úplně. Tím více, když už jsem dostal nabídku z radnice.
Zajímavé. Ale z druhé strany váš příchod na radnici pro mnohé vypadá tak, jako by KGB nastrčilo svého spolupracovníka do městské správy.
Jak by mě tam KGB mohlo nastrčit, když jsem propuštěn. Však dnes už to není to monstrum, o kterém jsme si zvykli mluvit.
Vy také považujete KGB za monstrum?
Samozřejmě. To, že aparát výboru úplně přestal odpovídat zásadám, na kterých byl založen, to je fakt. Je třeba ho rekonstruovat. To už se děje. Já ale pracoval v zahraniční rozvědce, s vnitropolitickými problémy jsem neměl nic společného.
Je rozvědka v KGB elita?
Ano, tak byla založena. Dokonce územně je umístěna v Moskvě tak daleko od ostatních služeb, že spolu prakticky nekomunikují. Ale to může být odrazující.
Nekajete se za svou minulost?
Ne. Nekaji. Lidé se kají za zločiny. Já jsem žádné zločiny nespáchal. A neospravedlňuji se. I když ospravedlnit se je vždy lehčí než udělat rozhodující krok. Já jsem ho udělal.
A také jste souhlasil s tímto rozhovorem. A stejně tak, že se nebudete hádat: Váš příklad potvrzuje zvěsti, že Sobčak sbírá do své skupiny bývalé komunisty a bývalé příslušníky KGB. Co myslíte, jaká bude reakce našich zahraničních partnerů, pokud zjistí, na jakém místě jste dříve sloužil? Nebude to vadit ve vaši práci?
Současný prezident USA (George H. W. Bush – pozn.) je bývalý ředitel CIA. No a co? Vadí mu to nějak? Já jsem také bývalý – bývalý zaměstnanec, bývalý komunista. Proč by mi to mělo vadit v mé práci?
Jak vy sám posuzujete: odpovídají a stačí vaše znalosti a schopnosti funkci, kterou vykonáváte?
V každém případě, moje současná práce se nachází ve sféře mých profesionálních zájmů. Vždycky jsem se zabýval mezinárodními vztahy. Vždyť i název mojí diplomové práce byl „Principy nejvyšších výhod zahraničního obchodu.“
Služba v rozvědce mi jistě také dala velmi mnoho, čistě ve smyslu vzdělání. Dobře umím německý jazyk, rozumím anglicky. Informace, kterými disponuji, mi dnes velmi pomáhají v práci. Cítím se být absolutně jistý, a to i v problémech našich byznysmenů. Však, když jsem přerušil práci v KGB, jako právník jsem pracoval v různých ekonomických strukturách. V potížích při plnění mých současných funkcí se nevyznám zcela. Ale nakolik jim odpovídám, to určí starosta nebo jeho zástupce. Zatím pracujeme ve shodě.
Vladimír Putin a starosta Petrohradu Anatolij Sobčak na zasedání zákonodárného shromáždění. rok 1993
Nakolik vás vaše předchozí služba zabezpečila materiálně?
Mám základní věci. Mám auto. Bohužel ne příliš dobré – „Volhu“ z roku 72. Spolu s ženou, rodinou a rodiči žiji v bytě o 54 metrech čtverečných, ve starém bytovém fondu.
Můžeme počítat, že koupit si vás je těžké. Ale je tu možnost vydírání. Já, například, slyšela, že kdosi se o to u vás snažil.
Padla určitá jména.
Jak se vám vlastně daří vycházet se zastupiteli města?
Nechtěl bych mluvit o případech vydírání, ale nebudu je popírat. Řeknu také, že narazili na toho nepravého. Ale snažili se mě vydírat akorát příslušností ke KGB. Jsou příklady jiných způsobů: Někdo ze zastupitelů se zde stále objevuje, protlačuje různé projekty. Byl případ, kdy jeden ze zastupitelů jménem městského sovětu podepsal miliónový kontrakt s rakouskou firmou. Nikdo ho k tomu nezplnomocnil, nikdo neposuzoval podmínky smlouvy. S návrhem firmy nebyl nikdo obeznámen.
Nicméně, beru v úvahu, že Sovět musí existovat, aby pomáhal a směřoval činnost správy. Je třeba jít cestou rozdělení moci – mírová praxe nám ukázala, že tato cesta je produktivní. A my se o tom už přesvědčujeme na základě svých zkušeností.
Například, právě probíhají jednání s Estonskem. Řeší se mimořádně bolestné otázky o osudu ruskojazyčného obyvatelstva. Zastupitel v petrohradském a v ruském sovětu Michajlovič Něstěrov, člověk výjimečně rozumný, tomuto případu velmi pomáhá. Vytvořili se u nás dobré vztahy s rozpočtovou komisí městského sovětu: tam jsou chytří a pracovití lidé. Společně jsme připravovali doložku o měnovém fondu а, upřímně, je to dobrá práce. My zařizujeme běžný provoz, a oni se zamýšlí nad hlavní linií rozvoje v této oblasti. Lidé jsou různí, a v Sovětu také.
Lidé jsou opravdu různí. A různě reagují na vaší nedávnou minulost. Slyšel jste o požadavcích, zakázat některé profese a funkce pro bývalé čekisty, s kterými vystupuje „Memorial“?[4]
Proč tedy nepoložit rovnou otázku o odstranění všech komunistů a vojáků z radnice, a najednou i ze Sovětu? Však armáda a strana se nedávno snažili uskutečnit převrat. Logika je stejná. Buď v jednom případě mluvíme o každém konkrétně a nebo v druhém, všechny házíme do jednoho pytle?
Pokud je řeč o důstojnících v aktivní záloze, kádroví spolupracovníci KGB pracovali a pracují v civilních institucích. Tak postupují všechny tajné služby na světě. Rozdílem té naší je, že naši spolupracovníci jsou všichni vidět. Jejich kolegu ze západu nikdy neodhalíte, on pracuje v podmínkách zvýšeného utajení. Což je u nás nemožné (kvůli financování) a bezúčelné. V každém případě, alespoň do nedávné doby.
V podmínkách totalitního systému stačilo všem říct: „Mlčte!“ ale dnes, když už nemlčí, všechno vyplavalo na povrch. Ale, opakuji, žádná tajná služba na světě bez takových agentů nepracuje. Tak to bylo, tak to je, a tak to i bude. Ale mě už se to netýká, opakuji, z KGB jsem propuštěn…
Zdroj: meduza.io 25. 11. 2016
překlad: Tomáš Erhart
______________________
[1] (Starosta Petrohradu v letech 1991-1996)
[2] Leningradská státní univerzita – dnešní Petrohradská státní univerzita
[3] Přeživší blokády Leningradu 1941-1944
[4] Memorial – ruská nevládní nezisková organizace pro ochranu lidských práv