Jako strom se 300 miliony kvítků vyrašil léta neřešený průšvih ČSSD. Tím průšvihem je prohraný spor o dluh a babu má, jak to tak vypadá, premiér Sobotka.
Kdo má babu?
Co na tom, že průšvihářem je podle všeho někdo úplně jiný. Premiér Sobotka je ten, kdo se musí k verdiktu postavit čelem a dokázat, že stále ještě žijeme v právním státě. Nebo ne? Zřejmě asi ne. Místo respektování rozhodnutí soudu totiž pan premiér, neochotný přiznat porážku, zpochybňuje jeho nezávislost! Hodně špatná vizitka nejsilnější vládní strany.
Svoboda? Bejvávalo…
Že se pan ministr financí Andrej Babiš snaží o kontrolu nad občanstvem, jak to jen jde, už snad není novinka pro nikoho. Začal u živnostníků a firem kontrolními hlášeními, plynule naváže elektronickou evidencí tržeb a kdo ví, na co ještě přijde. No, vlastně už přišel. Chce vládnout internetu. Fikaně, přes hazard. Díky schvalovanému hazardnímu zákonu, resp. paragrafu o cenzuře internetu, bude totiž, jak píše Ján Simkanič: “čistě dle svého uvážení a bez jasně definovaných pravidel zasahovat do internetového prostředí”. A co že to znamená? Že Andrej Babiš bude mít možnost legitimně blokovat internetové stránky jakéhokoliv obsahu a jak se mu zamane.
Pokud to někomu zní divně nebo snad neskutečně, tak možná leda těm, kteří měli tu kliku a narodili se po 89. roce. Ti si zřejmě ťukají na čelo, vždyť je to přece taková absurdita, a možná nakonec se smíchem mávnou rukou a označí celou věc za holý nesmysl. A ti starší? Nejspíš si řeknou: No bóže, to je toho, to už z minula dobře známe, však ono to nebude tak horké. A taky nad tím mávnou rukou. A nakonec jedinými, kteří zůstanou znepokojeni, zůstane pár novinářů a intelektuálů, pro které má zachování svobody slova opravdovou hodnotu, a malých providerů, kterým nový zákon může velice ztížit nebo dokonce zničit podnikání. A teď si tomuto riziku cenzury internetu přidejme ještě jeden, vcelku potichu schvalovaný kousek: „pomluva“ se podle všeho stane trestným činem, za který mohou být stíhány i právnické osoby. Tuhle kytičku do zákona zasel komunistický poslanec Zdeněk Ondráček a Sněmovna mu to spolkla i s navijákem. A co znamená tohle? Politici se dušují, že se opatření nebude účelově využívat k eliminaci nepohodlných médií, ale pardón, tohle máme věřit například politikovi, který si koupil média, aby “psala pravdu”(!) ? Nebo právě poslanci Ondráčkovi, proslavenému policistovi ze zásahů proti studentům v listopadových událostech roku 89 a nazývanému “mlátička”, který například nemá problém osočovat veřejnoprávní televizi z neobjektivity a přitom sám bezostyšně šířit dezinformace o dění na Ukrajině nejen z prokremelských webů?
Samozřejmě pořád máme naději, že naši politici ošetří předmětné zákony tak, aby nemohlo docházet k jejich zneužívání, a při případných pochybeních zůstanou naše soudy nadále nezávislé (jakkoliv jsou jejich verdikty zrovna nyní znevažovány, a to dokonce premiérem této země!) – jinak je možné, že postupem času začnou přibývat další a další formy omezování svobody občanů a další a další formy jejich šmírování. A nakonec se té šťastné generaci, narozené do doby svobody, může stát, že o ní bude svým dětem jen s nostalgií vyprávět.
Hádanka na závěr
Soudci jsou u něj amatéři, umělci chudinky, novináře by střílel. Kdo? Nechám vás hádat.
