Nedávno jsem psala, že mi v naší společnosti chybí humor, styl “České sody”. A někdo se v reakci nechal slyšet, že prý Českou sodu už dávno nepotřebujeme, protože ji rovnou žijeme. Asi má pravdu. My ji nejen žijeme, přímo se v ní rochníme. A velkou část téhle žbrndy nám zprostředkovává Miloš Zeman a jeho věrní.
Jak zastavit hordy migrantů
Tak třeba zrovna tento týden (ačkoliv si můžete vybrat libovolný týden, zašumí pokaždé, když už ne rovnou gejzírem, tak alespoň pár bublinkami) se pan prezident v rozhovoru, tedy spíše monologu, který by se dal nazvat “Zemanovy pravdy”, v té jediné televizi, kterou uznává, protože je prima, nechal slyšet, že na obranu proti nelegálním migrantům by povolal kromě vojska a policie také hasiče. Myšlenka je to interesantní, že? Mají vodní děla, helmy a sekyrky a vlastní dopravu na místo nebezpečí vpádu hord si také zařídí. Jenže, pane prezidente, profesionálních hasičů je pouhých 13 tisíc. Není to poněkud málo? Co takhle povolat i Sbory dobrovolných hasičů? Sice nemají vodní děla, ale sekyrky a helmy ano, mají hadice, jsou trénovaní ve střelbě vodou na cíl a co je úplně nejlepší, jsou v každé slušné vesnici! V současnosti je členů hasičských mužstev a ženstev kolem 70 tisíc, když bychom přidali i dětstva – a to bychom měli, jde přece o naši kulturu a bezpečnou zem – bude to ještě víc. To už je nějaká síla. A vlastně proč povolávat jen hasiče? Co havíři z OKD? Mají helmy a kondičku a taky buchary a handpajsly a beztak teď nemají do čeho kopnout. A máme tu i Svaz zahrádkářů a včelaře – ti zas mají hrábě, motyčky a umí je použít, včelaři navíc roje, kukly, ochranné oděvy a vykuřovadla nepohodlného hmyzu! A když už jsme zmínili ta vykuřovadla – přidejme také ministranty s kadidly – kromě vykuřování by celé akci přidali i duchovní rozměr. No a kdyby to snad naši včelaři s ministranty s tím kouřem poněkud přehnali, záda jim budou krýt naši hasiči. To by bylo, abychom ty hordy migrantů nepřemohli! Takže zbývá poslední maličkost. Najít ty hordy.
Vzpomínka na Rudé právo
V těchto dnech jistý a pravděpodobně jediný oficiálně přiznaný stranický tisk v České republice oslavil 25. let své existence. Při čtení různých blahopřání k dožití mi to nedá nostalgicky nezavzpomínat na jeho ideologického předchůdce, na legendární Rudé právo – za těch blahých let socíku se běžnému občanstvu nedostávalo toaletního papíru a pokud jste snad nějaký sehnali, jmenoval se “Toaletní papír skládaný”, protože nebyl v ruličkách, ale byl to takový balíček naskládaných papírů a jeho použití znamenalo mnohé obtíže, jelikož listy byly malé, postrádaly jakoukoliv savost, trhaly se a navíc se ti šťastnější z nás v nich mohli potkat s šikovně ukrytou třískou a následně ji tahat z velmi nešikovných a nešťastných míst. A tak, z nedostatku slušného toaletního papíru, používali jsme nastříhané Rudé právo. To vykazovalo savost přímo ukázkovou – třeba promáčené pohorky se s jeho pomocí daly vysušit do druhého dne a k sušení hub bylo jako dělané – a bylo ho opravdu hodně. Díky soudruzi za ten velkoplošný formát! Pohoršovat se nad tím není nutné, obsah této tiskoviny vždy dokonale korespondoval s místem a způsobem užití. Jen tiskařskou čerň jsme pak z míst, kam slunce nechodí, pokud tedy nejste na rujánské nudapláži a i tam dost těžko, smývali při letních pobytech u Mácháče, ti bohatší u Balatonu a ti bohatší a prověření na Jadranu. Připojuji se tímto ke gratulantům a současnému nástupci zesnulého Rudého práva přeji, aby byl podobně užitečný, minimálně co se sušení promáčených pohorek či hub týče. Toaletního papíru máme naštěstí dost. Nikoliv díky vám, soudruzi.
