Rok 1998 byl v Rusku zvláštní. Putin ještě jen stoupal vzhůru, většina ruských archivů byla stále otevřená – a generálové KGB poskytovali rozhovory CNN o tom, co dělali za studené války. Na Západ dokonce utíkali i bývalí archiváři KGB – taková to byla doba. Takže nemusíme moc tápat v tom, zda jsou následující věci pravda, nebo ne. Máme to z velké části potvrzeno přímo ze zdroje. Jak je to teda s tou státní propagandou?
Tzv. aktivní opatření (активные мероприятия) je něco, co vynašla předchůdkyně KGB už v době boje proti Bělogvardějcům. Například založila falešné protibolševické hnutí (klidně přitom pár Rudoarmějců postřílela), aby se dostala k velitelům bílých vojsk. Díky tomu jich pak pár úspěšně zamordovala. Základem těchto opatření byla (a je) jednoduchá myšlenka: špionáž nestačí, je třeba informace v cizích zemích i aktivně šířit tak, aby co nejlépe sloužily Sovětskému svazu. Teď přeskočíme spoustu desetiletí a pustíme se do historie, která má vliv na dnešek.
Jurij a jeho kapela
Žil-byl kdysi někdo jménem Jurij Andropov: V roce 1956 potlačoval maďarské povstání proti SSSR (střelbu z kulometů do davu nevynechal). V roce 1968 inicioval invazi a následně řídil operace KGB v Československu. Už jako šéf celé KGB v roce 1979 trval na sovětské invazi do Afganistánu. Dva roky na to přesvědčoval Brežněva, aby ruské tanky tentokráte vyjely do Polska a udělaly pořádek se Solidaritou (to neklaplo). Takový to byl kádr na nezasahování do dění v cizích zemích.
No a tendlencten Jurij založil začátkem osmdesátých let pro KGB Kurz aktivních opatření. V Jaseněvu, v sídle Ruské vnější rozvědky SVR (ta je tam dodnes). Přinejmenším v té době se tam vyučovalo vše: od mediálních manipulací až po násilné akce. To zahrnovalo práci s dezinformacemi, propagandou, zpochybňováním vládních opatření, politickými represemi, infiltracemi do církví, ale i různé formy kompromitace či dokonce likvidace nepohodlných osob.
Tohle všechno víme od generálmajora KGB Olega Kalugina (rozhovor, který v roce 1998 poskytl CNN, anglicky). Ten v první polovině osmdesátek sloužil v Leningradu. Kde tenkrát byl i jistý vyšší důstojník (dneska podplukovník) KGB Vladimír Putin. Zda Voloďa Jaseněvem prošel, se můžeme jenom dohadovat. Ale jelikož ho v roce 1985 poslali sloužit do NDR, já bych si klidně vsadil na to, že jo.
Co ho tam naučili? Kalugin tvrdí, že aktivní opatření byly „srdcem a duší“ sovětské špionáže. Popsal je takto:
„Žádný sběr informací, ale podvracení: aktivní opatření na oslabení Západu, vrážení klínů do spojenectví každého druhu, speciálně NATO, vyvolání sporů mezi spojenci, oslabovaní USA v očích lidí v Evropě, Asii, Africe a Latinské Americe tak, abychom si připravili půdu pro případ, že tam někdy vypukne válka.“
Teď je čas vybrat z dlóóóuhého seznamu jednoznačně potvrzených akcí KGB, abychom věděli, jak to obvykle vypadalo v praxi:
- KGB byla zdrojem fámy, že program fluorizace vody v USA byl ve skutečnosti tajný plán vlády na kontrolu porodnosti
- v Moskvě také vytvořili první verzi fámy, že celé přistání na Měsíci byl jenom podvod a ty obrovské peníze nešly do NASA, ale do CIA
- využili převažující postoj médií, aby ve veřejnosti (a dokonce i mezi americkými politiky!) podpořili názor, že Strategická obranná iniciativa Ronalda Reagana je jenom nepraktický nápad ze Star Wars (to už nebyl jeho protějškem v Moskvě nikdo jiný, než sám Jurij Andropov)
