„Pokud se stát v osobě konkrétního vůdce stane tím jediným náboženstvím, moudří a pochybující jsou preventivně označeni za nespolehlivé a slepá víra za důležitější a zejména správnější než jakékoliv vědomosti.“ Semjon Novoprudskij o zaostalosti, dehonestaci vzdělání a vědomostí. O Rusku dnes i včera.
Kladivo na čarodějnice
Po přiřazení Levada centra k zahraničním agentům (proti čemuž se postavily všechny ruské sociologické agentury, byť naši sociologové mezi sebou, slušně řečeno, nekamarádí a někteří se značně přátelí s mocí) publikoval jeho ředitel Lev Gudkov hořké a tvrdé prohlášení. V něm říká, že Rusko stojí před hrozbou proměny na “rezervaci chudého a agresivního obyvatelstva, které se utěšuje iluzemi o dokonalém a výjimečném národě”. Čin ministerstva spravedlnosti podle Gudkovových slov vede k omezování vědeckých vztahů ruských vědců se zahraničními, což předznamenává “perspektivu pokračující konzervace vědeckého archaismu a degradace”.
Degradaci a konzervování vědeckého archaismu nezažíváme poprvé. Famusova devíza “když vřed tak vřed: a všecky knihy spálit hned” za 192 let od chvíle, kdy Gribojedov tato slova napsal, ba i před tím, byla vždy v ruské státní praxi živoucí. A je dokonce i pochopitelné, proč.
Z jedné strany je stát svatosvatě přesvědčen: čím zaostalejší lid, tím snadněji se ovládá. Tím snazší je přesvědčit ho, že každá moc je “od Boha”, dokonce i když to není báťuška car, ale jen prezident, najatý a ideálně ve volbách obyvatelstvem vyměnitelný top manažer země. Pokud se stát v osobě konkrétního vůdce stane tím jediným náboženstvím, moudří a pochybující jsou preventivně označeni za nespolehlivé a slepá víra za důležitější a zejména správnější než jakékoliv vědomosti.
Z druhé strany se za nebezpečné považuje i vzdělání uvnitř struktur moci, zvlášť na středních a dolních patrech. Rozdělení rozumu a vědomostí ve vertikále moci u nás vždy probíhalo podle přísné subordinace. Nejmoudřejší (a nejenom nejlaskavější, nejprozíravější, nejmilosrdnější a nejstarostlivější) – je určitě “car”. Gubernátor je zcela určitě “moudřejší” než zástupce gubernátora. To vyplývá z funkce. Byť právě nižší úředníci u nás často dělají práci za neschopné vedení. Tady má původ i pověstný lidový titul takového výkonného úředníka “gubernátorův Žid”.
Logika výběru kádrů na principu “loajální místo schopných” převládala v postimperiálním Rusku prakticky vždy, jen s velmi zřídkavými výjimkami. Výjimkami se obvykle stávala ta období, kdy “loajální” vše až do základů rozložili. Tehdy se stát vynuceně a ne na dlouho obracel na profesionály, jelikož bylo nutné bezodkladně obnovit zemi z ruin. To byl i případ počátku 90. let minulého století. Na ekonomických základech tehdy vytvořených Rusko prožilo na počátku 21. století své syté roky
Všechny základní jakžtakž fungující elementy našeho trhu, následně znetvořeného vměšováním a proniknutím siloviků do byznysu, byly vytvořeny právě tehdy na ruinách sovětské plánované ekonomiky.
Boj s nezávislou vědou a vzděláváním se znovu stal důležitou součástí oficiální ideologie a politické praxe. Naposledy se tak silně projevoval v pozdním stalinismu, kdy byla zničena genetika, oficiálně překřtěná na “prodejnou děvku imperialismu” (a do vězení poslán shnít přední biolog Nikolaj Vavilov), dětská psychologie, etnopsychologie a velmi zajímavá sovětská urbanistika. Tehdy vědu řídily takové typy jako “lidový akademik” Trofim Lysenko, který tvrdil, že “v socialistické společnosti nejsou a být nemůžou dědičné choroby”, a zabýval se “převýchovou” žita na pšenici.
Současná vlna státního zpátečnictví započala před deseti lety programem “Čistá voda”. Tehdy ještě nešlo o očistu od “zahraničních agentů” typu Levada centra nebo vědecko-vzdělávacího fondu Dmitrije Zimina “Dynastie”, ale jen si chtěli přisvojit státní peníze pod pláštíkem očištění vody v domácnostech v rozsahu celé země a dostali na to 15 miliard rublů ze státního rozpočtu. Tehdejší mluvčí Dumy Boris Gryzlov podpořil osobně “nejlepší” filtr (což ve skutečnosti nebyla pravda) jakéhosi Viktora Petrika. Což vedlo k vytvoření komise pro boj s pseudovědou v Ruské akademii věd a ve vědecko-politické diskusi se objevil pojem vytvořený paleontologem Kirillem Jeskovem “petrikgate”.
