“Nerozumíte tomu a jen přebíráte lži! Je to kampaň! Vytáhli to na mě bývalí zhrzení novináři Lidových novin, které dovedli do bankrotu. To jen aby všichni věděli, vo co de! Já jsem transparentní! Až do spodního prádla. Sorry jako.”
O co jde? O 668 milionů tzv. nedaňových příjmů, kterými Andrej Babiš pravděpodobně míní příjmy osvobozené od daně z příjmů. “Jako prodej firem, akcií a dalších produktů kapitálového trhu,” dodává ministr financí a místopředseda vlády. Fikaně tak naznačuje jejich údajný původ – kapitálový trh, holenkové! Tam se ztratíte ajn cvaj.
A má pravdu. Kapitálový trh, burza cenných papírů, komodity, deriváty – to nejsou zrovna termíny, které by se v české společnosti těšily velkému zájmu nebo znalosti. I po 27 letech od změny režimu je to stále území neprobádané a většinové společnosti zcela neznámé. Andrej Babiš to nepochybně ví a přesně na tohle sází.
Ha! Jen mi zkuste dokázat, že jsem těch 668 milionů na kapitálovém trhu nevydělal!
Je nepochybné, že mezi příjmy z kapitálového majetku se skutečně objevují ty osvobozené od daně z příjmů. Například, pokud jste drobný investor (a důraz se klade na slovo drobný, jelikož nesmíte vlastnit více než 5% akcií daného podniku) a držíte akcie podniku déle než tři roky*, nemusíte danit zisk z jejich prodeje. Podobně to platí i u jiných produktů kapitálového trhu.
Nebo opravdu můžete “prodat firmu”, jak říká pan Babiš a míní tím pravděpodobně osvobozené příjmy z převodu majetkových podílů. Tam je časový test delší, trvá pět let. Na rozdíl od obchodování s cennými papíry je ovšem prodej firmy mnohem složitější záležitost, protože podnik není “kus papíru”, jak si leckdo představuje akcii, ale jde o “soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání,” jak nám říká Zákon o obchodních korporacích, dříve Obchodní zákoník. Představme si pod tím budovy, stroje, zaměstnance, znalosti, know-how. Abyste takový soubor (ale i akcii nebo jiný cenný papír) mohli prodat, musíte jej nejdřív vlastnit. To dá rozum. A jakým způsobem se dá přijít k vlastnictví? Postavit. Zdědit. Koupit. Víte, kam tím mířím?
Aby Andrej Babiš mohl něco prodat a mít z toho příjem, byť osvobozený, musel to nejdřív nějakým způsobem získat a vlastnit.
Zkusme teď na chvíli zapomenout na ten matoucí termín “kapitálový majetek”. Existují osvobozené příjmy i z jiného majetku, než kapitálového – například když za určitých podmínek prodáte auto, byt, rodinný domek nebo chalupu a splníte podmínku časového testu, z takového příjmu taky nebudete platit daně. Takže můžete prodat svého nadupaného bavoráka za milion, byt v centru Prahy nebo vilku v Černošicích za 10 milionů a chalupu na Slapech za pět. A státu nedáte nic. No bodejť, za bavoráka jste kdysi zaplatili miliony dva, tu vilu v Černošicích jste postavili holýma rukama a vzali si na stavbu hypotéku s úroky z doby světové finanční krize a chalupa na Slapech je po vaší babičce a strávili jste tam celé dětství. Už tak je smutné, že ji musíte prodat, ještě z toho platit daně!
Tenhle majetek není “kapitálový”, ale podstata jeho nabytí a prodeje je úplně stejná. Pokud tedy převedeme těch 668 milionů na bavoráky, museli bychom jich prodat 668.
668 ojetých, ale stále luxusních aut.
Nebo 67 rodinných domů v Černošicích.
Nebo 134 chalup na Slapech.
A teď si zkuste představit, jakým způsobem byste k takovému množství bavoráků, rodinných domů, bytů nebo chalup vůbec dokázali přijít?
Přátelé, kterých si vážím, a kteří se v těchto finesách nevyznají, mi v tomto okamžiku vysvětlování obvykle říkají: “Chceš říct, že se máme pana Babiše ptát, jak vlastně přišel k miliardám, kterými se chlubí?” No ano!
A je to opravdu těžká otázka. Ale přesně ta, kterou je třeba našemu ministru financí promptně položit. Sorry jako.
_____
*oprava: původně bylo v textu uvedeno „půl roku“.