- vyfabrikovali příběh o tom, že virus AIDS byl vytvořený americkými vědci ve Fort Detrick – šířil jej do médii v Rusku narozený (a v USA naverbovaný) biolog Jakob Segal
Zvláštní kategorií aktivních opatření je vždycky podpora místních mašíblů všech druhů. Jenom do různých mírových iniciativ za Vietnamské války nalil SSSR něco přes miliardu dolarů(!). Zdaleka nezůstali jenom u toho. Generál Kalugin se o tom rozpovídal takto:
„Programy KGB byly připravené tak, aby šly použít na všech druzích kongresů, mládežnických festivalů, v ženském hnutí, v odborech, v kampaních proti americkým raketám v Evropě, neutronovým zbraním. Používaly se všechny druhy padělků a podvržených materiálů, které cílily na politiky, akademickou obec i na co nejširší veřejnost.“
Přesně do této kategorie spadá i Americký mírový výbor (US Peace Council – anglická Wikipedie), který figuroval v mém nedávném statusu o černé propagandě v ČR. Jak jinak, šířené českými Vlasteneckými novinami. Kdo by zdroj s podobným názvem podezíral ze služby cizím zájmům, že? Tyhle techniky ale jaseněvští ovládají perfektně. Podobně zvyšovali v šedesátkách v rámci operace Pandora rasové napětí ve Státech. Psali a rozesílali černošským organizacím rasistické dopisy jakože od Ku Klux Klanu. Půvabné je, že operaci proflákly hrubky v angličtině. Samozřejmě, po padesáti letech jsou už dneska profesionálně úplně jinde.
Od Ronalda k Billovi
Lidé si dnes často pletou demokracii a svobodu slova. Pravda je taková, že ta v dnešním pojímání vznikla až po druhé světové válce. V přímé reakci na Hitlera přitom ale jasně vymezila hranice (hanobení skupin lidí, popírání holocaustu). Vzhledem k tomu, co jsme si dosud řekli, je vlastně zázrak, že přežila Studenou válku bez úhony. Nebylo by nic jednodušší, než dezinformátorům jít po krku. Zakázat je, pozavírat a basta.
Začátkem vyhrocených padesátých let se to v USA i dělo. Ale demokratické mechanizmy to dokázaly po pár letech zastavit. V opačném garde to fungovalo i v celém východním bloku, jenom ti mrtví nebyli dva, ale jenom v malém Československu přes tisíc. Jak to má Západ s cenzurou a aktivním potlačováním co i jenom známých hlásných trub KGB si ověříte lehce: pokud chcete a máte na to žaludek, klidně si na stránky USPC zajděte. Jsou tam dodneška.
Ono je totiž blbost hájit svobodu nesvobodou. Někdy se nám to nemusí líbit (článek iDnes ze 17.1.2017), ale dokud bude mít svoboda přednost, je to tak správně. A na ilustraci téhož dneska na ruské straně (zmiňuje se tam i změna ovzduší od nástupu Putina) si přečtěte o tom (článek na stránkách Českého rozhlasu), že co i jenom zmínka o paktu Molotov-Ribbentrop je dnes v Rusku trestná stejně, jako byla v Sovětském svazu. Už když Hitler napadl Sovětský svaz, ze všech sovětských novin v knihovnách byly v podstatě přes noc vyřezány všechny zmínky o dohodách s Německem. Dnešní Rusko se zjevně vrací k propagandistickým tradicím svých dědů.
To ale neznamená, že demokratický stát by neměl proti dezinformacím něco dělat. V USA se toho snažila nejdříve chytit CIA. Ovšem vzhledem k jejímu přirozenému sklonu používat podobné techniky jako KGB to americké demokratické mechanizmy poměrně rychle zastavily a zřídili zcela oficiální Americkou informační agenturu (USIA – česká Wikipedie). Ta měla ovšem náplň práce docela nudnou: v podstatě šlo o instituci, co měla na starosti PR ve prospěch USA.
