Buch! S těžkým dopadem mi dnes na stole přistál nejnovější průzkum volebních preferencí politických stran. Neberte to doslova, samozřejmě jsem si tu zprávu agentury STEM přečetla normálně na jejich webu. Ale ta rána tam byla. Ohlušující.
Po všech skandálech, týkajících se možného, a dnes vcelku i pravděpodobného, dotačního podvodu, machinací s korunovými dluhopisy a s prodeji firem do holdingu, to vše za účelem krácení daně z příjmů, po kauze s možným ovlivňováním vlastních médií a výrobou komper na politické oponenty, po mnoha případech neuvěřitelné arogance nejen vůči těmto politickým oponentům, ale také vůči novinářům, médiím – soukromým i veřejnoprávním – a dokonce i představitelům občanské společnosti, Babišovo ANO v průzkumu volebních prerefenci i nadále vede. Jak moc, ptáte se? Drtivě.
Přes třicet procent voličů je stále (stále!) přesvědčeno, že “lepší jeden Babiš (rozuměj vůdce), který všechno zařídí, a co snad ne, o tom aspoň bude snít a ten zbytek pak zaplácne koblihou, než třeba deset běžných politiků, těch špatných, tradičních, že ano, kteří o rozdělení vlivu navzájem soupeří ve férové (no dobře, možná, že není úplně férová, ale aspoň má ta hra nějaká pravidla) politické soutěži.”
K těmto třiceti procentům voličů ANO si přihoďme dalších zhruba dvacet procent těch, pro které je “demokracie” vyloženě sprosté slovo (tedy, ne že by to Andrej necítil stejně), a vyjde nám půlka společnosti, která buď rovnou preferuje vůdce, generálního tajemníka, cara nebo třeba sultána (to už podle vkusu každého soudruha, že ano), nebo prostě netuší, co jí vzývání “světlých zítřků”, “budelípu”, “úsvitu” (takových blábolů vymyslím mraky) ve skutečnosti přinese. Už prostě uběhlo hodně vody od 89. roku a lid při brouzdání obchoďáky a čtení Babišovy Fronty tak snadno zapomíná na desítky let totality v naší zemi.
Společnost je rozdělená. To samozřejmě víme dávno. A nezpůsobil to Zeman, ten to jen “zprocesoval” a využil. Bylo by fajn doufat, že je to “jen” půl na půl a že v naší společnosti zbývá pořád ještě půlka těch, kterým slova “svoboda a demokracie” nezpůsobují bolest žaludku nebo pohrdlivý úsměv na tváři “vševědoucího”. A možná to tak i je. A bylo by snadné půlku naší společnosti odepsat jako blbce, kteří netuší, kam se řítí, a spoléhat na tu druhou, že to ve volbách nějak vyváží, že ty preference ANO a komunistů a Okamury vybalancují volbou demokratických stran…jenže, v tom je zrovna teď dost potíž.
ČSSD se právě zakopala dost hluboko na to, aby ve volbách prolezla tak tak a s odřenýma ušima, “hegemon na pravici” se s Okamurou rve o duši českého našisty, Topka stále bojuje s Kalouskovou, pro mnohé doposud nezkousnutelnou, image lumpa, co to “tady všechno způsobil”, jakkoliv ve světle Andrejových průšvihů vypadá spíš jako čertík Bertík, Pavel Bělobrádek zas pravděpodobně nechá propadnout jistých šest nebo sedm procent pro KDU-ČSL jen proto, že furiantsky nabídl Petru Gazdíkovi, aby se mu pokusil vyškrábat po zádech a dostat své Starosty s naprosto marginálními volebními preferencemi do Sněmovny. Klasické “kdo chtěl víc, nemá nic.”
Tak koho má tedy volit ta druhá, demokratická část naší společnosti? Babo raď.
