Spisovatel Viktor Šenderovič a jeho krátký břitký text o stavu ruské společnosti…
To, že se v naší zemi všechno podělalo, je zlé. Ale jenom zlé. Opravdu hrozné je něco jiného.
Hrozné je to, že nám přestal vadit i ten smrad.
V tom je pravá beznaděj: zvykli jsme si. Trvá to přece už půl druhé dekády. A není tady ani moc šancí na nějakou šokovou terapii. Myslím, že tuhle odbočku jsme minuli v Beslanu.
Když jsme stříleli z tanků do vlastních dětí a Rusové se ani nepřestali dloubat v nose – co by v nás ještě mohlo vyvolat nějaký cit? Zrušení voleb? Rozsudek? Jachty úředníků? Napojení generálního prokurátora na podsvětí? Vrah v čele federativní republiky? Prezidentovy prachy ulité v Panamě?
Nechtějte mě rozesmát. To už tady všechno bylo.
Pozdě bycha honit.
Je to všechno mnohem horší než za pozdního socíku. Tehdy jsme tu měli ideologii, která se přežila. Byla chybná, zločinná, zmrtvělá, ale byla posvěcená dávnou čistou vírou! V sedmdesátých letech nikdo nemiloval Brežněva, nikdo nejásal nad tanky v Afghánistánu. Hromadila se prázdnota a ta se musela zaplnit novou myšlenkou. Nakonec, dalo se vymluvit na neznalost; panovala představa, že postačí vydat Souostroví GULAG, a…
Tak ho vydali.
Obyvatelstvo pokrčilo rameny: no a co?
A aniž by vidělo výrazný rozdíl mezi liberalismem a zlodějinou, vstoupilo do nové fáze, do fáze vědomé apatie podporované programem státní korupce.
A zdá se, že díky tučným ropným rokům se úpadek stal nezvratným.
Křupanské samolibosti se dnes říká “vlastenectví” a slovo “humanismus” už každý vnímá jen jako vtip.
Ti, kdo by mohli bezvědomé obyvatelstvo proplesknout a pokusit se je přivést zpět k vědomí, jsou buď mrtví nebo odsunuti na druhou kolej. Ti, co odjeli, a ti, co se zkurvili, završili beznaděj této krajiny.
Komunistický a mafiánský boss Medunov nakonec dojel na komisi stranické kontroly a trestní řízení. Ale dnešní feudální gubernátoři jedou naplno podle kodexu zákonů podsvětí! Jaký je rozdíl mezi sovětským a současným funkcionářem…?
Kriminalita je všeobecně uznávaná norma. V kauze se zaměněnou olympijskou močí není obyvatelstvo vlastenecky pobouřeno zločinem, který se stal, ale tím, že nás při tom chytili; kmotra v Kremlu s miliardami v bance a falešným úsměvem mlčky podporují miliony: vždyť na jeho místě by se tak zachoval každý…
V této zemi jakékoli Navalného odhalení skončí jen pokrčením ramenou: No jo, a co já s tím? Venediktov se vůbec nemusel snažit: Rusům je úplně jedno, že Šuvalovovi pejsci mají pro sebe soukromý tryskáč.
Zvykli jsme si. Už dávno jsme si zvykli. Je to rodný smrad. Je náš.
Mýlím se snad?
Viktor Šenderovič
Zdroj: newtimes 24. 8. 2016