Hned na začátku si udělejme v něčem jasno: ne že by Američané neuměli vést psychologickou válku. Ale vždycky jasně omezenou a vedenou s jasnými cíli na nějakém území. Takovéto operace ovšem spadaly pod CIA, své speciální jednotky tohoto druhu mají i ozbrojené složky. Rozdíl proti Sovětům je v tom, že jestli někdo něco udělá neeticky vůči neutrálním zemím, či nedej bože spojencům, nikdy se to nepovede ututlat natrvalo. A když je to něco opravdu špinavého, padají tam hlavy (na rozdíl od SSSR jenom obrazně). Připomínám, že se zde snažím popsat pouze propagandistické působení na území cizích států.
Ať budete hledat jak budete hledat, pravděpodobně v celých dějinách USIA nenajdete nic, co by co i jenom vzdáleně připomínalo propagandistické operace KGB na Západě. Základní důvod vám v jednom odtajněném dokumentu o klamání nepřítele za Studené války prozradí sama CIA na svých stránkách: pro autoritářský režim je vždycky mnohem snazší mít svá média tak pod kontrolou, že do nich zvenčí nemá šanci nic plánovaně prosáknout. Už z tohoto prostého důvodu se tyto snahy ze strany USA omezovaly pouze na tzv. bílou propagandu: v podstatě jenom poskytování informací, které byly v zemích komunistického bloku utajovány, nebo zkreslovány.
Jako nejhorší případ za hranou bílé propagandy z dílny USIA se zmiňuje jedno vysílání Hlasu Ameriky (kterou jenom chvíli předtím ještě řídila CIA) z roku 1956 v maďarštině. Právě to prý vyvolalo již zmiňované povstání, které stálo životy 30 000 Maďarů a 7 000 Sovětů. Jenomže tou rozbuškou nebyla dezinformace. Ale pouhé zveřejnění (v té době i před sovětskou veřejností přísně utajovaného) Chruščovova projevu na XX. sjezdu KSSS o stalinských zločinech. Jenomže, Hlas Ameriky u toho sliboval přímou pomoc ze Západu (o které se neví, že by ji někdo kdy plánoval). A to je asi tak všechno, co se mi povedlo vypátrat jako případnou „záměrnou“ dezinformaci. V tomto případě to ale spíše vypadá na nějakého iniciativního blbce. Kdyby byl skutečným záměrem úspěšný převrat, byli by to povstání doopravdy podpořili, že ano. A nesplněné sliby tohoto charakteru jsou propagandisticky silně kontraproduktivní (viz též iráčtí šíité po Pouštní bouři).
Abych snad nějakým konspirátorům nepřipadal jako naivní dodám, že speciálně u Hlasu Ameriky bylo až do konce devadesátek speciálním zákonem zakázáno co i jenom zveřejňovat přepisy vysílání v USA. Oficiální důvod je půvabný: „aby občané USA nebyli vystavováni propagandě vlastní vlády“. Ale proto, že doopravdy nejde dohledat nějaké cílené používání špinavějších praktik, nejspíše šlo jenom o relikt z amerického protikomunistického šílení z první poloviny padesátých let. Nakonec, sesterská stanice USIA Svobodná Evropa nikdy podobný limit neměla.
Nicméně, jde o velice podivné pravidlo, které hodně stěžuje jakýkoliv zpětný výzkum (zvláště, když šlo vlastně o desítky stanic vysílajících v desítkách jazyků do různých zemí a za velice rozdílných historických podmínek – války nevyjímaje). Takže možnost, že se toho za ty desítky let událo víc, je stále velká. Ale stále se zde bavíme o jediném prostředku: rádiu, které nijak nezastíralo, v čím dresu vysílá.
Dost bylo historie, teď je tu Útvar!
