Následující text reaguje na prohlášení Miloše Zemana, které zaznělo dnes během jeho rozhovoru s Vladimirem Putinem na setkání v Číně (více zde).
56 novinářů bylo v Rusku zabito od roku 1992 (oficiální statistika zde).
Bylo zaznamenáno 70 fyzických útoků na novináře a bloggery jen za rok 2016.
V roce 2015 byl uvězněn novinář a bloger Sergej Reznik, který sepsal článek o údajné korupci úředníků v Rostově. Dostal tři roky.
V prosinci 2015 byli uvěznění tři internetoví uživatelé – Vadim Tyumentse dostal 5 let za postování videí na Youtube a VKontakte, které mj. kritizovala konflikt na východní Ukrajině. Dle prokurátorů „podněcovala k nenávisti. Darya Polyudova zase vypostovala na sociální síť VKontakte příspěvek zpochybňující vládu Putina a ruské akce Ukrajině. Dostala 2 roky.
V roce 2013 byl podepsán zákon umožňující státnímu regulátorovi (Roskomnadzor) blokovat stránky šířící výzvy k nepokojům, „extremistickým“ aktivitám nebo účasti na nelegálních shromážděních. Bylo tak zablokováno na 20 tisíc stránek.
Zákon z roku 2014 vyžaduje aby jakákoliv stránka, blog nebo veřejný účet na sociálních médiích, který navštíví více než 3 tisíce uživatelů denně, byl zaregistrován a splňoval povinnosti – zákaz anonymní publikace a odpovědnost za zveřejněné komentáře od uživatelů.
V srpnu 2015 byl podepsán zákon zakazující informovat o úmrtí ruských vojáků, který zabraňuje tvořit komplexní zpravodajství třeba o Ukrajině či Sýrii.
V lednu roku 2016 byl velmi tvrdě napaden Sergej Vilkov z webu Obshchestvennoye Mneniye. Dva neznámí útočníci ho napadli ve městě Saratov. Vikov sepisoval kritické články. Vjačeslav Starodubec, majitel webu My Derbent, byl zmlácen 4 neznámými muži – stránka upozornila na korupci v jednom dagestánském městě. Napaden ve svém bytě byl v listopadu i Aleksandr Kholodov z webu Fontanka.ru, který informoval o nekalostech policie v Petrohradě. Takové případy proti novinářům jsou jen velmi výjimečně vyřešeny a odstíhány (více zde).
V průběhu roku 2017 byly zaznamenány útoky, výhrůžky, cenzura, zatčení či uvěznění jak novinářů, tak běžných občanů, kteří sepsali či sdíleli politicky citlivé informace online – mj. i dva blogeři sepisující komentáře k Ukrajině či Sýrii.
V březnu byl zaznamenán případ, kdy byl napaden autobus s novináři a lidmi věnujícími se lidským právům na hranicích s Čečnou (více zde).
Ruské bezpečnostní složky zadržely v březnu 2017 11 novinářů během jejich práce, kdy reportovali z celostátních protestů proti putinovskému režimu (více zde).
Zavražděna byla v roce 2006 Anna Politkovská. Žena známá svojí výjimečnou investigativní prací, kdy informovala o porušování lidských práv ruskými vojáky v Čečensku nebo o překážkách, které ji úřady kladly během snahy dopátrat se, co se skutečně stalo v Beslanu. Anně bylo vyhrožováno, byla vězněna, byla tlačena k útěku ze země a byla i otrávena.
Jen před měsícem (!) zemřel v Rusku další novinář. Nikolai Andruščenko, spoluzakladatel týdeníku Novy Peterburg. Ten byl znám pro své investigativní články na téma korupce i porušování lidských práv – včetně policie. Andruščenko byl 9. března na cestě na schůzku, když ho zmlátilo několik neznámých útočníků. Nalezen byl v bezvědomí po několika hodinách. Prodělal operaci mozku, lékaři ho nechali v umělém spánku a přestože „se jeho stav začal lepšit a začal dýchat sám bez podpory přístrojů“ nakonec 19. dubna zemřel (více zde).
Ne, pane prezidente. I když se to opět budete pokoušet vysvětlit tím, že Váš výrok byl jen pouhým vtipem, v tomhle případě to tak nelze přijmout. Nelze přijmout, že o takových věcech v nadsázce hovoříte s mužem, který kompletně kontroluje a jeho režim (a jak je výše popsáno) i fyzicky napadá nezávislé novináře.
I „legrace“ má své hranice. Rusko už dlouho není pro novináře svobodnou zemí.