A pak se to rozjelo. Na vědecko-výzkumné univerzitě jaderné fyziky MIFI slavnostně otevřeli katedru teologie. Následně začala reforma Ruské akademie věd, v jejímž důsledku začali řídit vědecko-výzkumné instituty úředníci vzdálení jak vědě, tak i efektivnímu řízení. Obzvlášť to odnesla historie, která vždy přijde na řadu první. Nejprve vytvořili prezidentskou komisi pro boj s falzifikací historie proti zájmům Ruska, která však nakonec byla zrušena. Zakázat celému světu vykládat si po svém historické události je nereálné. Pak se začaly historikům zadávat z vědeckého hlediska otřesné politické zakázky, jako třeba úkol napsat akademickou učebnici dějin Novoruska. V těchto souvislostech začaly alternativní Fomenkovovy dějiny působit jako nudný mainstream. Jmenování intelektuálních či profesionálních barbarů do různých funkcí tento obrázek doplnilo.
Obchodník s banány s pochybnou pověstí (teď soudy řeší jeho bankrot) se po zničení představení Tannhäuser pravoslavnými aktivisty a s pomocí Ministerstva kultury stal ředitelem Novosibirské opery. Předtím pravoslavní aktivisté beztrestně ničili výstavy. Státní orgány projevy těchto světských a pravoslavných tmářů ponechávaly bez povšimnutí. A pak se kvantita proměnila v kvalitu.
Postupně se stalo možným jmenovat prezidentovým zmocněncem pro lidská práva bývalého generálmajora milice. Dětskou ombudsmankou manželku duchovního Ruské pravoslavné církve s radikálními názory. Ministryní školství jmenovat apologetku konzervatismu a také jednu z autorek myšlenky “duchovních svorníků”, která se stala ospravedlněním těch nejodpornějších, antihumanistických, iracionálních zákonů a kroků státu v posledních letech.
Při normálním stavu věcí by autorství pověstného článku o nooskopu mělo vyvolat pozornost státní moci, ne jen hrstky vzdělaných lidí, kteří se snaží apelovat na jakési “bezcenné objektivní znalosti”.
Námitky lidí podporujících státní moc, že přece není možné obviňovat právě jmenované lidi předem, že je třeba jim dat čas na práci, ať se předvedou, nejsou správné. Protože žádné “předem” už dávno není.
Taková “presumpce neviny” ve vztahu k nově jmenovaným nefunguje, protože stát si všemi svými činy během posledních minimálně tří let už vytvořil stabilní reputaci. Boj proti vědeckým poznatkům a základním humanistickým hodnotám se vede vědomě a postupně.
Kdyby z ničehož nic ombudsmanem jmenovali známého obhájce lidských práv bez finančních a dalších vztahů s okresní, oblastní nebo kremelskou administrativou, Všeruským fondem, církví a s “pomocníky Donbasu”, a ministrem školství talentovaného organizátora vědy nebo světově proslulého vědce – pak ano, pak by to bylo opravdu překvapení.
Takhle budou muset noví funkcionáři svými činy vyvrátit (či potvrdit) onu aureolu neobarbarství, kterou je od počátku obdařil samotný stát.
Nedávno byl v Rusku přijat zákon o zákazu GMO potravin – Trofim Lysenko jeho autorům z hrobu tleská. Dostali se až k Levada centru. Provádí se bohoslužby za dostavbu fotbalového stadionu v Petrohradě a úspěšné starty raket: stadion se nedaří dostavět deset let, rakety bezbožně padají. K tomu vodopádu pseudovědeckých pořadů v televizi není co dodat – politické a pseudovědecké nesmysly se na nás řítí z obrazovky přibližně ve stejných proporcích.
Právě proto je bohužel logické očekávat pokračování nástupu tmářství všech možných typů na všech frontách. Utiskování vědy a vzdělání. Vměšování do kultury a sdělovacích prostředků. Profanace obrany lidských práv.
Pokud stát směřuje ke vměšování do soukromého života lidí, a to včetně toho intelektuálního, chce určovat, co máme číst, na co se dívat, co si myslet, čemu věřit, nezbývá, než nabírat do funkcí ty, kdo věří, že AIDS je výmysl a fake. Ty, co si pod lidskými právy představují řidičské oprávnění nebo je považují za “západní herezi”. Píší články o “nooskopu”, který řídí svět.
Jsou potřeba lidé, pro které bude provádění takové politiky příjemné a snadné. Kteří nebudou pochybovat a přemýšlet. To proto, že tvářit se hloupěji, je pro člověka těžké, dokonce i fyziologicky, a o to více je těžké konat v souladu s touto maskou.
Z pomocného nástroje moci se tmářství před našimi zraky mění na základ státní politiky, v národní ideu odporu proti čemukoli současnému. Avšak nelze efektivně kontrolovat a dávkovat barbarství – dříve či později ovládne kontrolory. A to je pro zdraví státu skutečně nebezpečné.
Řada vědeckých oborů se ještě nevzpamatovala ze stalinských čistek. Většina našich nejlepších fyziků, biologů, matematiků pracuje v zahraničí, nebo si tam přivydělávájí. Ale potíž není jen v chudobě ruské vědy. Peníze na ropné topmanažery ze zahraničí nám donedávna stačily. Potíž je v atmosféře.
Úředníci s opsanými, ukradenými disertacemi píšou na koleni falešnou státní ideologii. Ale není možné vystavět aspoň trochu pevnou a hlavně efektivní současnou státnost na pseudovědeckém nebo kvazináboženském podloží, boji proti vědění, lidským právům a tvůrčí svobodě. Současné technologie a plnohodnotný rozvoj národa kráčí ruku v ruce se svobodou, a ne se svorníky, jakkoli označovanými za duchovní.
Zdroj: gazeta.ru 16. 9. 2016