Možná jste už ze vší té historie otrávení. Jenomže bez ní by hodnocení současnosti mohlo vypadat jenom jako hodně divoká paranoia bez jakéhokoliv faktického základu. Ten se dá shrnout do dvou závěrů:
- Vladimír Putin si je velmi dobře vědomý toho, co masově šířené informace na Západě umí. V bezpečnostních složkách stihl udělat průvan už v prvním roce svého prezidentování. A převrat-nepřevrat nezapomínejte, že v Rusku se na žádné lustrace nehraje. Nakonec, prezidentem je podplukovník sovětské tajné služby. Z toho plyne, že zkušení odborníci z osmdesátek mu určitě nechybí, jenom jim na ramenou už nesedí žádní ometálovaní geronti, co po nocích teprve dekódují slovo internet. FSB (dnešní pokračovatelka KGB) šéfuje člověk, který do leningradské pobočky nastoupil ve stejném roce, jako Putin (1975). To bude stěží jen náhoda. Je to dobrý signál toho, jaký význam agentuře ruský prezident připisuje. Nakonec, to jeho reforma nechala v FSB vzniknout Operační informační službě mezinárodních vztahů v čele s úplně internetově neexistujícím šéfem. Odhady mluví o to, že zde pracuje něco mezi 3 000 až 10 000 lidí (!). Ale to jsou opravdu jenom odhady typu věřte nevěřte.
- Těsně před nástupem Putina k moci Američané udělali přesně opačné kroky. V podstatě „informačně odzbrojili“. USIA, která měla v té době kolem 6 500 (!) pracovníků, zrušili. O zbytek (Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a pár dalších) se teď stará mnohem menší Vysílací rada guvernérů (nebo jak přeložit Broadcasting Board of Governors – anglická Wikipedie). O její kvalifikaci asi nejlépe vypovídá nedávný výrok jednoho amerického senátora: „BBG je nejzbytečnější organizace federální vlády. Je plná lidí, co nic nevědí o médiích nebo zahraniční politice.“ Věřte mi, mohl bych zde ještě dlouho rozmazávat, proč je dnešní zahraniční informační (natož propagandistické) působení USA bezzubé. Jak víme z bezprostřední blízkosti, nereaguje ani v případě, kdy hlava spojenecké země prohlásí velvyslance USA za neviditelného. Vlastně – ani nemá jak. Česky nevysílá už bezmála 20 let (jsme spojenec). A pokud těch pár rozčílených intelektuálů budete chtít považovat za americké agenty – prosím. Nebude vám to ale připadat od nejmocnější země planety jako přílišná impotence? Prosté spontánní rozčílení domorodců vypadá mnohem pravděpodobněji.
Suma-sumárum, jednoduchý příběh: Na přelomu milénia se všem zdá o sluníčkové budoucnosti. Amíci se domnívají, že svou propagandu už nepotřebují. Rozpustí tedy své studenoválečníky. Čerstvý ruský prezident ovšem nejdříve tiše přeoře svou zpravodajskou službu. A dosadí tam své bývalé kolegy z osmdesátek. Když se pak začne zdát, že Ukrajina by si nedej bože dovolila definitivně se trhnout z politického vlivu Moskvy, Putin zareaguje. Ne, nebudou to na Krymu dělat falešní Bělogvardějci. Budou to vojáci bez označení. Voloďa tohle na 99% zná. A ví, že reakce Amíků bude bezzubá.
A tak rozeběhne i Donbas. Pak se ale povede v OSN (až přes Valné shromáždění, v Řadě bezpečnosti to Rusko zablokuje) prosadit rezoluci o sankcích. Ty bolí. Zvláště v kombinaci s klesajícími cenami ropy. V roce 2014 se na Facebooku vyrojí první vlna falešných profilů, která jasně ví, že Ukrajinci jsou fašisté. Současně vzniká spousta nových serverů s nejasnými vlastníky a provozovateli, které od těchto profilů postupně převezmou agendu. Tu už radostně šíří i spousta nových místních užitečných idiotů (původně sovětský výraz). Ať už odkazováním na nové „nemainstreamové“ či „politicky nekorektní“ zdroje, anebo šířením nových slovních spojení typu ukrajinská fašistická vláda.
