Oblíbený ruský politický pořad televize Rossija 1 „Zprávy týdne“, který uvádí dvorní kremelský propagandista Dmitrij Kiseljov, velmi dobře slouží jako ukazatel aktuálních tendencí v Rusku. Pořad je určen výhradně pro domácího diváka, a tak ve svých tvrzeních příliš nekalkuluje se zájmem ze zahraničí.
Reportáž o euroskepticích ve Francii z 15. května ale zaujala novináře francouzské televize Canal+ a ti se v rámci pořadu „Le Petit Journal“ rozhodli prozkoumat, jak ruská média informují o Francii.
Novináři Canal+ oslovili účastníky ruské reportáže a ukázali jim jejich výroky tak, jak zazněly v ruském překladu. Vytržení z kontextu bylo tím nejmenším nedostatkem. Překvapení respondenti svoje slova vůbec nepoznávali.
Podívejme se na rozbor ruské reportáže blíže. Je tvořena několika příběhy, ve kterých vystupují místní obyvatelé. Mnozí z nich souhlasili s rozhovorem ohledně protestů proti novému francouzskému zákoníku práce. Stali se ale hrdiny jiného příběhu – o euroskepticích ve Francii.
Příběh první – Bruno Le Maire
Bruno Le Maire, někdejší francouzský ministr zemědělství, nyní jeden z proruských politiků, měl reportáži dodat punc oficiálnosti.
Také proto z jeho úst zazněla pro reportáž klíčová slova: „U nás již není žádná vedoucí politická síla a musíme hledat nové podněty pro rozvoj. Musíme více spolupracovat s Ruskem. Na tom závisí budoucnost celé Evropy.“
Když se jej reportér Canal+ zeptal, zda říkal to, co ruská reportáž odvysílala, tvářil se překvapeně. Prohlásil, že to sice není v přímém rozporu s jeho slovy, nicméně je to jinak, než původně říkal.
Příběh druhý – Hélène
Rusky mluvící dívka, která vystudovala francouzskou vysokou školu a již dva roky pracuje jako ekonom, byla velice překvapena, když se úryvky jejího rozhovoru k otázce nového francouzského zákoníku práce objevily jako součást reportáže o francouzských euroskepticích.
Příběh třetí – Savannah Anselmeová
Savannah, jednu z protestujících proti zákoníku práce, anglicky oslovil ruský reportér přímo během demonstrace. Podle reportáže měla prohlásit: „Prezident nás zradil. Snaží se nás umlčet. Investujeme tisíce eur do svého vzdělání, aby nás mohli jen tak propouštět?„
Když zpětně zhlédla ruskou reportáž a to, co měla prohlásit, jenom dodala, že anglicky by něco takového ani neuměla povědět.
Během demonstrace měla na sobě kameru, která rozhovor zachytila. Novinář se nejdříve ptá, zda mluví anglicky a následně pokládá otázku zaměřenou na EU: „Mnoho lidí zde na ulicích tvrdí, že vláda Françoise Hollanda toho dělá mnoho pro Evropu, ale ne pro Francii. Co si o tom myslíte?“ Odpověď Savannah je jiná, než zazní v ruské reportáži: „Nevím, co on dělá pro Evropu, ale vím, co nedělá pro Francii.“
Příběh čtvrtý – Raphaelle Tourneová
Raphaelle, sympatizantka hnutí Nuit debout, které vzniklo jako reakce na pracovněprávní změny ve Francii, se stala hrdinkou ruské reportáže jako dívka bojící se uprchlíků.
