Z Moskvy vyjeli členové známého motorkářského klubu Noční vlci. Kontroverzní spolek, který je znám svou otevřenou podporou prezidenta Putina a radikálním nacionalismem se „spanilou jízdou“ vypravil do Berlína, kde chce 9. května uctít památku padlých vojáků Rudé armády. Zatímco Polsko a Litva jim zamezilo ve vstupu do svých zemí, Slovensko je nechalo projet a v České republice byli dokonce uvítáni chlebem a solí za přítomnosti ruského konzula Alexandra Budajeva a jihomoravského hejtmana Haška. Text, jehož překlad vám přinášíme, je věnován krátkému rozhovoru vůdce gangu, Alexandra Zaldostanova, s reportérem běloruské televize Belsat. Jak je na tom Zaldostanov se znalostí historie vlastní země?
Kritika, že se Západ snaží “revidovat” historii druhé světové války, je ze strany podporovatelů ruského prezidenta Vladimira Putina léta opakovanou mantrou. A mnozí lidé na Západě zase nejsou schopni plně ocenit obrovskou oběť sovětského lidu – cca 20 milionů životů – , kterou přispěl k porážce Adolfa Hitlera.
Ovšem 1. května při rozhovoru s novináři v běloruském městě Brest bylo na Alexandru Zaldostanovovi, vůdci nechvalně známého proputinovského motorkářského klubu Noční vlci, dopřát si trochu toho historického revizionismu.
Reportér nezávislého TV kanálu Belsat požádal Zaldostanova, aby řekl, co si myslí o tom, že v prvních dnech války byly Stalinův Sovětský svaz s Hitlerovým Německem spojenci.
“Sovětský svaz a Hitler spojenci!” zopakoval Zaldostanov v úžasu. “Tak to vidíte, jak zmatený ten člověk je. To je jasný příklad toho, jaký bordel v hlavě někteří mají. Sovětský svaz ve spojenectví s Hitlerem, říká. Buď je duševně nemocný, nebo záměrně provokuje. Co se na to dá říct jiného?”
A hrubě odstrčil reportéra stranou a věnoval se další otázce (video zde).
Je ironií, že k této události došlo zrovna v městečku Brest, které bylo v roce 1939 součástí Polska a ocitlo se na hranici mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem, schválené v tajném protokolu k nechvalně proslulému paktu Molotov-Ribbentrop. Nacistické Německo napadlo Polsko 1. 9. 1939 ze západu. Sovětský svaz následně z východu, dne 17. 9. 1939.
Nacisticko-Sovětská vojenská přehlídka
Jen o pár dní později, kdy bylo Polsko ještě celistvé, ale vojensky přemožené, uspořádaly obě invazní armády dne 22. 9. 1939 společnou vojenskou přehlídku v Brestu – což je temná paralela k mnohem známějšímu setkání sovětských a amerických vojsk na konci války – na německém Labi v dubnu 1945.
Společná přehlídka se stala nejviditelnějším okamžikem v dlouhém období vojenské a hospodářské spolupráce mezi Německem a SSSR, která se datovala od roku 1920 a skončila nacistickou invazí do Sovětského svazu 22. 6. 1941.
Oběma zemím připadaly mírové dohody, které ukončily první světovou válku, nespravedlivé a snažily se je podrývat.
V knize “Sovětské vrchní velení” z roku 2001 britský historik John Erickson píše, že se sovětští diplomaté ve dvacátých letech několikrát přiblížili svým německým protějškům v otázce rozdělení Polska.
Ačkoliv bylo Německu Versailleskou smlouvou zakázáno vlastnit letectvo, firma Junkers postavila továrnu nedaleko Moskvy a piloti Luftwaffe byli školeni nedaleko města Lipeck (tj. v tehdejším SSSR, dnešním Rusku – pozn.). Němci cvičili techniku bleskové války v Kazani a vyráběli zakázané chemické zbraně v Samarské oblasti. Německé ponorky byly uklizeny z očí versailleských inspektorů na základnu nedaleko Murmansku.
Nicméně nejvíce zavrženíhodným způsobem se v Německu 20. let Stalin angažoval v oblasti politické. Kategoricky zakázal Sověty kontrolované Komunistické straně Německa jakkoliv spolupracovat s levicovými sociálními demokraty. Touto politikou pomohl následně připravit cestu pro Hitlera.
Vzájemné vztahy po Hitlerově nástupu k moci významně ubraly na intenzitě, především kvůli Hitlerovu otevřenému antikomunismu a protislovanskému rasismu.
Ve 30. letech nastaly v evropských mezinárodních vztazích těžké časy, všechny země se snažily maximálně zvýšit vlastní bezpečnost v rostoucí atmosféře vzájemné nedůvěry. Mnoho dohod o společném řešení bezpečnostní otázky selhalo, nakonec Západ skončil de facto u politiky “usmiřování” Hitlera.
„Výsadba myšlenek“
V létě 1939 vstoupil Stalin do jednání s Německem, které vyústilo v pakt Molotov-Ribbentrop v srpnu téhož roku. Ten byl provázen v téměř tu samou dobu uzavřenou německo-sovětskou obchodní dohodou, podle níž se Sovětský svaz zavázal poskytnout Hitlerovu režimu obrovské množství surovin.
V tajných protokolech paktu o neútočení se obě země dohodly na rozdělení střední Evropy, kdy Sovětskému svazu připadne východní Polsko, tři pobaltské státy a region rumunské Besarábie. Až do roku 1990 sovětská (a později ruská) vláda popírala samu existenci tajných protokolů paktu Molotov-Ribbentrop.
Týden po podpisu napadl Hitler Polsko. O dva týdny později ho následoval Sovětský svaz. Koncem září a začátkem října již Sovětský svaz okupoval pobaltské země. V říjnu 1940 se Německo a Sovětský svaz stručně domlouvaly na návrhu smlouvy, podle níž by Sovětský svaz následoval Německo, Japonsko a Itálii v “Ose”. Ale v tu dobu se už Hitler rozhodl pro invazi do SSSR, čímž se rozhovory staly zbytečnými.
Neznalost motorkáře Zaldostanova – ať už předstíraná či skutečná – o spojenectví Sovětského svazu a hitlerovského Německa a jejich společné invazi do Polska v roce 1939, získala ještě znepokojivější ozvěnu minulý týden, v komentáři ruského generála Alexandra Kirilina, poradce ministra obrany Sergeje Šojgu, pro ruské rádio.
V komentáři Kirilin kritizoval politiku polské vlády ve vztahu k sovětským válečným pomníkům. Prohlásil: “Pro evropský stát, který byl okupován nacistickým Německem a nebýt pomoci Sovětského svazu, nacistické okupace by se nezbavil, není takové jednání vhodné.” A k tomu dodal: “Existují pokusy zasadit do našich myslí myšlenku, že jsme je napadli.”
Zdroj: Radio Free Europe 4. 5. 2016