Protože se tyhle události ale nakonec octnou v zákopové válce, rok 2015 je nuda. Není na čem stavět a čím přiživit ruské postoje. Propaganda je přitom v internetových dobách tak hezky levná zbraň… A tak se v květnu zachrastí poprvé postaršími Iskandery, s buzzem hodným značky Apple se předvede pár předsériových prototypů nového supr-čupr tanku Armata na spektakulární vojenské přehlídce. Kam za daných okolností odmítne přijet kdokoliv ze Západu. Kromě jednoho nejmenovaného užitečného idiota.
A pak přijde dar z nebes: migrační krize v Evropě. Něco, v čem je Rusko z obliga. Ale je to geniální klín, který jde vrazit mezi Evropskou unii a země bývalého Východního bloku. U Poláků stačí přiložit pod jejich tradiční nacionalizmus. U Maďarů pod jejich pocit, že jim Evropa křivdí už od Trianonu (dělení Uherska po První světové). Neklapne to úplně pouze u Slováků. Tuto agendu tam přečůrá jeden místní mašíbl díky (ideologicky už zastaralým a evropsky nezajímavým) Romům. Ale zbytek slovenských užitečných idiotů vděčně zahraje své role, i když jim je to ve volbách vlastně prdlačky platné. Čechy si charakterizovat nemusíme, vidíme to všichni.
Ne, nebudu zde rozebírat konkrétní techniky (to se chystám udělat jindy a jinak). Když se vám najednou v jazyce začnou vynořovat přesně ohraničené, silně vymezovací a nezřídka hanlivé stereotypní označení, které se lavinovitě šíří (zpočátku hlavně na základě dezinformací, či silně zkreslených informací), začnou je automaticky používat i lidé, kteří vůbec nic netuší o jejich obsahu, můžete klidně vsadit citlivý úd na to, že někdo vrtí psem. Zvlášť, když se to všechno zpočátku šíří z několika málo zdrojů. Nejlépe v kombinaci médií, pár lidí s tituly a obskurních publicistů. O hlas lidu se dnes hravě postarají sociální sítě.
Ono se toho o manipulacích dneska strašně nakecá. Jejich podstatnou vlastností ovšem je, že když jsou lehce rozpoznatelné, už to nejsou manipulace. Jenom prosté techniky přesvědčování. Ta spousta polárních novotvarů v hovorové češtině posledních dvou let typu sluníčkáři, havloidi, dobroserové, neomarxisté (počet včetně slovních spojení už jde do desítek) už nelze (z odborného pohledu zcela určitě) považovat za náhodu. Dokonce se zdá, že jdou vysledovat k původním zdrojům Stejně jako fakt, že jazyk odpůrců žádnou podobnou standardizaci nevykazuje a obsahuje mnohem méně hodnotících a pejorativních novotvarů. Přesně to by se totiž dělo, kdyby někdo systematicky „protipůsobil“ stejnými technikami.
No a do tohoto stavu vznikne v ČR ministerský útvar o 20 (!) lidech, který má uvádět na pravou míru ty nejhrubší dezinformace. A to pouze tak, že o případné lži řekne, že je to lež. Nemá žádné prostředky pro vlastní působení na veřejnost (nevlastní média), nemá žádné zvláštní právní páky na to, aby cizí média umlčoval, zavíral, či zakazoval. Buď mi odpuštěno, ale o kvalifikaci těch lidí také nepanuje nějaká úplná shoda. Zlé jazyky tvrdí, že to zatím spíše slouží jako úschovna pro policisty, které by jinak mohly semlít současné reorganizace Policie ČR.
A i přesto se rozpoutá kolem této (z propagandistického hlediska) ne zrovna kvalitní trpajzlčí lucerničky na osvětlování lží nové pojmové peklo. Po prvoplánové „cenzuře“ (z definice jde o něco úplně jiného), kterou dokonce opět užitečně idiotsky podpoří i Hrad, už po pár týdnech přichází i těžší kalibry (bacha, Parlamentní listy). Jak jinak, zabalené v opakujícím se ubezpečení, že mluví mediální odborník (nepočítal jsem to, ale tak přes deset jich tam bude).
