Dan Přibáň tu nedávno psal o zploštělé, černobílé debatě a o tom, jak se z naší společností začal vytrácet smysl pro nadsázku, černý humor a “čtení mezi řádky”. Víte, takové to klasické české pošťuchování. Jestli máme v něčem fakt tradici, tak je to podle mě právě tohle. Bohužel musím přiznat, že má pravdu. Vidím to totiž sama na sobě. Tak třeba zrovna ten Obama! Sítěmi kolovala fotka autobusové zastávky v Moskvě, ve které byl umístěn plakát s kouřícím Obamou s nápisem “Kouření zabíjí víc lidí, než Obama, a že on zabije opravdu hodně lidí! NEKUŘTE! Není třeba být jako Obama.”
Hrůza, že? Kremelská propaganda už neví, jak těm Američanům zasolit! Hodit všechny vlastní trable na Obamu! Byla jsem z toho rozčilená. To to ti Moskvané nevidí? Nebo jim to je jedno? Nebo jsou už tak zblblí, že i tohle “sežerou”?
Jenže! Pak se zjistilo, že ten plakát byl jen na té jedné jediné zastávce. A že se neví, kdo ho tam dal. A že to vypadá, že si ten tajemný někdo takhle dělá srandu z toho, co běžný Rus denně slyší v televizi – zlý Západ, zločinný Obama, Ukrajinci-fašisti, “Gejropa”. A že je to děsně fikané, úplná česká škola (tedy švejkovská, abych byla přesná) – ctít kremelskou “ideologii”, do posledního detailu a otrocky přesně a přitom to přehnat tak, že je každému jasné, že si děláte legraci, a může se z toho třeba vzteky pominout, ale nemůže vám to dokázat. Nebo Vám v tom zabránit. To je ten fór! Na to jsme vždycky byli kadeti. Vždyť si vzpomeňme, jak jsme se “za totáče” v téhle speciální formě humoru uměli vyřádit.
Jenže! Pak zas někdo tvrdil, že se ten plakát v Moskvě objevil jen jediný a zrovínka na autobusové zastávce, která stojí poblíž americké ambasády. Což je pochopitelně zrovínka ta autobusová zastávka, kterou nejvíc využívají lidi, kteří na ambasádě pracují. Tak a tumáš! Teď se v tom vyznej! Jde o výsměch kremelské propagandě, nebo někdo pošťuchuje americkou ambasádu? Švejkovina nebo “prankerství”?
Anebo ta holčička s urnou svého pradědečka! Malující do popela z ostatků jeho životní příběh. Šílené, nevkusné, neuvěřitelné, opovrženíhodné, hřímala jsem při sledování tohoto videa, připraveného údajně ke Dni Vítězství.
Jenže! Zas promptně probleskla zpráva, že to bylo jenom jako, že prý reklama na nějaký film! Ponechme stranou otázku, jaký typ filmu potřebuje jako reklamu holčičku matlající se ručičkama v popelu svých příbuzných. A ponechme stranou i další informaci, že prý zpráva o tom, že to video je fejk, je sama fejk a že se tím oficiální propaganda snaží zakrýt ostudu z rozhořčení, které to video vyvolalo na ruskojazyčných sociálních sítích. Vraťme se zpátky ke zploštělé, černobílé debatě a ztrátě citu pro nadsázku, mnohoznačnost, černý humor.
Za normálních okolností by totiž všechno výše popsané byla prostě sranda. Drsná, ošklivá a poťouchlá, určitě nekorektní. Ale nikdo by nepochyboval o tom, že to sranda je. Ten typ srandy, jakou kdysi dělali hoši z České sody. Pamatujete? Ne, že bychom to dneska už neuměli, jen máme nervy tak rozbrnkané, že nás každá pitomina emočně zasáhne. Těším se na návrat té doby, kdy budeme zas schopni nahlížet věci s nadsázkou, kdy sranda bude zase sranda – a klidně může být i blbá – ne urážka kohokoliv nebo čehokoliv, a hlavně, až se ta doba vrátí, budeme zase pěkně česky “v klídku, kámo”, žádné nervy a hysterie kvůli milionu věcí, které nás dřív nijak nerozházely, konec ramenatých řečí politiků či těch, kteří si na ně hrají. Fakt se na ni těším. A doufám, že se vrátí brzy.