Na záběrech ji mladík dává pusu na tvář a údajně říká: „Hej ty! Pojď sem. Chci tě!“ Na to dívka odpovídá: „Ne! Prosím, pojďme odsud pryč.“ O chvíli později pokračuje: „Nechápu, proč policie pronásleduje nás, protestující z ulic a neřeší tyhle migranty. Máme opravdu strach.“
Po zhlédnutí těchto na první pohled velmi dramatických záběrů spolu s ruským překladem Raphaelle prohlásila, že nic takového ve skutečnosti nezaznělo. Mladík sice byl přiopilý a choval se vlezle, nicméně odmítla, že by měla strach. Další svůj údajný výrok okomentovala takto: „Neuvěřitelné. Je otřesné a urážející, že moje slova přeložili takto. To ani není chybný překlad, ta slova jsou zcela vymyšlena. Neříkala jsem to.“
Příběh pátý – lyceum Jean-Quarré
Podle ruské reportáže se lyceum v 19. pařížském obvodu stalo útočištěm pro uprchlíky a jakmile jejich počet překročil tisíc, bylo uzavřeno a dáno jim zcela napospas.
V tomto případě pracuje ruská propaganda s polopravdami. Skutečně se v tomto lyceu uprchlíci po určitou dobu zdržovali, ale následně jim kvůli hygienickým podmínkám bylo poskytnuto jiné ubytování.
Nicméně lyceum nebylo uzavřeno kvůli uprchlíkům, jak uvádí ruská reportáž, ale mnohem dříve, v roce 2011.
Příběh šestý – Nicole
Nicole měla v původní ruské reportáži velmi výrazný protiuprchlický proslov: „Já jsem například pracovala na této radnici v Noisy-le-Secu po dobu 25 let. Poslali mě do důchodu a hned zaměstnali tři uprchlíky, z Alžírska, z Turecka. Ani nemluvili francouzsky.„
Jakmile u reportéra Canal+ zahlédla ruský překlad svých slov, zareagovala velmi prudce: „Ne, to není pravda! To je lež! Nesouhlasím, aby se mně připisovala tato slova.“
Šetření „Le Petit Journal“ můžete zhlédnout zde.
Ačkoliv na dotazy „Le Petit Journal“ ruská strana zpočátku nijak nereagovala, po odvysílání reportáže se situace změnila. Autor původní ruské reportáže Anton Ljadov se ve zpravodajské relaci pokusil smést obvinění francouzských novinářů ze stolu.
Nicméně ani s pomocí přivolaných špičkových překladatelů nevzniklo nic jiného než dlouhé pasáže překladů, ve kterých ale původní výroky, tak jak byly ruskou televizí prezentovány, vůbec nezazněly. Navíc obviněním dalších dvou protagonistek (Savannah Anselmeové a Raphaelle Tourneové), která se týkala zcela vymyšlených citací, se tato „očistná reportáž“ vůbec nevěnovala. Vše skončilo tvrzením, že nikdo není bezchybný, a to ani televize ve Francii. Následovala zmínka o chybách v reportáži francouzské televize France 2.
Nic nového nepřinesly ani nejnovější „Zprávy týdne“ Dmitrije Kiseljova, který se v části pořadu o této kauze pod titulkem „Proti lhaní“ ohradil vůči nepravdivým informacím, které o jeho osobě publikoval list „Moskovskij komsomolec“. K práci své a svých kolegů pouze dodal, že oni odvysílali nepravdivé informace méně krát, než je prstů na jedné ruce. A to s tím, že prý vždy nepravdu přiznali a podrobně rozebrali.
K obvinění „Le Petit Journal“ pouze poznamenal, že veškeré směrodatné informace přinesl ve své „očistné reportáži“ Anton Ljadov. Ze stolu celou kauzu nakonec smetl prohlášením, že i západní tisk je plný zlomyslného lhaní a že ruské reportáže na rozdíl od těch západních nejsou omezené cenzurou či snahou vyhnout se sebekritice.
Po dokumentárním filmu o srpnu 1968, po reportážích o uprchlíky údajně znásilněné ruské dívce Lise a po reportáži o euroskepticích ve Francii, ze kterých se vyklubali protestující proti zákoníku práce, se jistě můžeme těšit na další perly ruských novinářů a dokumentaristů.