Ten tam polemizuje s výrazem kyberválka (který má ovšem s propagandou pramálo společného). Není to moc čtivé a je to prošpikované výrazy jako explicitní, relevantní a podobně, asi aby lid nepochyboval o vědeckosti. Dokonce se mimoděk dopustí i definice komunikačních stereotypů: „Jde o je základní psychologický prvek, že zavedete do jisté míry metaforický pojem, vnesete ho do diskurzu, párkrát ho zopakujete, tím se usadí v myšlení veřejnosti a pak už nemáte potřebu ho vysvětlovat.“
Popravdě, neměl jsem moc nervy, číst to podrobně celé. Ale je příznačné, že někdo, kdo ví jak to funguje, v tom samém článku vynáší na adresu útvaru přinejmenším dva nové metaforické pojmy: Ministerstvo dezinformace, cenzorně-estébácké centrum na vnitru a samozřejmě, neopomene zopakovat starší Ministerstvo pravdy a cenzorský úřad. To asi aby nezapadly.
Jestli bych měl jednoduše poradit někomu neutrálnímu, jak v dnešní době, kdy je médiem každý z nás, poznat propagandu, byla by ta rada až banální: Sledujte dva úkazy:
- Používání jednotného slovníku složeného z oněch hodnotících stereotypů. Když si někdo v argumentaci nevystačí s běžnou češtinou a propadávají mu tam „havloidi“, „sluníčkáři“ nebo možná za chvíli „Ministerstvo pravdy“, máte čest ne s propagandistou, ale určitě s někým již infikovaným. Měl bych asi poradit nějakou léčebnou kúru, ale univerzální neexistuje. Výhodou těchto technik je, že zatím, co útočník buduje na zelené louce, obránce se už potkává s hotovými hrady a příkopy, které jsou u každého jedince trochu jiné.
- Skrytá hodnocení. Jednu z věcí, kterou propaganda těžko skrývá, jsou všudypřítomná skrytá hodnocení dobrý/špatný i u jinak zcela věcných popisů. Jde například o náhradu slova „tvrdí“ slovem „přehání“, slova „říká“ slovem „vyřvává“, výraz „šíří se“ výrazem „rozlézá se“. Člověk nemusí být lingvista, aby poznal rozdíl. Ovšem právě tato příznakovost je běžně těžko viditelná a má navýsost emocionální nevědomé účinky.
Nemějte to lidem za zlé, neb nevědí, co činí. Na druhou stranu, díky možnosti zpracovat tzv. velká data se dnes dají zdroje poměrně spolehlivě vypátrat i zpětně v čase. Takže teoreticky to tak jednoduché s dnešní sociálně-síťovou propagandou zase není. Ale mám silné pochybnosti, zda na to stačí aktuálních 20 chovanců.
Takže když si v rámci toho, co jsme si dosud řekli, uvědomíte, proč najednou takový unisono řev kvůli podobné banalitě, asi už i sami teď vytušíte, z jak spontánního nebo organizovaného zdroje vychází.
A pokud máte pocit, že jste úplně objektivní, ale vaše mluva vykazuje některé z výše uvedených znaků, ještě jednou si v duchu proberte, zda to doopravdy mluvíte vy, nebo někdo vašimi ústy (klávesnicí). Jistě: logicky budete mít chuť mi za podobnou úvahu nejdříve naplivat do ksichtu. K tomu můžu říct jenom jediné:
Mně je to šumák. Myslete si co chcete. Říkejte si co chcete. Věřte, že se nemáte čeho bát. Nikdo vás nebude umlčovat ani zavírat. To Ministerstvo dezinformace na to nemá kapacity, právní nástroje a podle všeho ani správné lidi.
Co vám nezaručím je, že se za svou naivitu jednou nebudete stydět.
Autor článku je magistr psychologie masových komunikací.
