Přinášíme text autorky Julie Nikolajevové, který vyšel 25. 10. 2018 na serveru liga.net.
Julie Nikolajevová: Co je “suverenita” na ruský způsob.
Rusko neuvažuje v celosvětových právních kategoriích. Vzpomene si na ně jen tehdy, když narazí na rozhodný odpor, a i tak jen na chvíli.
Ruské chápání státní suverenity se značně liší od chápání suverenity v civilizovaném světě. “U nich” je právní, ale v Rusku – “podle potřeby”.
Pokud na Západě suverenita země znamená její právní nezávislost a politicko-právní samostatnost, pak v Rusku se chápe podle teze “dělám, co se mi zamane”. A to všude, kde nedokáží odpovědět. Ostatně stejně jako pojmy “svoboda” a nezávislost” chápané jako cosi absolutního, co není ohraničeno cizím právem na to samé. Vlastně i hluboká izolace Ruska, do které ho Putin důsledně zahání, je Rusy přijímána jako nejvyšší projev suverenity a nezávislosti, a ne jako neutěšená diagnóza vyvrhele neschopného dohody.
Diskutovala jsem jednou s jedním ruským politologem na téma suverenity Ukrajiny a můj oponent tehdy tvrdil, že Ukrajina ztratila svou suverenitu, protože dostává finanční pomoc od USA. Nepamatuju se, že by se podobné diskuse vedly, když v devadesátých letech do Ruska šly tuny humanitární pomoci z USA a pravidelně se posílaly tranše MMF. Teď ruská státní moc, které by ani ruku nikdo nepodal a obležená sankcemi, hlasitě křičí o skandálním americkém vměšování do ukrajinské státnosti a o vazalském postavení Ukrajiny.
Mentalita současné ruské moci je mentalita pouličního gangstera se všemi z toho plynoucími konotacemi – v právu je ten silnější. Když jde do bitky se samopalem kalašnikov proti protivníkovi s klackem, v právních kategoriích nepřemýšlí. Vzpomene si na ně, když protivník přijde s granátometem. Tehdy obratně vytáhne svůj vlastní omlácený a potřebovaný ruční granátomet, kvůli přesvědčivosti za zády mává oprýskaným červeným tlačítkem a s pokerovou tváří vzpomíná na mezinárodní právo a světovou spravedlnost. Přičemž první část této hry s kalašnikovem proti klacku se podává jako velkolepé vítězství zahraniční politiky Vladimíra Putina, zatímco druhá, kdy se proti kyji použijte stejný kyj, jako agrese proti Rusku. Z vnějšku je to očividně nekonzistentní, ale z hlediska vnitřní gangsterské ideologie zcela logické – “quod licet Iovi, non licet bovi” (Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.)
Proč tu logiku lidé na Západě nechápou? Protože v mládí neposlouchali “Graždanskuju oboronu” (sovětská a ruská rocková skupina – pozn. překl.) a neopíjeli se při zpěvu “Máni”. Předat jim tuhle logiku – to je jak na nápěv Měsíční sonáty přednést sprostou odrhovačku, jenže, ksakru, oni stejně hloubku a tajemnost ruských nadávek nepochopí, pitomci. Jinak by jim už dávno došlo, co je to ta suverenita a nezávislost na ruský způsob.
Julie Nikolajevová
